Pro pracovní nasazení bychom našli mnoho lichotivých slov. Spolehlivost, zodpovědnost, tah na branku, schopnost podržet tým, když se něco komplikuje. Jenže někde mezi tím vším se v posledních letech usadil ještě jeden méně příjemný termín: dostupnost.
Dřív jste na konci dne vypnuli počítač, zhasli světla v kanceláři a většinu nedořešených úkolů odsunuli na další den. Moderní práce ale většinou nemá tak jasně definovaný závěr. Přesunula se totiž do e-mailu, chatu a esemesek, které se sice netváří naléhavě, ale dokážou vás vrátit zpět do pracovního režimu, ještě než dojdete domů.
Večerní textovka od šéfa ještě nemusí značit problém. V každé práci se občas objeví situace, která prostě nepočká. Rozdíl je ale v tom, jestli jde o výjimku, nebo zvyk. Pokud se zprávy po pracovní době opakují pravidelně, mění se i vaše nastavení. Začnete telefon kontrolovat preventivně, odpovídáte rychleji, než je nutné, a volno se postupně mění v čas, kdy sice nepracujete, ale vlastně ani neodpočíváte.
Jak upozornil výzkum Lehigh University z roku 2017, po pracovní době nemusí být vyčerpávající jen samotné vyřizování e-mailů, ale i samotné očekávání, že budete ve svém volnu dostupní. Když není jasné, co je opravdu naléhavé, začne tak působit skoro všechno. A protože nechcete vypadat neochotně, odpovíte.
Společnost Microsoft ve své zprávě Work Trend Index z minulého roku popsala fenomén „infinite workday“, tedy nekonečný pracovní den. Podle jejích dat lidé stále častěji kontrolují pracovní e-maily už brzy ráno, vyřizují zprávy mimo běžnou pracovní dobu a schůzky přesouvají i do večerních hodin. Není to jen otázka vyššího objemu práce, ale spíš toho, že pracovní den ztrácí jasný začátek i konec.
Problém není v samotné flexibilitě, ale v tom, když začne fungovat jen jedním směrem. Pokud vám nadřízený umožní odejít dřív k lékaři nebo pracovat část dne z domova, může jít o výhodu. Jakmile po vás ale požaduje práci po večerech, víkendech nebo o dovolené, přestává být benefitem a začíná připomínat tichý přesčas.
V pracovním prostředí se hranice pořád snadno pletou s nedostatkem ambicí. Kdo neodpoví hned, může mít pocit, že zklamal. Kdo si večer vypne notifikace, riskuje, že bude působit méně zapáleně než kolega, který reaguje i o víkendech. Jenže dlouhodobě udržitelný výkon nevzniká z toho, že jste pořád k zastižení. Potřebuje i čas, kdy se hlava nemusí vracet k úkolům, termínům a nedořešeným zprávám.
Nastavit si hranice proto není gesto proti práci. Je to způsob, jak ji zvládat déle než jednu náročnou sezónu. Spolehlivost neznamená odpovědět na každou zprávu okamžitě a ambice se neměří tím, kolikrát večer zkontrolujete e-mail. Soukromý čas nemá být neviditelná rezerva pro všechno, co se během dne nestihlo.
Nejjednodušší hranice bývá zároveň tou nejdůležitější: vědět, co ve vašem týmu znamená urgentní. Pokud večerní zpráva neobsahuje termín, důvod ani jasné vysvětlení, proč je potřeba reagovat hned, často nejde o naléhavou věc, ale jen o úkol, který někdo poslal ve chvíli, kdy na něj zrovna myslel.
Pokud vám nadřízený píše večer pravidelně, nemusí být řešením konflikt. Důležitější je nastavit předvídatelný režim: co se řeší po pracovní době, co počká do rána a kdy má smysl opravdu zvednout telefon. V opačném případě se z každé nové notifikace stává malý test loajality, který ani nemá své opodstatnění.
Beauty a self-care redaktorka vyhledávající (a bořící) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní ráda zdokonaluje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni stejně důležitá jako šálek dobré kávy.
Mindful eating aneb jak nezajídat stres
Fondation Louis Vuitton odhaluje v Paříži expozici „Coming of Age“
Walking on Sunshine aneb chůze jako meditace