Parfumér Václav Lebeda: Vůně je most do minulosti

Kdy vás naposledy nějaká vůně překvapila?

Když se má žena vrátila z víkendu ze Slovenska, kde byla s jedním z našich tří dětí. Jsme spolu v podstatě pořád, takže to pro nás bylo relativně dlouhé odloučení. Když jsem ji po návratu ovoněl a ucítil, přišlo mi, že voní tak desetkrát krásněji a pětkrát silněji, jako kdybych ji cítil poprvé a znovu se do té opojné, sladké, perníčkové vůně, která se jí line z vlasů a kůže, zamiloval. Jsem hodně citlivý na vůně lidí okolo sebe a tenhle moment pro mě byl zároveň důkazem, jak si člověk má tendenci zvyknout na vůni, kterou cítí často. Vnímáme ji pak slaběji, a tak není od věci se na chvíli od vůně vzdálit, nechat nos odpočinout a poté ji zase můžeme cítit v podobné intenzitě jako na začátku. A týká se to jak parfémů, tak i osobních vůní.

Které vonné tóny vás teď baví?

Baví mě zajímavé vonné molekuly, ať je to třeba vůně červené čampaky z Thajska, nebo jedna nádherná rarita, která se mi teď dostala do rukou. Jde o přírodní olej, tzv. Mitti Attar: vůni suché země, na kterou začne dopadat déšť. Vzniká společnou destilací toho nejdražšího východoindického santalového dřeva spolu s vypáleným jílem. Máloco je ve světě parfémů vzácnější. Neznám více meditativní vůni. 

Vaše novinka se jmenuje Mango Sticky Rice. Jak se z mango sticky rice stane parfém?

První verze vznikla už někdy v roce 2023 a, jestli si dobře pamatuji, na trhu, tedy minimálně v Evropě, v ten moment nebyl žádný parfém s touto vůní. Proto jsem se rozhodl parfém udělat. Chtěl jsem být první, kdo uchová vůni mého oblíbeného thajského dezertu v lahvičce. 

Mám totiž k Thajsku velmi blízký vztah. I název mé značky Bergamoss vznikl cestou Bangkokem v thajském taxíku. Do Thajska jezdíme s rodinou každý rok a postupně tam trávíme více a více zimních týdnů. Mým snem je bydlet napůl v Česku a napůl v Thajsku. Miluji tamní srdečnost lidí, mix vůní, pestrost i nádhernou přírodu. Proto je můj parfém inspirován Thajskem a plánuji i další vůně v řadě Thai Exquisite Collection, jejíž je právě Mango Sticky Rice součástí.

Proč chceme právě teď, v dnešní době, vonět jako dezert?

Nejspíš proto, že jsme se malinko všech těch květin a dřev převoněli. A protože i když jsme dříve milovali sladké, dezerty, kokina, jak se u nás říká, v parfumérství jsme neměli vonné molekuly, které by nám to mohly splnit. Pak se ale objevily látky z kategorie pyrazinů a thiazolů, což jsou molekuly, které voní jako pražené oříšky, rýže, kaštany, vlastně cokoliv, co se praží nebo peče. A díky objevům těchto vonných látek se začaly postupně víc a víc tvořit vůně, které evokovaly sladkost, dezerty, croissanty nebo opečené tousty. Tím začala vlastně zcela nová kategorie vůní s názvem gourmand, tedy gurmánské, jedlé vůně. 

Cítíte ve vzduchu nějaké nové parfumérské trendy?

Myslím, že nás pomalinku opouští éra těch jednodušších, běžnějších gourmand tónů, jako je vanilková zmrzlina, pistácie nebo cukrová vata, a přicházejí více gourmand tóny s větší hloubkou, kde už nejde primárně o silnou sladkost, ale o kontrast mezi něčím temným, jako je labdanum, oud či kadidlo, a něčím gurmánským, jako je slaný karamel nebo třeba wasabi. Baví mě, že je stále co zkoušet a objevovat. Osobně teď pracuji na realistické vůni svařeného rumu, horkého písku nebo kanadských borůvek v jogurtu. 

Vedle toho se dál drží i trend skin scents, vůní, které nemají zastínit naše osobní pižmo, ale naopak podpořit naši vůni. Ty jsou většinou o dost jemnější a nositelné kamkoliv. Ty mám také moc rád.

Jak vlastně vzniká vůně ve vaší hlavě?

Někdy si třeba hraji s vonným akordem, který jsem si vytvořil, a vznikne z toho finální parfém. To se mi stalo u parfému Chocolat Blanc, když jsem experimentoval s mým vonným akordem pražených makadamových ořechů. V kombinaci s tóny vanilky a lískového ořechu mi vznikla jedna velmi sladká, bíločokoládovo-oříšková kompozice a hned, jak ji otestovala moje žena, jsem věděl, že to bude jedna z mých dalších limitek. 

