Vztahy se jen málokdy vyvíjejí rovnoměrně. Střídají se v nich chvíle plné blízkosti s obdobími, kdy pozornost partnerů zaměstnávají spíš vlastní myšlenky nebo každodenní povinnosti. Pokud se ale tato vzdálenost začne prohlubovat a vytrácí se pocit vzájemného napojení, vzniká citový odstup. Ten většinou přichází pozvolna a nenápadně, což ho však činí o to zrádnějším. Odborníci na vztahy proto upozorňují, že je důležité reagovat včas a snažit se o obnovení blízkosti dřív, než se mezi partnery vytvoří propast, kterou už nejde jen tak ignorovat.
Proč k citovému odstupu dochází?
K odcizení mezi partnery nedochází přes noc, ale v důsledku dlouhodobého napětí nebo přehlížených potřeb. Častou příčinou bývá stres a vyčerpání, které ubírá prostor vzájemné pozornosti i něze. Své sehrávají také nevyřešené konflikty, které – pokud jsou opakovaně odsouvány – se začínají hromadit jako tichá bariéra mezi partnery. V některých vztazích dochází k odcizení kvůli rozdílným potřebám blízkosti, kdy jeden touží po větší intimitě a druhý je city spíš zahlcený. Do hry navíc často vstupují i rány z minulých vztahů nebo traumata, která při určité situaci znovu ožívají. A někdy stačí prostá rutina: vztah se usadí v předvídatelných kolejích a jiskra pomalu uhasíná. Zatímco některým párům poskytuje stabilita a zaběhnutý řád pocit bezpečí, u jiných může stejný proces vyvolat odcizení a pocit, že se ze vztahu vytrácí blízkost. Signály, že se od vás partner vzdaluje.
Citový odstup se často odráží v maličkostech, které však dokážou proměnit celou dynamiku vztahu. Najednou chybí drobná gesta blízkosti (jako jsou doteky, objetí či spontánní úsměvy), rozhovory se zkracují jen na vyřčení toho nejnutnějšího a sdílení každodenních zážitků se vytrácí. Partner sice tráví čas po vašem boku, ale působí nepřítomně, jako by jeho pozornost směřovala jinam. Najednou zůstává jen prázdno, které je těžké pojmenovat, ale které dokáže o to snáz narušit pocit jistoty.

Proč odcizení neznamená konec (a jak s ním pracovat)
Když se ze vztahu začne vytrácet blízkost, mění se i jeho atmosféra. Intimita slábne, drobné neshody se rychleji mění v konflikty a pocit osamělosti se může objevovat i v přítomnosti partnera. Přestože taková situace působí zraňujícím dojmem, nemusí být nutně impulsem k rozchodu. Odborníci se shodují, že lásku a vášeň lze znovu probudit, pokud však oba partneři projeví ochotu věnovat vztahu pozornost. Klíčová je v tomto směru otevřená komunikace, sdílení společného času i drobná gesta náklonnosti, která znovu připomínají, proč jste spolu. Důležité je také vnímat vlastní emoce a uvědomit si, jaký díl na odstupu nese každý z vás. A pokud to nestačí, některým párům může pomoci společná terapie, která nabídne bezpečný prostor k pojmenování problémů a hledání řešení.