Proč je skvělé chybovat

Každý den si užívat dechberoucí západy slunce, mít flexibilní pracovní dobu, čekat s úsměvem na klienty, kteří sem, na ostrov Bali, přijedou za vytouženou dovolenou a chtějí si užít i pár hodin jógy. Tak vypadají všední dny Ireny Bandové. Vždycky tomu ale tak nebylo.

Zatímco dnes nosí ležérní účes s lehce prošedivělými vlasy, nejčastěji nazouvá žabky a obléká jednoduché šaty bez podprsenky, ještě před pár lety měla úplně jiný dress code. Patnáct let se pohybovala v korporátu na manažerských pozicích v automobilovém průmyslu. Za nerovnováhu mezi pracovním a osobním životem ve čtyřiatřiceti zaplatila naprostým psychickým vyhořením. A to nebylo všechno. „Jako neúspěch – i když já to vnímám spíš jako neznalost a životní zkušenost se dá popsat i to, když jsem se po sedmiletém vztahu vdala a po třech měsících rozvedla. Když jsem přijala poslední pracovní nabídku a po pár měsících zkolabovala. Když jsem prohýřila noci v pražských klubech omámená alkoholem a drogami, jen abych našla radost v prázdném životě,“ vypráví Irena. Přiznat si své vlastní chyby a neúspěchy jí paradoxně pomohlo k zásadní životní změně. A není jediná.

Často a rychle

Dříve se úspěšní lidé v rozhovorech, kterými vyplňovali stránky byznysových magazínů nebo knižních memoárů, svěřovali především s pozitivními zkušenostmi a ty negativní zamlčeli nebo je opsali vágním sdělením. Nabyli jsme dojmu, že úspěšní nedělají chyby a slaví jeden zdar za druhým. Za faktem, že často neumíme sebevědomě mluvit i o tom, co se nepovedlo, může škola. Vzdělávali jsme se v systému, kdy se chyby škrtaly červenou propiskou a známkovaly pětkou. Selhání tak v nás už odmala vytvářelo strach a chápeme ho jako tabu. Dnes se neúspěch již nezatajuje. „Fail fast, fail often,“ – tedy selhávejte rychle a často, je jednou z manter celého Silicon Valley a start-upů po celém světě. Každé zakopnutí se oslavuje jako další krok, který vás posune dál. Čím rychleji najdete správnou cestu, tím lépe. „Neúspěch není žádoucí, ale je v pořádku,“ napsal pro časopis Time investor a podnikatel Kanyi Maqubela, který sám během budování své firmy několikrát klopýtl. „V Silicon Valley se selhání chápe jako součást úspěchu. Pakliže se něco jednou nezdařilo, neznamená to ještě, že nemůžete dosáhnout svého cíle,“ dodal. Dokonce i personalisté si uchazeče o práce čím dál častěji testují právě na otázce, jaké karamboly má dotyčný za sebou. Když odpoví, že žádné, je to podezřelé. Přiznat chyby a poučit se z neúspěchu je totiž pro další osobnostní i kariérní růst zásadní. „Člověk, který sobě i druhým přizná neúspěch, je sebeuvědomělý a má dobrou sebereflexi. Je zpravidla také ochoten udělat něco pro to, aby chybu neopakoval, a hledá jiné řešení,“ radí Jitka Ševčíková, lektorka v oblasti emoční inteligence. Přiznání slabých stránek tak může být na trhu práce konkurenční výhodou.

Veřejná přiznání

„Parádně ztroskotat znamená mnohem víc než úspěšně přeplout moře nudy,“ říká spisovatel Petr Stančík, který strávil rok duševní práce na neúspěšné realizaci podnikatelského plánu založit nosorožčí farmu. Kdyby však uměl vrátit čas, šel by do toho znovu. Stančík byl jedním z mnoha účastníků Fuckup Nights, komponovaných večerů, na nichž se lidé známí i méně známí dělí o své kariérní i osobní „nepodarky“. Konají se po celém světě a staly se oblíbenými i u nás. Nestydět se přiznat chybu je osvobozující pro přednášející i pro posluchače. „Mám ráda změny. Čekané i nečekané, protože v každé změně je nová příležitost. Na průšvihy se vlastně těším, jsou důkazem, že se věci posouvají. Pokud jste zatím neměli příležitost chybovat, pak někde děláte chybu,“ řekla Hana Fořtová, která odešla z medicíny a rozjela značku ekologických sáčků na ovoce Frusack. Odejít z vysněné vysoké školy bez titulu a vrhnout se na riskantní podnikání bylo pro mnoho lidí v jejím okolí zcela nepochopitelné. Teď si za své postřehy na jedné z Fuckup Nights zasloužila mohutný potlesk.

Padat vpřed

Někdy selže všechno. Podnikatelský plán má trhliny, které vedou k bankrotu. O perfektní nápad, který změní svět, nikdo nemá zájem. Scénářů, které plány bez zádrhelů mohou zhatit, můžou být tisíce. Například americký moderátor Conan O’Brien dostal po pár měsících padáka z pořadu The Tonight Show. O’Brien upadl na pár měsíců do depresí a hořkost utápěl v alkoholu. A pak se z pádu sebral: Začal jezdil po zemi s vlastní stand- -up show, nahrál album, natočil dokument... Měl pocit, že už nemá co ztratit, a tak dělal bez bázně samé nové věci. Zpětně ten rok hodnotí jako ten nejzajímavější ve své kariéře. To, co rozhoduje o naší budoucnosti, je přístup, jak s prožitým traumatem naložíme. Jestli směrem k růstu, nebo k porážce, záleží na nastavení každého jedince. „Zažil jsem víc neúspěchů. Je dobré mluvit i o tom, co jsme zpackali – protože i když to zní paradoxně, neúspěchy nás posouvají. Nepovažuji za prohru, když člověk padne na hubu, pokud je to směrem dopředu. Jen nesmí padnout na záda, až to by byla prohra. Je důležité nebát se dělat chyby! Když máte z něčeho obavu, vždycky vidíte jen nejbližší následek, kterého se bojíte, jenže ono to vyvolá ještě další a další následky,“ míní restauratér Tomáš Karpíšek. „Je důležité nestěžovat si na to, co není nebo co nemáme, a pochopit, že nejsme oběti,“ myslí si v úvodu zmíněná Bandová, kterou vyhoření paradoxně pošťouchlo k současné vysněné práci. Psychické vyčerpání, kdy padla na dno, jí pomohlo udělat krok vpřed a odjet do Austrálie, kterou toužila navštívit od dětství. Pobyt na druhé straně zeměkoule jí zcela změnil perspektivu. Že není důležitý majetek či peníze, ale zdravé tělo. Dohromady se dala bez pomocí psychologů i antidepresiv jen díky meditacím a józe. A dostala lekci, ze které se poučila. Do korporátního kolotoče už nejspíš nikdy nenaskočí. Něco na tom latinském rčení tedy skutečně bude: Přes překážky ke hvězdám. Protože neúspěch je nový úspěch.