Proč všichni trpíme syndromem „dokonalého okamžiku“?

Proč všichni trpíme syndromem „dokonalého okamžiku“?

Na vině jsou sociální sítě, vlastní ego i návykový dopamin. Právě od něj potřebujeme jednou za čas #detox.
Alice Filatova
——
4. ledna 2024

Foto: Profimedia

V dokonalém světě by pochopitelně vše šlo podle plánu – outfit, který jsme si ten den vymysleli, by vždy dokonale seděl, na vycházky v parku by nás vždy provázelo slunce a rande (ať již s partnerem, nebo teprve nápadníkem) by byla plná růží a romantického jiskření.
Realita však často bývá jiná a sebemenší odchylka od plánu nebo naší představy nám často kazí celý zážitek, a dokonce nás demotivuje k tomu dělat si podobné plány do budoucna. 
Podle autorky Sarah Wilson se jedná o syndrom dokonalého okamžiku – tento pojem se stal na TikToku virálním a způsobil vlnu žhavých diskuzí na síti. Podle ní tímto syndromem trpíme především v rámci vztahů a romantiky. Představujeme si dokonalé počasí, odlehlý stůl v oblíbené restauraci, ba dokonce i hudbu na pozadí, která navodí uvolněnou atmosféru. Když však zaprší nebo se na nás ve vysněném podniku nedostane místo, máme tendenci odsoudit celý večer zcela k neúspěchu místo toho, abychom se nepříjemné situaci pousmáli.

Nemůže za to pouze Instagram 

Ano, nechvalně známá hláška „já bych ty internety zakázala“ je zde bohužel velmi relevantní. Každodenně jsme vystaveni dokonalému obsahu na sociálních sítích, který nastavuje nerealistický standard našeho bytí – a týká se jak krásy a virálních receptů, tak i právě oněch dokonalých okamžiků, které jsou nám prezentovány jako „normál“. To je však pouze vrcholek ledovce.  „Náš mozek má úžasnou schopnost předpovídat výsledky na základě minulých zkušeností, naučených znalostí a společenských norem,“ říká doktorka Katherine Iscoe. „Když očekáváme určitou událost (jako když si dáme skvělé jídlo v restauraci a očekáváme, že to bude VŽDY dobré), náš mozek začne vytvářet obraz nebo scénář toho, jak se tato událost bude vyvíjet,“ dodává. Podle ní se dokonce může jednat o nutkání nebo až obsedantní touhu, která požírá veškerou koncentraci naší mysli na tuto jednu věc a nedovoluje nám myslet na nic jiného.

„Je to, jako když vidíte pár bot, do kterých se zamilujete, a pak na ně neustále myslíte,“ dodává. „Když očekáváme obohacující zážitek, náš mozek uvolňuje dopamin. Toto uvolňování není spojeno pouze s odměnou samotnou, ale také s jejím očekáváním. Jinými slovy, pouhé očekávání něčeho dobrého může vytvořit dopamin jen pomyšlením na danou věc.“  Pokud se naše očekávání naplní, množství dopaminu, které se nám uvolní, bude vyšší než to, které jsme předpokládali při jeho očekávání. Díky tomu se cítíme u vytržení nebo extrémně spokojeni. Pokud ale onen „dokonalý okamžik“ nenastane, bude dávka dopaminu nižší než ta, na kterou se mozek připravil.

Jak z toho ven?

V první řadě je velmi důležité si uvědomit, že obsah na sociálních sítích je stejně realistický jako akční scény hollywoodských blockbusterů. Dokonce i videa, která mají vypadat jako autentická, jsou předem naaranžovaná a stokrát přetočená a upravená. Je tedy nereálné porovnávat opravdový život s tímto editovaným obsahem.
Také je velmi důležité se vyvarovat své černobílé percepce všech událostí – tedy balancovat na hranici dokonalosti a absolutní katastrofy. Je třeba najít šedou zónu, v níž budete moci najít pozitiva z události i v případě, že se vyskytne nějaký malý zádrhel.

Podle doktorky Iscoe není na škodu si udělat dopaminový detox. Podle ní žijeme v době, kdy je náš mozek vystaven neustálému potěšení a kdy se nespokojíme s ničím menším než 100% dokonalostí. Na ní se pak logicky stáváme závislí jako na nějaké látce, k níž chceme mít neustálý přístup. Krom toho, že je zcela nerealistické očekávat hladký průběh v každém aspektu našeho života, si navíc zcela odvykáme od nepříjemností a stáváme se absolutně neschopní se jim postavit či je vyřešit. Kvůli sebemenší maličkosti se pak zdá, že se nám život rozsypává jako domek z karet. Právě z toho důvodu doktorka Iscoe doporučuje občas si nějakou tu radost odepřít a vybalancovat ji určitou „bolestí“. Například položit si cíl, k jehož zdolání bude potřeba dřiny – například té fyzické, kdy si budete muset nějaké věci odpustit a zdolat své vlastní „chci“.

Alice Filatova

Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.

Objednejte si předplatné Harper’s Bazaar

Časopis Harper’s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu