Proč nás přitahují lidé, kteří nám připomínají naše vlastní nedostatky?

Vrána k vráně…

Chaotik přitahuje chaotika. Workoholik si zase najde jiného workoholika, s nímž bude do noci řešit pracovní záležitosti. Ten, kdo neumí říct „ne“, může snadno skončit s někým, kdo má stejný problém a oba se budou navzájem ujišťovat, že tentokrát už opravdu nikomu nic neslíbí.

Není to náhoda ani žádná zvláštní forma partnerského masochismu. Někomu, kdo funguje podobně jako vy, totiž nemusíte spoustu věcí vysvětlovat. Takový člověk rozumí vašemu způsobu uvažování, nemusí se snažit orientovat ve vašich výmluvách a některé vaše reakce dokáže předvídat, protože je sám dobře zná.

Jenže dva lidé se stejnou slabinou si ji navzájem obvykle nevyřeší. Spíš vytvoří prostředí, ve kterém se jejich společný problém může prohloubit. Dva lidé, kteří neumějí mluvit o nepříjemných věcech, tak mohou celé měsíce předstírat, že je všechno v pořádku, zatímco uvnitř oba čekají, kdo téma otevře první.

Když vás přitahuje to, co sami postrádáte

Druhá varianta je ještě zajímavější. Přitahuje vás člověk, který zvládá to, s čím vy dlouhodobě bojujete. Na první pohled jste protiklady, což bývá velmi přitažlivé. Váš protějšek totiž otevřeně žije způsobem, který si sami tolik nedovolujete. Jeho spontánnost působí jako svoboda, jeho přímost jako sebejistota a jeho schopnost riskovat jako něco, co byste sami chtěli umět.

Jenže vlastnost, která vás na začátku okouzlí, začne v běžném životě vypadat trochu jinak. Bezprostřednost, díky které jste se zamilovali, může po dvou letech vyvolávat dojem, že ten druhý nemá vůbec žádný plán. Ta přímost, co vám připadala osvěžující, vás při hádce dokáže pokaždé rozhodit. A rozhodnost, kterou jste obdivovali, může najednou působit jen jako tvrdohlavost.

Vztahy jako zrcadlo

Samotná přitažlivost samozřejmě není důkazem nějakého skrytého problému. O tom, ke komu vás to táhne, rozhoduje celá řada faktorů a lidské vazby se do jednoduchých psychologických schémat nevejdou. Jinou váhu má ale jednorázové okouzlení a jinou opakující se vzorec, který se objevuje napříč různými vztahy.

Právě opakování může odhalit něco, čeho si při prvním setkání nevšimnete. Jestliže vás dlouhodobě přitahuje určitý způsob chování nebo určitý typ dynamiky, stojí za to zaměřit pozornost také na vlastní očekávání a představy o blízkosti. Nejde o hledání viníka ani o rozebírání každého vztahu na součástky, ale o pochopení toho, proč nám některé formy kontaktu připadají přirozenější než jiné.

Druhá osoba se v tomto smyslu může stát zrcadlem, v němž se objeví vlastnosti, touhy nebo nejistoty, které běžně zůstávají v pozadí. Přitažlivost pak získává další význam: kromě zájmu o konkrétní osobu odhaluje také něco z vašeho vlastního nastavení.

To však neznamená, že byste měli každou silnou emoci okamžitě analyzovat nebo hledat její původ v minulosti. Některé vztahy jednoduše fungují, jiné nikoli a někdy zůstane fascinace někým nevysvětlená. Smysl má především okamžik, kdy si uvědomíte, že to, co jste dlouho považovali za vlastnost druhého, může mít kořeny také ve vašem vlastním způsobu prožívání.

Pak se pozornost přesune od otázky, koho si vybíráte, k tomu, co vás na těchto lidech tolik oslovuje. V některých případech totiž přitažlivost odhalí něco, co byste sami u sebe přehlédli – způsob, jakým reagujete na blízkost, jaké vlastnosti obdivujete nebo co od druhého člověka očekáváte.