Skvělé progresivní prostředí, sympatický tým a perfektní ohodnocení. Už už jsem měla podepsat smlouvu. Vstoupila jsem do HR kanceláře, a místo podpisu vycouvala. Nevím proč. Požádala jsem o pár dní na zevrubné pročtení smlouvy, o čas na rozmyšlenou, i když nebyl. Tu práci jsem nakonec nevzala. O pár měsíců později jsem jen zdálky sledovala, jak se z dream jobu stává peklo.
Podobný pocit jsem měla nedávno, když mi kamarádka Jana konečně představila svého nového přítele. Byla jsem zvědavá, kdo způsobil, že se už dva měsíce vznáší půl metru nad zemí. A ano, byl opravdu okouzlující. Vysoký, urostlý, usměvavý, s pevným stiskem ruky. Během krátkého rozhovoru rozehrál všechny trumfy, které prokládal zamilovanými pohledy směrem k Janě. Všechno se zdálo být naprosto v pořádku. Ona je konečně šťastná! Akorát že já měla zvláštní pocit. Neurčitý, sotva znatelný. Velmi snadno se dal přebít výčtem superlativů, které na jeho adresu trousila Jana, a taky ratiem, které mi nedovolilo jakékoli pochybnosti vůbec připustit. O čtyři měsíce později se ukázalo, že pan Božský stále udržuje vztah se svou bývalou ženou. A že ač se prezentoval jako advokát, zkoušky nikdy neudělal a místo kariéry si seká dluhy, kam se podívá. Jana si prošla tvrdou srážkou s realitou. Když jsme tenhle životní error zpětně rozebíraly, vzpomněla jsem si na ten svůj podivný pocit v břiše. Intuice ke mně mluvila a já ji vědomě oslyšela...
Intuice je dar, díky němuž si můžeme ušetřit řadu nepříjemností. A zdaleka se netýká jen lásky. S dobře nakalibrovanou intuicí se lépe funguje v jakýchkoli vztazích, pracovních i osobních. Nejčastěji se ozývá neurčitým pocitem v břiše, v těle, a může být klíčová při rozhodování, kde samotná data nestačí. O to palčivější je její role dnes, kdy do našich životů vstoupili chatboti s vycizelovanou umělou inteligencí. Zvykli jsme si s nimi konzultovat i banality, jestli si vzít červenou, nebo bílou, jestli je k večeři lepší květák, nebo brokolice. Přeháním jen trochu. Faktem je, že se při rozhodování od marginálních po zásadní záležitosti stále častěji opíráme o stroj. Během pár vteřin máme přístup k nekonečnému množství informací, znalostí a dat.
Pojďme ale připustit, že jsme jako lidstvo byli rovněž vybaveni schopností zpracovat obrovské množství informací a smyslových podnětů, které umíme vnímat a tříbit celým tělem. Tělo navíc často dokáže vyhodnotit situaci rychleji než naše vědomá mysl.
„Intuice je pro mě forma vnitřní inteligence. Nejde proti rozumu, ale rozšiřuje ho. Abychom ji vůbec mohli slyšet, potřebuje klid, ticho a prostor. Když je kolem hluk a tlak na výkon, je umlčená. Člověk, který se řídí intuicí, má vlastní kompas, vnitřní sílu a navenek vyzařuje klid. Umně rozvíjí svou schopnost vnímat jemné signály a dát jim váhu, “ říká Markéta Červenková, psycholožka, psychoterapeutka a ředitelka Nadačního fondu pro rozvoj paliativní péče, která právě s intuicí v terapi- ích, paliativní péči i managementu pracuje.
Intuitivní signály lidé často zaměňují za cosi iracionálního, emocionálního a podezřelého. Ve skutečnosti má ale velmi konkrétní biologický i psychologický základ. Lékaři, terapeuti, vyšetřovatelé, designéři i vyjednavači ji používají denně, o intuici mluví lidé, kteří si stojí velmi pevně ve vědě, medicíně i kognitivní psychologii. Například Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, ve své knize Myšlení, rychlé a pomalé popisuje dva systémy myšlení. Intuice odpovídá prvnímu systému, rychlému, automatickému, založenému na rozpoznávání vzorců. Intuice je podle něj extrémně efektivní tam, kde máme dost zkušeností, typicky u expertů. Antonio Damasio, neurolog a neurovědec, popisuje intuici jako součást rozumu.
Intuice není hlas z vesmíru. Je to schopnost mozku rozpoznat vzorce dřív, než se k nim dostane vědomé myšlení. Vyhodnocuje detaily, mimiku, tón hlasu, kontext, a na základě předchozí zkušenosti je v mikrosekundě spojí do závěru. Výsledkem je pocit. Může se projevit jako bolest břicha před důležitou schůzkou, vlna nevolnosti v přítomnosti někoho, kdo se nám zdá divný, nebo tlak v hrudi. To všechno je jazyk intuice, potažmo jazyk těla.
„Intuice je tělesný vjem, jemné chvění. Upozorňuje, že něco není v souladu s našimi hodnotami nebo se systémem, ve kterém fungujeme. Dává informaci dřív, než máme data. Proto je tak důležitá v situacích, kde se dělají těžká rozhodnutí a kde samotná fakta nestačí, “ vysvětluje Markéta Červenková. Sama intuici považuje za zásadní dovednost a vede k ní i své klienty. V terapiích často vidí, jak těžké je lidi přivést k otázce, podle čeho se vlastně rozhodují. Odpovědi totiž většinou hledáme venku. Přitom by stačilo lépe naslouchat signálům z těla.
Intuici nelze kultivovat přidáváním dalších technik. Potřebuje klid a pozornost. Všímat si, jak se cítíme po jakém rozhodnutí. Úleva, klid a volnější dech říkají něco jiného než sevřený žaludek nebo vnitřní odpor. Důležitá je také schopnost odložit okamžitou reakci. Intuici vyhovuje čas a klid, pak je její sdělení jasnější. A nakonec musí být propojená s odvahou a integritou. Nestačí jen cítit, že je něco špatně. Je třeba na ni dát a nebát se. Bez odvahy zůstává intuice jen vnitřním hlasem, který přejdeme jak ulici.
„Někdy stačí si přečíst ve správnou chvíli jednu správnou větu, která dovede dát životu nový směr nebo zavede přemýšlení do jiných končin.“
Co ve vztahu potřebují jednotlivá znamení zvěrokruhu?
Jak se o Vánocích (i před nimi) vyhnout přejídání?
Říjnový culture fix: Taková (ne)normální rodinka, revoluční čtení a baletní experiment