Muži, kde jste?

Byl to týden, kdy jsem se potkala s pěti svými kamarádkami, jen jedna z nich je vdaná, takže tu z osobního výzkumu vynechám, a další čtyři jsou v nějaké fázi seznamování. Všechny do jedné nejsou se svými novými objevy úplně ok. Jedné už na začátku řekl, že se nechce vázat, což ženě, která zrovna oslavila osmatřicáté narozeniny, zrovna nepřidá. Další exemplář je velmi přitažlivý a okouzlující a dokáže oslnit svým vtipem i sečtělostí, ale po pár týdnech už tahle one man show začala být trochu nudná. Stejně jako otázka, kterou zakončuje každé jejich milování: „Líbilo se ti to?“ Další kamarádka mi trochu vyhořele vyprávěla, že její přítel, se kterým to na začátku vypadalo slibně, to ani po čtyřech měsících chození nechce posunout dál. Je to s ním takzvaně čím dál tím stejný. Večeře, kino/divadlo, sex, přespat u jednoho nebo u druhého a pak každý do své práce. Pokud se jejich hovor náhodou stočil na nějaká niternější témata, stáhl se a odpovídal jednoslovně. „A to mě nějak odpuzuje, to jeho kličkování. Přijde mi v tu chvíli, že začne kňourat a nepůsobí na mě jako chlap. Kde jsou muži, kteří se chovají dospěle a zodpovědně,“ zeptala se. No, kde?

Mám pět sporťáků, jsem chlap!

Shodou náhod zrovna ten týden, kdy jsme s kamarádkami prováděly tuhle neveselou inventuru současných vztahů, se médii prohnal případ Andrewa Tatea. Bývalý kickboxer se stal influencerem, který celému světu předkládal své názory na mužství. S jeho neuvěřitelnými mizogynními výlevy, třeba že ženy si za znásilnění mohou samy, souhlasilo tisíce jeho přívrženců a jeho příspěvky na TikToku nasbíraly přes dvanáct miliard zhlédnutí. Rád se chlubil svým vozovým parkem, luxusními hodinkami i tím, že dokáže dostat jakoukoli ženu. Byl odstrašujícím příkladem toxické maskulinity, nicméně pro mnohé muže i idolem, kterému se chtěli podobat. Přestože na Tatea momentálně spadla klec – je ve vazbě za znásilnění a obchodování s lidmi a jeho účty na sociálních sítích jsou zablokované –, jeho názory se šíří internetem dál. Tahle pokřivená karikatura současného mužství představuje vrchol takzvaného man boxu. Man box je koncept, o kterém se mluví už čtyřicet let a který předkládá mužům to, jací mají být. Definuje se několika prohlášeními, se kterým muži (ne)souhlasí, mezi nimi třeba to, že muž, který mluví o svých obavách a pocitech, si nezaslouží respekt. Ups.

I když Tate je extrakt toxické maskulinity, i ten méně vyhrocený, ale pořád tradiční pohled na mužství, který definuje moc, úspěch či prestiž, už přestává být funkční. Opírá se jen o ego a ukazuje na nezralost. I když ještě před pár lety to stačilo. Ještě naši rodiče často setrvávali ve vztazích, kde to dřelo, ale „prostě se nějak kousli“. A někdy stačilo zaplácnout potřeby něčím povrchním, třeba hezkou dovolenou nebo drahými šperky, a na chvilku se dostavil pocit spokojenosti, i když muž byl vlastně nepřítomen. Jenže doba se mění a s ní i to, co definujeme jako mužství. Mění se tak i naše vztahy, naše očekávání i to, v jakých rolích jsme. Zaslouží si to revizi, ve které už machismus neuspěje. Jenže jak se stát dospělým mužem? Jak vyzrát a vyspět? Je k tomu potřeba občanský průkaz, titul z vysoké školy, nebo první krach manželství?

Dospět ve třiceti, nebo i později

Mířím se zeptat psychologa Pavla Špatenky, který napsal knihu Utajená síla s přitažlivým podtitulem Hluboká sonda do psychiky muže, jak je to podle něj s krizí mužství, kterou kvůli vlastním nevydařeným vztahům pociťuje tolik žen. „Pro muže je dosáhnout vyzrálosti tak, aby byli schopni citově vstoupit do vztahu, daleko složitější než pro ženu. Pokud si muž své emoce chrání, odmítá je prožívat a nemá s citovým životem takové zkušenosti, tak se nechce vystavovat situacím, které ho vedou do konfliktů nebo do situací, se kterými neumí zacházet. A proto nevyzrává. Muž tak nedospívá, ale zůstává pořád malým dítětem,“ říká Pavel Špatenka. Muži, kteří vyrostli ve výchovném módu, že kluci přece nepláčou a mají se spoléhat jen na sebe, tak mnohdy musí svou cestu k dospělosti najít i přesto, že hranici plnoletosti překročili třeba i před desítkami let. „Kořeny nevyzrálosti tvoří jak stereotypy z rodiny, kde je představa mužství oproštěna od prožívání a emocionality, které se přisuzují ženám, tak nefunkční otcovský vzor, kdy otec byl nepřítomný. Muži si pak myslí, že důležité je být hlavně dostatečně tvrdý. Problém je, že potlačováním vlastních emocí se muži brání i vyzrávání své další mužské složky, ať už jde o směřování, schopnost stanovovat si cíle či nastavení hranic,“ říká psycholog Špatenka, jak důležitý je přerod od spokojeného, zabezpečného chlapectví k zodpovědnému mužství.

