O #PROAGING kráse s Leonou Skleničkovou
Foto: Lucie Desmond
Foto: Lucie Desmond
Moje ranní příprava je stejná jako v jiné dny – pleť vyčistím, hydratuji a nahodím SPF. Před nějakou dobou se mi mezi zvyky povedlo začlenit i krátkou masáž face rollerem. Je to pro mě taková specialita. Úplně jsem si zamilovala tu senzaci tlaku chladivého minerálu na kůži a ať mě čeká cokoliv, je velmi příjemné dopřát si dvě nebo tři minutky, na které se s masáží zastavím a začnu tak vše více v klidu. Za nejdůležitější přednatáčecí rutinu však považuji dobře se vyspat (nebo se o to alespoň snažím). Je to důležité, i abych byla psychicky v pohodě, cítila se dobře ve svém těle a mohla pak být naplno ve své energii, napojovat se na lidi a zářit. To vnímám pro svoji práci, ale i každodenní život jako zásadní, pomáhá mi to cítit se jako krásný člověk celkově.
Každý projekt je jiný, a tak se vždy liší i jeho výzvy, ale spojuje je pro mě hravost toho pokaždé se přeměnit do někoho jiného. Vyprávět příběh, a to jednoduše miluju. Užívám si moment, kdy se převléknu do kostýmu, chvíle v maskérně, kdy si nanovo obléknu charakter, jeho emoce a náladu a vlastně celý život, poté co jsem ho předešlý den odložila. Na setu je pak skvělé se napojit na kolegy, celý tým i kameru samotnou. U filmu je potřeba táhnout za jeden provaz, a to je hrozně nabíjející, mít společný cíl – co nejlepší výsledek. Baví mě se odrážet od dalších lidí. A pak je tu ten magický moment, kdy se řekne akce a člověk se ztratí, prožije naplno daný okamžik, je tam. Myslím, že to je taková droga herectví, ten pocit, kdy se vrátíte k sobě, víte, že jste byli jinde a někým jiným, je to vzrušující. Velkým faktorem je pro mě také adrenalin, který mi má práce dává, ta věčná výzva být co nejlepší, jít co nejhlouběji do sebe, najít tu největší autenticitu a syrovost. Někdy ale, když mám den, kdy se zrovna necítím, nebo se děje něco v mém osobním životě, tak může být náročným úkolem to dokázat odložit, nenechat to, aby to ovlivnilo moji práci.
Někdy moje dny probíhají vážně v letu, a tím je pro mě důležitější se nějak ukotvovat. Přišla jsem si na to, že mít aspoň pár stálých rituálů mi dělá dobře. Vyvážit tu proměnlivost práce a dní nějakou rutinou. Jsou to právě rána a večery, co jsou pro mě nejdůležitější. Po probuzení se snažím být aspoň deset minut sama se sebou, dýchat, meditovat a pak si dopřát klidnou snídani. Večer zase otevírám deník, nejradši bych vykřičela všude, co všechno to pro mě změnilo, když jsem si začala psát myšlenky, cíle, afirmace. Častokrát se do toho musím nutit, napsat aspoň pár řádků nebo někdy jen už v polospánku poděkovat za daný den, ale myslím, že jsem v tom docela konzistentní, za což jsem na sebe hrdá.
Zvolím už zmíněný face roller a regenerační krém – nově jsem teď přešla na produkty Biologique Recherche a od prvních momentů je to skvělý pocit. Sama se ve svých volných dnech moc nelíčím, ale vždycky se mnou cestuje alespoň řasenka, kdybych náhodou chtěla přidat na dramatičnosti. Je pro mě důležité přírodní složení a oblíbila jsem si řasenku Inika z Líčírny Organics, takže ta bude mojí poslední volbou.
Snažím se vyhýbat alkoholu, ale ten jsem dost omezila celkově. Tím, jak samu sebe poznávám, učím se o sobě, vnímám, že jsem senzitivní člověk. Což má svoje výhody, protože myslím, že jen díky tomu můžu dělat to, co dělám. Naciťovat lidi a situace. Na druhou stranu ale musím být s nějakými věcmi opatrnější, protože mě ovlivňují psychicky. Jsem pak náchylnější k úzkostem, což rozhodně nepřispívá tomu, kým chci v pracovním i osobním životě být. Někdy to za to stojí, ale pečlivě si vybírám, kdy a jestli si to v rámci nasazení dalších dnů můžu dovolit.
Sport mi pomáhá ve všem! Někdy není lepší uvolnění než věci vypotit, vyždímat se, vyplavení endorfinů je „real thing“. Ale i mentálně je pro mě sport velkým životním hráčem a z průpravy čerpám doteď. Dělávala jsem závodně atletiku, běhala dlouhé tratě, a to mě naučilo, jak je důležité si rozložit síly nebo jak daleko člověka dostane disciplína, a zároveň si často připomínám i to, že i když jsi v závodě sám, tak nejdál dojdeš v týmu a že je to ve výsledku celé opět o mezilidských vztazích. Doteď ráda běhám a zamilovala jsem se do vinyasa jógy. Někdo nahoře asi také hodně chce, abych dělala box, protože po tom, co jsem si prošla intenzivní boxerskou přípravou pro film Stínohra, mě čekají boxerské tréninky v rámci práce znovu, a já z toho nemůžu mít větší radost.
Je toho tolik. Miluji vzrušení z toho, že se vynořují další a další cíle, které bych si chtěla zkusit a naplnit. Myslím, že i když si splníte nějaký sen, tak je zde vždy prostor k tomu snít dál. Zároveň si chci uchovat pokoru, protože nikdy nevíte, co život přinese. Celkově bych si přála růst jako člověk, kreativně se vyvíjet, cítit se naplněna a spokojena.