UMĚNÍ DRUHÉHO KARIÉRNÍHO KOLA

Zvláštní je, že moje potřeba vše uvážlivě rozebírat se často týká banálních rozhodnutí typu, jakou vybrat barvu omítky, co uvařit k večeři nebo jestli bude lepší rezervovat letadlo, které letí v šest ráno přímým letem, nebo radši to, které odlétá až po obědě, ale s přestupem (tady se dokážu brilantně zaseknout. Ukázková Váha!)

Když ovšem přijde na opravdu velká životní rozhodnutí, všechna opatrnost jako by šla stranou. Začnu se rozhodovat impulzivně. Rozum se odsune na druhou kolej a otěže a velení přebírá srdce. Rozhodnutí učiněná intuicí někdy vyjdou stoprocentně, někdy až tak moc zase ne. Ve dvaceti jsem měla slibně se vyvíjející modelingovou kariéru v Paříži. Já se však bez dlouhého rozmýšlení přestěhovala do New Yorku. Bez záruk úspěchu nebo jakékoli znalosti angličtiny. Nebo když jsem přijala žádost o ruku.

To je přece krok, který si každý člověk pečlivě rozmyslí. Já? Kdepak! Po šestitýdenním randění ze mě byla novomanželka. Nebo když jsem se na popud okamžiku rozhodla skočit padákem. S pár přáteli jsme si v Los Angeles jen tak užívali pár dní volna a někoho napadlo, že by to mohla být fajn zábava. Vabank, který naštěstí pro mě dopadl líp než to manželství.

Většina těchto na první pohled zbrklých rozhodnutí může být připisována horlivosti a naivitě mládí. Je pravda, že čím jsem starší, umím lépe vybalancovat potřebu mít vše pod kontrolou versus nechat se vést pocity a impulzem chvíle. Stejně si ale myslím, že je vždy důležité poslouchat hlas svého srdce. Ať už vám napovídá, že koupě těch šíleně extravagantních lodiček je správná, nebo že je čas vrhnout se do nového byznysu. Řídit se „jen“ rozumem je totiž sice možná bezpečná varianta, ale když si dovolíte trochu té spontánnosti a drzosti, když vystrkáte samu sebe ze své komfortní zóny, máte šanci objevit v sobě něco, o čem jste ani netušili, že v sobě máte. A to už za nějaké to riziko stojí. Jak řekl T. S. Eliot: „Pouze ti, kteří budou riskovat, že zajdou příliš daleko, mohou zjistit, jak daleko lze zajít.“

Když se to nezkusí ... 

Život plyne, vyvíjí se, není zatuhlý v jantaru. Vyprávíme vlastní příběhy a vytváříme vlastní osudy. Je dobré být novým nápadům, výzvám otevřený. „Second act“, jiné, druhé, další kolo není nic neobvyklého. Stačí podívat se třeba na Victorii Beckham, která navázala na úspěšnou kariéru Spice Girl neméně úspěšnou značkou oblečení. Nebo na Gwyneth Paltrow a její veleúspěšnou platformu Goop. 

U modelek je hodně často tímto druhým kariérním kolem herectví. Rene Russo, Andie MacDowell, Charlize Theron. Ten seznam je opravdu dlouhý. Patří to k jakémusi koloritu této branže. Jakmile se začne modelce trochu dařit, její jméno začíná být známé, přicházejí i nabídky na menší role v televizních seriálech nebo u filmu. Mě tato kariéra nikdy nelákala. I když jsem si několika obligátními castingy prošla. Ty modelingové jsem sice v lásce neměla – kdo by je taky měl –, ale brala jsem je jako nedílnou součást své práce. Těch pár filmových jsem pak absolvovala s jakousi setrvačností. Bez zápalu nebo přesvědčení. A když i přes můj očividný nezájem a k mému velkému údivu přece jen došlo na callback, vždy jsem pak s díky odmítla. 

Když ne herectví, tak co? Stát se byznysmenkou jsem nikdy neplánovala. A hlavně jsem nechtěla dělat něco jen s vidinou výdělku. Po ukončení smlouvy s Victoria’s Secret přišla spousta nabídek na vytvoření vlastní řady spodního prádla nebo plavek. Moje agentura na to hodně tlačila, ale já byla skeptická. Ano, dalo by se to udělat. Navrhnout kolekci, hodit na to svoje jméno, využít své „andělské“ pozice. Ale prostě jsem to necítila. Stejně jako nabídku podepsat se pod produktovou řadou kosmetiky a prodávat ji na HSN (Home Shopping Network, jeden z nejznámějších teleshoppingových kanálů v USA). Zlatý důl. Produkt kvalitní, partner solidní. Ale opět – žádní motýlci v břiše. A tak jsem na nějaký impulz čekala dál.