Dodává, že pro ženy je vytváření vztahových vazeb přirozené, stejně jako to, že jsou v kontaktu se svými emocemi. Jenže emoce máme všichni a jejich prožívání je tak esenciální i pro muže, byť ti si to mnohdy nechtějí připustit. Muži, kteří se nenaučí své emoce vyjadřovat, pak mohou ztratit vztah se světem. Žijí ve své ulitě, rádoby spokojeně, to jsou takoví ti, pro které je všechno pohoda, ale pokud odmítají uvědomit si své autentické prožívání, kloužou jen po povrchu. „Emoce mají komplexní význam pro zrání člověka, aby se stal dospělým. Schopnost vědomě prožívat svou emocionalitu a naučit se s ní zacházet je klíčová věc. Pokud muži v sobě posilují jen moc, tak si pak možná připadají lepší a silnější, ale v zásadě nejsou schopni se dotknout své křehkosti. To v nich jen zakořeňuje původní vzorec. Ale pokud se muž dotkne své zranitelnosti, tak opravdu může získat svou vnitřní sílu,“ říká Pavel Špatenka. Dodává taky, že s nedospělým mužem je vztah těžký, složitý až nemožný, jako kdybychom chtěli nabírat vodu cedníkem, spokojené v něm budou jen věčné záchranářky. „Pokud si muž navykl žít způsobem, v němž popírá sám sebe, odcizuje se nejprve těm, kteří s ním chtějí mít vztah, a následně i sám sobě. Dohnat ke změně ho může jen konfrontace, kdy si uvědomí, že se vlastně vůbec nezná,“ dodává psycholog.

Nový muž vyvstal z kruhu

I když nejpřímější cesta k nalezení sama sebe je prostřednictvím terapie, nabízejí se i instantní formy transformačních cvičení, která zažívají v posledních letech velkolepý boom i u nás. Jde o mužské kruhy či kurzy, které mají za cíl vykřesat novodobého muže. Nikdy v minulosti nefungovalo tolik verzí podpůrných skupin pro muže, kde by ve společenství dalších řešili krizi identity. Často mají formu takzvaných vision questů, které zahrnují pobyt v přírodě o samotě, a jsou tak i jistou formou přechodového rituálu. Do mužské skupiny se před lety dostal i Karel Tůma. Pracoval jako nákupčí, náměstek ministra, projektový manažer, podnikatel. Byl to úspěšný muž se vším všudy, s manželkou, synem, domem a s úspěchem. Jenže kolem jeho pětačtyřicátých narozenin se všechno začalo bortit. V práci vlastně nebyl spokojený, doma se hádal, s manželkou se odcizoval... „Přestaly mi fungovat staré vzorce, jak řešit své problémy, a necítil jsem už žádné životní výzvy. Tehdy jsem hledal příčinu všude jinde, jen ne v sobě. Až konfrontace se zdravým mužstvím mi ukázala, že musím vystoupit ze zajetých kolejí. Začal jsem všechno v sobě postupně opravovat a otevírat. Podstata mužských skupin je založená na tom, že se na nich potkávají muži, kteří si nekonkurují, nepoměřují se ani se nehodnotí. Hlavní součástí takových setkání je, aby se muži nestyděli mluvit o tom, jak prožívají své životy. Učí se své pocity správně formulovat, beze strachu a srozumitelně,“ říká Karel Tůma. Ten je dnes facilitátorem a mentorem výcviku pro muže, se kterými hledá hlubší podstatu věcí a jevů, podobně jako to hledal i on. Pomyslnou vstupenkou do mužské skupiny bývá existenciální životní situace, něco, co významně ovlivňuje soudobý život, mění ho, ať už jde o krizi ve vztahu, pracovní debakl, nebo vnitřní teze či nespokojenost, to vše má potenciál k osobnímu růstu. Mužské skupiny nebo mužské kruhy mohou být soft verzí návštěvy psychoterapeuta, kde se však spíš poslouchá a kladou se otázky, nefungují jako odborná psychologická pomoc. Funguje v nich síla skupiny, a mohou tak zafungovat jako dobrá rozbuška zapouzdřených emocí, jako se to stalo Karlu Tůmovi. „Mnoho z mého starého života už nevydrželo. Vztah se mi rozpadl, a začal jsem jiný. A ten žiju úplně jinak, se zodpovědností partnera, otce i živitele. Už vím, že vztah dvou lidí je výsledkem jejich zralosti. V každém vztahu jsou na to dva, muž i žena mohou vztah dostat do hloubky. Oba jsou součástí problému i součástí řešení,“ říká Karel Tůma. Novodobé chlapské potlachy, na kterých se místo panáků konzumuje runda emocí, pomáhají mužům k vyzrálosti. I k vyspělému projevování emocí, vesměs i těch negativních či bolavých. A tak snad i k těm ženám, které dosud potkávaly jen chlapečky v dospěláckých mimikrech, přijdou praví muži, které hledají. Teď už stačí si jen odpovědět – též s ryzí upřímností – jestli jsme opravdu připravené i na to, že muži jsou křehcí stejně jako my.