Moje parfémy ale snad vždy mají spojitost s reálným příběhem. Třeba Nettarina Frizzante, vůně Prosecca, nektarinek a hroznů, je inspirována rande s mou manželkou, které jsme si naordinovali, abychom si vždy jednou za čas odpočinuli od našich dětí a užili si jeden druhého. Pak už stačilo jen udělat desítky verzí, porovnávat, očichávat a nezbláznit se při tom! 

Co má společného skládání hudby a parfémů?

Mnohem více, než by člověk tušil! V hudbě jsou tóny, v parfumérství taky. V obou odvětvích máme akordy, rozdělení na horní, střední a základní tóny, v obou případech nám jde o harmonii. V parfémech máme přírodní i syntetické látky, v hudbě akustické a elektrické zvuky… Často jsou právě hudebníci parfuméři a naopak.

Kdy víte, že je parfém hotový?

To je jeden z nejtěžších momentů, protože i v hudbě, i v parfémech by šlo náš výtvor měnit snad donekonečna. U mě to nejčastěji bývá, když si řeknu, že jsem splnil, co jsem si zadal. Jednotlivé tóny jdou cítit, parfém má dostatečnou siláž i výdrž, i když pro mě je vždy na prvním místě, jak voní jako celek. Jestli dokáže odvyprávět mnou načrtnutý příběh. V ten moment ještě něco málo zkusím, ale skoro vždy je to spíše ke škodě než k užitku. Takže se vrátím o pár verzí zpět a bývá to ono.

Jak si svůj čich cizelujete?

Trénuji čich téměř denně, poznávám vůně poslepu. To se může zdát jednoduché, ale kdybych vám dal ovonět a rozpoznat od sebe jen po čichu olej z červené, zelené a žluté mandarinky, garantuji vám, že to napoprvé nedáte. Je to ale disciplína jako každá jiná a nos se dá krásně vytrénovat. Tedy spíše jeho citlivost. 

A vlastně nejde ani tak o samotný nos jako o mozek, kdy si postupně lépe a lépe třídím vůně do kategorií a rozebírám je na jednotlivé molekuly. Dříve jsem jel okolo lesa a říkal si: „Jé, to je krásná, svěží, vlhká vůně.“ Teď? To je krása, cítím z posekané trávy „cis-3-hexenol“, z té suché „coumarin“, z lesů „isobornyl acetát“. Díky tomu pak dokážu udělat věrnou vůni, v tomto případě třeba vůni lesa po dešti. 

Dokáží vůně ovlivnit naši náladu, energii nebo třeba sebevědomí?

Jsem toho názoru, že to samotná vůně neumí. Možná to bude trochu kontroverzní tvrzení, ale nemyslím si, že by nějaký vonný olej či parfém sám o sobě zlepšoval náladu či dodával energii. Tohle vše dělá spíše mozek a vůně dle mého slouží jako most do minulosti a spustí nám konkrétní emoci, která je navázána na vonnou vzpomínku. Když jsme třeba jako děti milovali vůni upečeného koláče, dnes nám tu krásnou vzpomínku může vyvolat třeba gurmánský parfém s tónem pečených švestek. Proto nás i z některých vonných látek bolí hlava. Připomínají nám něco, co v minulosti bolelo. Ty samotné molekuly za to nemohou, ale naše vzpomínky ano.

Máte svou životní osobní vůni?

Jedna vůně je můj celoživotní crush. Asi nejlepší kožená vůně, jaká kdy byla udělána: Ombre Leather EDP pro značku Tom Ford od parfumérky Soni Constant. Je zajímavé, že zrovna takovou hutnou, pánskou, koženou vůni vytvořila žena. Ale když nad tím přemýšlím, dává to vlastně docela smysl. Prostě asi udělala vůni takovou, jak by si představovala, že má její chlap vonět.

Je vůně, kterou byste si na sebe nikdy nedal?

Ano, jakýkoliv dupe, kopii či klon. V tom jsem ovlivněný svou parfumérskou prací. Když vidím, jak některé, primárně arabské, ale dokonce i světové niche značky kradou know-how a kopírují něčí originální výtvory, vždycky mě to vytočí a nechci to jakýmkoliv způsobem podporovat.  A jinak nejsem typ na temné, oudové či typicky francouzské těžké voňavky, ty mi nesedí.

Jaká vůně je pro vás osobně neodolatelná?

Vůně mé ženy. Vůně naší dcery. Čerstvý jasmín, který visí na zrcátku v thajském taxíku. Nebo třeba maková buchta!