Třicítka, čtyřicítka, padesátka: Přelomová léta jako nová kapitola ženské identity

Často jsou to právě narozeniny, které odstartují fázi, kdy se začne proměňovat i to, kým jste. Ne nutně navenek, ale v tom, jak se cítíte. „Většina žen se při přechodu do nové životní dekády vážně zamýšlí nad volbami, které učinila, a nad cestami, které ji vedou v kariérním životě,“ poznamenává pro Psychology Today psycholožka Marcia Reynolds. Úzkost, která v takových chvílích přichází, podle ní obvykle vychází z vnitřního pnutí mezi různými touhami a představami o tom, kam by bylo třeba se dál ubírat.

Když role přestávají sedět 

V určité fázi života si možná začnete uvědomovat, že některé životní strategie, které vám dosud dobře sloužily, ztrácejí svou oporu. Nejde o selhání, spíš o tiché přehodnocení toho, čemu věnujete čas, energii a pozornost. Způsoby, které vám dříve pomáhaly zvládnout nároky práce, vztahů či rodičovství, už nemusí odpovídat tomu, co od života momentálně potřebujete.

Zejména ve středním věku přichází u mnoha žen potřeba zhodnotit smysl dosavadních rozhodnutí. Základní potřeby – kariéra, vztah, rodina – jsou totiž úspěšně naplněny, a právě v této chvíli se objevuje prostor pro nové otázky. „Zpochybňování toho, kam směřujete, a dokonce i toho, kdo jste, obecně není katastrofou, i když je to nepříjemné,“ uznává Marcia Reynolds a připomíná, že jde o zcela přirozenou životní fázi, kdy se mění priority a začíná hledání hlubšího naplnění.

Signály, že se něco mění

Samotná změna zpravidla nezačíná dramatickým momentem, ale spíš sérií jemných impulzů, které se s časem kumulují. Postupně si všímáte, že věci, které dříve působily samozřejmě, vás vyčerpávají víc než dřív. Může jít o únavu z rolí, které dlouhodobě nesete – v práci, v péči o děti nebo rodině. U žen se často přidává i tlak okolí, věková očekávání nebo pocit, že neustálé přizpůsobování už nepřináší vnitřní rovnováhu.

Podle výzkumů bývá období kolem pětačtyřiceti až padesáti let spojené s poklesem spokojenosti. Nejde přitom o zhroucení v pravém slova smyslu, ale spíš o důsledek nahromaděných povinností, odpovědnosti a slábnoucí energie, kterou dřív dodávala jistá lehkost mládí. Pocit, že život nejde podle plánu, není výjimkou. Tento stav bývá někdy označován jako existenciální krize, v tomto případě však nejde o zpochybnění samotné existence, ale o přirozené přeladění směru k tomu, co je skutečně důležité.

Proč 30, 40 nebo 50 nejsou jen milníky 

„Kulaté“ narozeniny často fungují jako zrcadlo. Připomenou plynutí času a donutí vás srovnat to, kde jste, s vašimi původními představami. Ženy mezi třiceti a pětapadesáti lety prožívají tato období obzvlášť intenzivně. Nejen kvůli životní fázi, ve které se často prolíná mateřství s prací, partnerské změny s péčí o rodiče, ale také kvůli hormonálním proměnám, jež mění nejen tělo, ale i vnímání sebe sama. Období středního věku bývá proto někdy trefně označováno za druhou (nebo třetí) pubertu. Namísto bouřlivého návratu k dospívání ale jde o jinou formu vnitřního neklidu, kdy se hodnoty i vztah k sobě začínají znovu formovat.

Právě v těchto letech ženy často opouštějí role, které jim dlouho udávaly směr. Představa, že je třeba pořád něco dokazovat, být vždy připravená, spolehlivá nebo perfektní, už dál není přitažlivá. Role ambiciózní kariéristky, superženy, pečující dcery nebo dokonalé manželky se tak začínají pomalu, ale jistě rozpadat. A není to otázkou slabosti.

Co dělat, když se mění priority?

Jakmile se něco uvnitř vás začne měnit, nemusíte se to hned snažit analyzovat nebo hledat nový směr. Bohatě stačí přestat chvíli jednat ze zvyku. Můžete si začít nastavovat nové hranice, říkat častěji „ne“, nebo si jen dovolit víc přemýšlet, než se rozhodnete. I takové drobné úpravy v běžném fungování mají sílu něco změnit.
Jak navíc v The goop Podcast připomněla Ada Calhoun, autorka knihy Why We Can't Sleep: Women's New Midlife Crisis (2020), vědomí, že můžete všechno, rozhodně neznamená, že všechno dělat musíte. A právě to – možnost přestat přijímat tlak, jenž nutí ženy zvládat péči o rodinu, budovat úspěšnou kariéru, a přitom udržet okolí spokojené – bývá v určitých životních fázích nesmírně osvobozující.