Beauty burnout aneb Když vás péče o krásu přestává těšit

Podle Mezinárodní společnosti estetické plastické chirurgie (ISAPS) vzrostl jen mezi lety 2019 a 2023 počet estetických nechirurgických zákroků o 40,9 %. A toto číslo roste dál. Není proto překvapením, že stále více žen začíná pociťovat únavu. Ne z kosmetiky jako takové, ale z diktátu, který se kolem ní vytvořil. Seznam nepsaných pravidel se zkrátka rozrostl natolik, že začíná pohlcovat radost, spontánnost a bohužel i vztah k vlastnímu tělu.

Když péče o sebe ztrácí smysl 

Beauty burnout není jen ztrátou zájmu o skincare rutinu. Je to tichá únava, která se objeví ve chvíli, kdy se z péče o vzhled stane ryzí povinnost. Nejde o dramatický zlom, ale o pozvolné, nenápadné posuny. Možná vás přestane bavit make-up nebo z ničeho nic zaznamenáte, že produkty, které jste dřív používaly s chutí, teď zůstávají netknuté. 

Rutina, která měla být chvílí pro sebe, je najednou zahlcující. Namísto vnitřního klidu přináší napětí, podrážděnost a někdy i nechuť podívat se do zrcadla. Náklady za kosmetiku rostou, ale pocit naplnění se nedostavuje. Beauty burnout často označuje právě to, že se vztah k vlastnímu vzhledu – a spolu s ním i lehkost, s níž jste o sebe kdysi pečovaly – začne pomalu, ale jistě vytrácet.

Důsledky „vyhoření z krásy“

Dlouhodobý tlak na vzhled se neprojevuje jen únavou z rutiny, ale také změnami, které zasahují do psychiky i vnímání sebe sama. Mnoho žen popisuje ztrátu přirozenosti a nejistotu i napětí při představě, že by se ukázaly na veřejnosti bez make-upu. Každá drobná nedokonalost se podle nich může jevit jako selhání, a právě kvůli tomu se sebevědomí stává křehkým a závislým na vnějším potvrzení.

Že může být dopad těchto pocitů společenský, prokázal i výzkum Dove Self-Esteem Project (2017). Podle něj se 6 z 10 dívek kvůli nízkému sebehodnocení vyhýbá společenským situacím – u těch s velmi nízkou sebedůvěrou je to dokonce 8 z 10. Přestože jde o data spojená s mladší generací, naznačují širší trend: pokud vztah k vlastnímu vzhledu oslabí, začíná se zmenšovat i touha po aktivním a společenském životě. 
Vedle psychiky navíc reaguje i tělo. Dermatologové upozorňují na přecitlivělou pleť, narušenou kožní bariéru a akné, které vzniká jako důsledek stresu nebo dlouhodobého přetěžování pokožky. Když se péče o vzhled začne podrobovat tlaku okolí, ztrácí svůj původní smysl a místo vnitřního klidu přináší jen další zátěž.

Zpátky k péči, která neunavuje

Po letech, kdy dominovala touha po dokonalosti a nové trendy se objevovaly jako houby po dešti, se v péči o vzhled začíná něco měnit. Stále více žen hledá cestu zpět k jednoduchosti – a ne kvůli úspoře času, ale hlavně kvůli sobě.  Podle agentury WGSN, která se zabývá predikcí globálních trendů, začíná být v kosmetickém průmyslu stále zřetelnější fenomén kolektivního vyčerpání (tzv. great exhaustion). Po letech nepřetržitého růstu, přísunu novinek a tlaku na vizuální dokonalost přichází nasycení, které souvisí nejen s proměnami životního stylu, ale i s celospolečenským přetížením. Právě tento stav silně naznačuje, že je čas zpomalit, vrátit se k podstatě a hledat ve světě krásy víc smyslu. A právě nové, minimalistické přístupy – jako je například skinimalismus – na tuto změnu citlivě reagují.

Novému naladění se navíc postupně přizpůsobují i samotní výrobci kosmetiky. Místo marketingu postaveného na ideálu bezchybnosti upřednostňují důraz na pohodu, autenticitu a větší citlivost vůči tomu, co ženy skutečně hledají. Značky jako Rhode, Typology nebo The Ordinary přicházejí se zjednodušením portfolia, otevřenou komunikací a zaměřením na péči, která nemá vytvářet tlak, ale skutečně fungovat. V kampaních dostávají prostor reálné příběhy, různorodost a přirozený vzhled. Doufejme tedy, že se krása do budoucna opravdu začne posouvat tam, kde může být svobodná.