Sunshine guilt: Proč máme výčitky, když si naplno neužíváme prosluněné dny?
Foto: Getty Images
Foto: Getty Images
Aktuální venkovní teploty rozhodně neodpovídají tomu, na co jsme na konci května zvyklí. Kdybychom neměli kalendář, dost možná bychom řekli, že se právě nacházíme v polovině parného července. Všichni sedí na zahrádkách, užívají si koupání v bazénu i první grilovačky. A zatímco během polední pauzy lajkujete pátou fotku aperolu na instagramu, dost možná vás svírá zvláštní pocit viny. Jako by vám čas protékal mezi prsty. Seznamte se se sunshine guilt, úzkostným pocitem, že musíme využít každý slunečný den na maximum.
Koncept „viny ze slunečního svitu“ spočívá v pocitu, že jakmile je hezké počasí, měli bychom každou volnou chvíli trávit venku. Možná je tento fenomén ještě intenzivnější právě v naší části Evropy, kde je slunce po dlouhé zimě symbolem lepší nálady a nové energie. Jakmile se oteplí, jako by existovalo nepsané pravidlo, že bychom měli být neustále aktivní, socializovat se, cestovat nebo sportovat. Jenže co když musíte pracovat, pečovat o děti nebo jednoduše nepatříte k lidem, kteří milují tropické teploty? Přesně v takovou chvíli sunshine guilt přichází.
K pocitu viny výrazně přispívají i sociální sítě. Stačí pár minut scrollování a člověk snadno získá pocit, že všichni ostatní právě žijí „nejlepší květen“ svého života. Pikniky, prodloužené víkendy nebo spontánní výlety k vodě. A právě proto může být obyčejný den doma najednou překvapivě úzkostný.
Psychologové mluví o tzv. scarcity mindsetu, tedy pocitu vzácnosti. Protože slunečných dní není během roku nekonečně mnoho, máme tendenci je přeceňovat. Jako by každý krásný den představoval příležitost, kterou nesmíme promarnit. Jenže naše psychika nefunguje podle předpovědi počasí. To, že venku svítí slunce, ještě automaticky neznamená, že máme energii několik hodin trávit mezi lidmi nebo neustále něco podnikat.
Možná jsme si zvykli automaticky spojovat letní teploty se štěstím. Jenže ani to není univerzální pravda. Pro některé lidi mohou být vysoké teploty vyčerpávající, přestimulovávající nebo psychicky náročné. Existuje dokonce i letní forma sezónní deprese. Zatímco někdo dobíjí energii na slunci, jiný ji ztrácí už po několika minutách v rozpáleném městě. A možná právě proto je důležité připomínat si, že odpočinek není promarněný čas, a to ani během nejkrásnějšího dne v roce.
Na sunshine guilt je nejhorší hlavně to, že nám bere schopnost skutečně vypnout. I když si dovolíme zůstat doma, stejně máme pocit, že bychom měli být někde jinde. Že letní dny utečou rychleji, než je stihneme prožít. Jenže možná nemusíme maximalizovat každý slunečný den. Třeba stačí, že máme dokonale klimatizovaný byt a telefon přepnutý do režimu nerušit.