Já a Noili, Noili a já 

Miluji vaření a s mou neméně entuziastickou kamarádkou Martinou jsme začaly psát kuchařku a vymýšlet pro toto naše nadšení nějaké uplatnění v gastronomii. Ve hře byla i vlastní značka šperků. Všechny moje nápady nakonec vyšuměly. Proč? Nebyl to jen strach z neúspěchu, i když i to byl určitě faktor. Rozjet nový byznys je mnohem jednodušší, když je člověk mladý a teprve začíná. Má možná méně investičního potenciálu, ale také má méně co ztratit. Když už člověk nějaké to postavení má, je to jiné. Obavy, že všechna ta energie, kterou rozjíždění nového byznysu potřebuje, přijde vniveč, že jméno, které si tak opatrně desítky let buduje, přijde k újmě, ty jsou všechny opodstatněné. Hlavní důvod byl ale fakt, že žádný z těchto nápadů nebylo nic, co by mě chytilo za srdce.

Až teď. Před pár lety mi přišlo do cesty Noili Beauty. Slovenská kosmetická značka, která vyrábí přírodní oleje v malé šarži. Zamilovala jsem se do nich po prvním vyzkoušení. Bylo mi hned jasné, že jsem našla něco, co je vynikající a výjimečné zároveň. Začala jsem pátrat, co jsou zač, a když jsem je potkala osobně... ding ding ding, jako by se mi rozsvítilo. Narodila jsem se v Československu a stále se považuji za Čechoslováka a líbilo se mi, že je to slovenská značka. Imponovalo mi, že jejich výroba je lokální a shodli jsme se i v pohledu na ekologii. I jejich filozofie „The beauty of less“ je mi víc než blízká. A tak jsem je oslovila s návrhem spolupráce. Nápad možná trochu troufalý. Noili je sice malá a mladá značka, ale za svou krátkou dobu působnosti si vytvořila slušný following. Na druhé straně jsem si byla jistá tím, co přináším na stůl. Zkušenosti, které jsem za těch více než třicet let v modelingu nasbírala. Pracovní morálku, které vděčím za svoje úspěchy. Svůj postoj k stárnutí, kterým se odmítám podmanit diktátu trendů a zálibám v estetických zákrocích. A tak vzniklo Noili x DP. Řada zatím pěti produktů a další jsou v plánu. Na jejich vzniku jsem se podílela od a až po zet. Od počátečního konceptu po jejich složení až po samotné názvy každého z nich. Když jsme hledali vhodné balení, přišla moje záliba v rešerši a barevných tabulkách vhod. Celý tento proces je trochu nervy drásající, ale i neskutečně zajímavý a vzrušující. Proces, díky kterému jsem zjistila hodně i sama o sobě. Například to, jak moc mě zajímá výzkum a že se chci v tomto oboru víc vzdělávat. Že mi jde komunikace a umím hledat společnou cestu. Ale i to, že jsem příšerný mikromanažer a mám nulovou toleranci neschopnosti. Učím se i to, jak důležité je nebrat všechno příliš vážně. A moje obavy z neúspěchu? Ty dnes dokážu vidět jako plus. Ukazuje to, že vím, do čeho jdu, že si uvědomuji důsledky svých rozhodnutí.Říká se, že odvážnému štěstí přeje, a jen čas ukáže, jak moc úspěšný tento můj second act, druhé kariérní kolo, bude. Zatím je sice v začátcích, ale pokud je ten hlas srdce tak hlasitý, jako v tomto případě, není co řešit.

Ano, možná je bezpečnější si svoje myšlenky a nápady nechat pro sebe. Tímto způsobem se vyhneme odmítnutí i kritice. Ovšem neexistuje jiný způsob, jak zdokonalit své dovednosti a vytvořit něco hodnotného.
A hlavně – dobře fungující obchod, i když z vás neudělá miliardáře, vám může poskytnout svobodu, kterou jste nikdy předtím nezažili, protože vkládá budoucnost do vašich rukou. A to už za riziko stojí.