Záleží ještě v roce 2025 na počtu followerů? A proč je dnes cool být niche

Mezi lety 2013 a 2020 byl follower count tvrdá měna. Ověřený profil a číslo s písmenkem k nebo m za počtem followers fungovalo jako statusový odznak i mimo obrazovku. Instagram a YouTube tehdy stavěly na chronologii a na tom, že publikum si celebritu hledalo samo. Po pandemii se ale do popředí dostal tiktokový model. Nejdřív jako fascinující zkratka k viralitě, později jako systém, kde se virální stává skoro všechno. Když mohou miliony zhlédnutí přijít přes noc komukoli, přestává být počet sledujících výlučný. Vzniká paradox. Čím větší číslo, tím menší kulturní napětí. A naopak pár tisíc sledujících často signalizuje člověka, který se nepotřebuje prodat, protože ho lidé stejně chtějí sledovat.

Nová vlna mikro celebrit funguje přes tichý luxus přítomnosti. Nezáří denně, spíš se objevují jako záblesk. Fotky bez vysvětlování, občasné posty, žádné obsesivní tagování. Jde o estetiku digitálního scrapbooku, kde lajky nehrají hlavní roli, a právě tím získávají hodnotu. Výzkumy o mikro celebritách opakovaně ukazují, že publikum u menších účtů vnímá vyšší autenticitu a důvěryhodnost než u masových influencerů, protože vztah nepůsobí jako marketingová smlouva, ale jako skutečná sociální vazba.

Duchové velkých čísel

S tím souvisí fenomén takzvaných ghost followers. Tedy sledujících, kteří zůstali z doby staré slávy, ale už dávno netvoří kulturní drive. Některé hvězdy early internetu dnes nesou follower count jako relikvii. Účet je obrovský, ale pozornost vyprchala. Internet je v tomto neúprosný. Neodpouští, když člověk zůstane vězet v estetice jiné éry, nebo když jeho přítomnost působí jako nekonečné reprízy toho, co kdysi fungovalo. Naproti tomu lidé s menšími komunitami často formují styl, hudbu i jazyk rychleji než megahvězdy. Ne proto, že mají větší dosah, ale protože mají větší hustotu pozornosti. U nich se sleduje z přesvědčení, ne ze zvyku.

Je to podobné jako v módě. Logo na celé hrudi už nikoho neohromí, zajímavější je detail, který rozpozná jen ten, kdo je uvnitř. Niche sledující fungují jako malý klub. Pro značky i kulturní scénu se z toho stává signál relevance. Není důležité, kolik lidí vás vidí. Místo toho hraje prim, kdo vás vidí a proč.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Myles Chilvers (@mememanmyles)

Slop, brainrot a unavený algoritmus

Do hry vstupuje ještě jedna věc. Kvalita prostředí. Sociální sítě jsou dnes zaplavené AI generovaným obsahem, který jen napodobuje realitu a optimalizuje se na reakci. Pro tento balast se vžilo označení AI slop, tedy levný, masově vyráběný algoritmický obsah, jenž zahlcuje feed a rozmělňuje pozornost. S tím jde ruku v ruce brainrot, pojem, kterým se popisuje otupění z nekonečného scrollování a z obsahu, který je na oko hlučný, ale jeho význam prázdný. Termín se v posledních letech stal mainstreamem právě proto, že trefuje zkušenost celé generace.

V takové krajině je masová popularita paradoxně jednodušší vyrobit. Stačí pochopit rytmus platformy, ne nutně vytvořit něco výjimečného. Čím víc slopu v oběhu, tím větší hlad po něčem, co působí lidsky, pomalu a konkrétně. Niche osobnosti tak fungují jako poslední záchytný bod reality. Nepůsobí jako produkt algoritmu, nýbrž jako člověk, kterého jste našli vy sami. A to je dnes výrazně vzácnější než miliony zhlédnutí.

Takže odpověď na otázku, jestli počet followerů ještě něco znamená, zní: ano i ne. Čísla pořád otevírají dveře k reklamám, kampaním a velkým dosahům. Jen už automaticky neotevírají dveře do kultury. Tam se teď vstupuje jinudy. Přes osobitost, přes komunitu, přes schopnost nebýt zaměnitelný se slopem ve vedlejším okně. V roce 2025 je coolness spíš o tom, jak moc jste nenahraditelní, než jak moc jste vidět.