Éra dupe: Když se inspirace mění v lukrativní byznys

Cena už není jediný argument

Levnější cena je samozřejmě jedním z hlavních důvodů, proč zákazníci po alternativách sahají. Mění se ale i vztah ke značkám samotným. Logo a prestiž už automaticky neznamenají vyšší hodnotu.

Podle průzkumu marketingové platformy Standard Insights označilo 55 procent respondentů za hlavní frustraci „nesoulad mezi cenou a kvalitou“. Pokud spotřebitel nevidí jasný rozdíl mezi produktem za 10 a 50 dolarů, je pro něj stále těžší obhájit dražší variantu.
A někdy nejde o peníze vůbec. V době, kdy se zákazníci více zajímají o hodnoty a veřejné působení značek, může kontroverze kolem konkrétního brandu vést k hledání alternativy. Dupe se pak stává nejen levnější verzí oblíbeného produktu, ale také způsobem, jak změnit značku, kterou člověk podporuje.
To je pro prémiové beauty brandy zásadní problém. Pokud už samotné jméno nestačí, musí nabídnout něco, co se kopíruje podstatně hůř: skutečnou inovaci, lepší výkon produktu nebo přesvědčivý důvod, proč za něj zaplatit víc.

Dupe jako byznysová strategie

To, že některé značky se vůbec netají svou ochotou kopírovat cizí produkty a nabízet je zákazníkům za méně peněz. Jedním z nejvýraznějších příkladů je australská MCo Beauty. Její portfolio zahrnuje produkty nápadně připomínající dobře známé výrobky značek Charlotte Tilbury nebo Bobbi Brown. A její strategie jde ještě dál než k samotným produktům. Značka si z kopírování udělala součást identity. Když například vytvořila pop-up obchod v New Yorku inspirovaný Sephorou, nešlo jen o to nabídnout levnější kosmetiku. MCo Beauty z kopírování udělala zábavu, kterou zákazníci dostali možnost sdílet.

Podobně funguje i její koncept „superdupe“ — ještě odvážnější variace na produkty, které už samy o sobě patří mezi beauty ikony. Na první pohled zábavný koncept se však pohybuje na hranici duševního vlastnictví. Místo (na první pohled) altruistické snahy dát koncovému zázaníkovi „vyhajpovaný“ produkt za málo peněz ve skutečnosti staví své portfolio na cizím úspěchu a obohacují jen sami sebe, aniž by do produktů vkládaly stejné množství času, investic a lidského faktoru, jako jejich „originál“.  

Cena a hodnota není to samé 

Jedna z kontroverzí na Instagramu začala poté, co se Charlotte Tilbury, zakladatelka stejnojmenné značky, v rozhovoru pro BBC negativně vyjádřila ke kultuře dupes. Uvedla, že pokud někdo vytvoří dupe, klame tím svého zákazníka. 
Pro mnohé se jednalo o kontroverzní vyjádření – podle některých si totiž značky nastavují za své produkty příliš vysoké ceny, přestože by jejich výroba mohla být výrazně levnější. 

Instagramová influencerka a dermatoložka Dr. Joyce Park přirovnala tuto situaci ke koláči: pokud použijete stejné ingredience, ale místo šéfkuchaře ho připraví někdo bez zvučného jména, výsledný produkt může být na první pohled prakticky totožný a nemusí stát 2x tolik. 

Gan Z a „nové hodnoty“  

Tento posun je patrný zejména u mladší generace. Výzkumy zaměřené na Gen Z ukazují, že jejich vztah k dupes není založen pouze na snaze ušetřit. Studie publikovaná v roce 2026 v Korean Management Review například ukazuje, že nákupní záměr Gen Z ovlivňuje také to, nakolik vnímají dupe jako „cool“ produkt, který mohou sdílet a doporučovat dál. Což vysvětluje, proč je MCo Beauty tak populární. 
Významnou roli při rozhodování zde hraje i tzv. value consciousness – tedy schopnost spotřebitele vnímat, zda cena produktu odpovídá jeho skutečné hodnotě.
Podobný trend potvrzují i data z beauty trhu: mladší spotřebitelé patří mezi nejpozitivněji naladěné vůči dupes a jejich obliba souvisí nejen s cenou, ale také s experimentováním, sociálními sítěmi a samotnou kulturou objevování alternativ. Dupe tak pro Gen Z nemusí představovat „levnější kopii“ něčeho lepšího, ale naopak chytrou, trendovou a společensky sdílenou spotřebitelskou volbu. Právě zde se zároveň mění pravidla pro prémiové značky: pokud mladý zákazník nevnímá dostatečný rozdíl mezi produktem za 10 a 50 dolarů, samotné logo a status značky už nemusí být dostatečným důvodem k nákupu.

Zde však vzniká poněkud nefér situace vůči značkám. Zákazník totiž vidí především samotný produkt, který je někdo jiný schopen napodobit za třetinu ceny. Nevidí však práci, která stojí za jeho vývojem, formulací a designem. Vytvoření „dokonalého produktu“ často zahrnuje řadu neúspěšných pokusů, testování a investic, které nejsou na výsledném produktu na první pohled patrné. Značky, které tyto produkty pouze napodobují a následně je prodávají za nižší cenu, tak podle tohoto pohledu těží z práce a nápadů někoho jiného, aniž by samy musely nést stejné náklady a rizika spojená s jejich vývojem.

To ale neznamená, že prémiové značky prohrály. Spíše se změnila pravidla hry. Edukace spotřebitele, budování vztahu s klienty, hvězdná tvář brandu, transparentnost nebo naopak zcela uzavřená komunita bez reklam spočívající pouze na doporučení - to vše může být klíčovám faktorem pro přilákání nových zákazníků. Kvalita a unikátnost produktů však pro značku stále zůstane hlavním aspektem toho, zda se pro něj bude zákazník znovu a znovu vracet.