Nora Grundová: únorový playlist

Letošní vystoupení hvězd doprovázející předávání cen Grammy bylo obzvlášť vypečené, ovšem když na spoře osvětlené pódium vystoupila s akustickou kytarou drobná postava a vedle ní v současnosti jeden z nejoblíbenějších zpěváků country music, Amerika a současně celý svět na chvíli přestal dýchat.
Ta drobná postava s dredy, které za desítky let už zešedivěly, začala zpívat absolutně nezaměnitelným hlasem a bylo jasné, že Tracy Chapman, písničkářka, kterou před dvaceti lety adoroval celý svět a která se před ním na téměř stejně dlouho ukryla, je zpátky.

Kolem písně Fast Car, kterou vydala Tracy Chapman na svém prvním albu roku 1988, nesoucím pouze její jméno, kolují legendy. Tracy, tehdy křehká dívka, která žila se svou matkou v naprosté chudobě a jen díky stipendiu mohla odejít na internát studovat, dlouho myslela, že se její hudba hodí spíše na ulice a možná tak protestní akce. Vedle hlučných diskotékových písniček konce 80. let stála Tracy v tričku a džínách, s krátkými dredy a jen s kytarou. Současníci z nahrávacího studia vzpomínají, jak bylo až nemožné ji přesvědčit, že skutečně složila něco, co stojí za nahrání a nejen to, že to je geniální.

Má naprosto jedinečnou barvu hlasu a každá její píseň vypráví příběh. Stačí si Fast Car poslechnout. Nebo kteroukoliv jinou skladbu z toho alba. Já mám snad ještě raději album New Beginning, její Give Me One Reason je song naprosto dokonalý, hudebně i textově a její hlas z písničky dělá skutečné umělecké dílo, které člověkem bezděky začne cloumat.

Příběhy největších love songů

Na hudbě Tracy Chapman vyrostlo několik generací severní Ameriky, texty písní jsou tam všeobecně známé. Proto nebylo překvapením, když si vloni Fast Car vybral a jako cover na své album umístil Luke Combs, třiatřicetiletý bílý zpěvák žijící v Nashvillu. Country music je v USA velká věc, takže se jeho cover verze Fast Car okamžitě dostala na vrchol všech hitparád. Luke Combs v rozhovorech dokola uváděl, že nemíní píseň jakkoliv měnit, byla to prý nejoblíbenější píseň jeho dětství, a z úcty k Tracy Chapman neupravil text, který je v originále v ženském rodě. Dokonce došlo na kuriózní situaci, že v listopadu loňského roku získala Tracy Chapman díky němu jako první Afroameričanka vůbec za Fast Car cenu píseň roku od Country Music Association.

Příběh o dívce, která prosí svoji lásku, aby ji naložil do svého auta a odvezl z mizérie za něčím lepším, je neuvěřitelně silný. Fast Car vypráví o naději, že vás láska zachrání, i když to tak vůbec nevypadá. Až do Combsovy cover verze bych přísahala, že příběh písně Fast Car přísluší výhradně afroamerické dívce z chudého prostředí, že je natolik zakořeněná ve specifickém sociálním prostředí, že bílý a o polovinu mladší muž nemůže obsah písně takhle interpretovat. Řadě Američanů to dokonce vadilo, připadalo jim, že je to svatokrádež. Ale Lukovi Combs to vyšlo. Všichni se rozpomněli na Tracy a na své dětství.

A minulý týden se to stalo. Během Grammy zažili diváci emoci, jakou jim jiní interpreti nemohli dát. Na pódiu stáli vedle sebe Tracy a Luke, písničku si předávali verš po verši a když zpívali společně refrén, zpívali s nimi úplně všichni. Tracy Chapman, kterou od roku 2009 bylo na podiu vidět jen výjimečně, se jemně usmívala na Luka, a Luke zářil dojetím. Byla v tom vzájemná úcta a obdiv. Podařilo se jim toho v těch pěti minutách překlenout hodně, rasově, generačně, hudebně, a výsledkem byl jedinečný lidský zážitek. Fast Car je totiž příběh o člověku, který nepřestane nikdy toužit po lásce a po svobodě, a koho z nás se to netýká.