Proč se nevyplácí dávat si novoroční předsevzetí (a co funguje lépe)?

Proč novoroční předsevzetí nefungují?

Snaha nastavit si na začátku roku novoroční předsevzetí často vede k velmi přísnému hodnocení toho, jak si vedete. Jakmile se plán začne rozcházet s realitou, objevuje se pocit selhání a s ním i zbytečný stres. Změna se pak nepřirozeně redukuje na výkon a disciplínu, místo aby pracovala s motivací, která je proměnlivá a citlivá na únavu, pracovní tlak nebo osobní okolnosti. Právě tady se novoroční předsevzetí snadno mění z podpory v další zdroj napětí, jenž oslabuje sebedůvěru a chuť pokračovat.

Problémem bývá i to, z čeho podobné cíle vycházejí. Často se točí kolem hubnutí, diet nebo snahy vrátit se do formy, což na začátku roku posiluje tlak na tělo a vzhled. Místo vztahu ke zdraví a pohybu se do popředí dostává kontrola, omezování a pocit viny za to, co jíte nebo jak vypadáte. Takové nastavení může být dlouhodobě vyčerpávající a u citlivějších lidí i velmi stresující. Změna, která má přinést pocit rovnováhy, se tak snadno mění v další povinnost.

Jak ke změnám přistupovat jinak?

Místo velkých plánů se jako smysluplnější ukazuje posun v přístupu ke změně samotné. Nečekat na ideální okamžik ani pevné datum, ale přijmout, že se odehrává v čase a s výkyvy. Výzkumy ukazují, že nové návyky se netvoří během několika dní, ale spíš v horizontu týdnů, a že tempo je u každého jiné. Právě proto je důležité počítat s tím, že některé dny nebudou probíhat podle plánů.

Nakonec pomáhá i způsob, jakým o změnách přemýšlíte. Když se z povinnosti stane možnost a tlak nahradí větší otevřenost, strach ze selhání ustoupí do pozadí. Takový přístup motivuje k pokračování bez srovnávání s ostatními a bez pocitu viny z toho, že se výsledek nedostavil okamžitě. Změna pak nestojí na sebekontrole, ale na trpělivosti a schopnosti reagovat na to, co skutečně potřebujete – po fyzické i psychické stránce. A hlavně kdykoli během roku, ne jen na jeho začátku.