Why Would You: Srostlé obočí vrací úder

Diana Vreeland pro Harper’s Bazaar psala sloupek Why Don’t You?, kde čtenářům radila, co mají dělat. Já se ve Why Would You? zamýšlím nad tím, co by šlo udělat lépe a bez čeho bychom se nejspíš obešli docela.
Martin Váša
——
17. září 2022

Foto: Imaxtree

Zatímco čtete tyto řádky, natáčí tým značky Victoria Beckham Beauty do rytmu hitu 2 Become 1 novou kampaň na péči o obočí. A jestli ne, rozhodně by měl.

Když přijde řeč na obočí, připadám si jako Tom Hazard, protagonista románu How to Stop Time od Matta Hiaga. Jako bych také stárnul mnohem pomaleji než ostatní, chodil po světě celá století a všechno už viděl. Stačí se přitom ohlédnout jen pár desítek let zpátky. Během nich bylo trendy mít obočí jako Mona Lisa, tedy žádné, i divoké jako Frida Kahlo.

Byly časy, kdy jsme se obočí snažili zkrotit à la Marlene Dietrich, jen aby na nás pak z odrazu v zrcadle vyděšeně koukala Édith Piaf, které Non, je ne regrette rien náhle nešlo přes jazyk. A byly i časy, kdy tužku nahradil peroxid, protože jste zkrátka nebyli dost bad-ass, pokud jste nevypadali jako Rooney Mara v Muži, kteří nenávidí ženy (které zřejmě nenávidí obočí). Někdy jsme u zrcadla šermovali úhloměrem, jindy nadějně vyhlíželi a oslavovali každý nový chloupek – jestli obočí něco nemá, pak je to tuhý kořínek. A pak, pak se na výsluní objevila Cara Delevingne. Její obočí bylo tak fenomenální, že jí ho někteří ani nevěřili. „Ne, není moje, je to paruka,“ prohlásila nakonec v žertu během rozhovoru pro magazín Interview. „Nechala jsem si ho transplantovat.“

Moc bych za to nedal, že srostlé obočí bude další velký hit. Je přitažlivé. Jako všechno, co je přirozené a nepodléhá to konvencím. Srostlé obočí je jako mezírka mezi zuby, jako šedé vlasy, jako velký nos. Napsal bych „jako neoholené nohy“, ale obávám se, že tak daleko jako společnost zatím nejsme.

Navzdory světlé budoucnosti srostlé obočí není na molech tak zastoupené, aby se dalo nazvat trendem, minulou sobotu se nicméně objevilo na přehlídce Altuzarra, v úterý u značky Peter Do. Faktem také je, že nenaroste každému. Obecně přesto platí, že pinzeta je dobrý sluha a špatný pán a že hřebínek s tužkou jsou v případě pochybností vždy bezpečnější volbou.

Tenhle pravidelný sloupek je inspirovaný Dianou Vreeland a já myslím, že její perspektiva je v otázce zdánlivých nedokonalostí stále relevantní. Oslavovala výjimečnost – labutí šíji Maji Plisecké i křivý nos Barbry Streisand. V biografii od Eleanor Dwight modelka Lauren Hutton vzpomíná, jak Diana o modelkách s malým nosem prohlašovala, že potřebují nose job – že potřebují nos přidat.

Ať už vás totiž od ostatních odlišuje srostlé obočí, nebo cokoliv jiného, stojí za to se ptát, jestli to je vada na kráse, nebo konkurenční výhoda. A proč byste se zbavovali něčeho, díky čemu nejste jedni z mnoha?

#whywouldyou

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu