Moderní byt na stará kolena: Rekonstrukce, která myslí na krásu i budoucnost

Architekt jako první rozhodnutí

Protože už měla za sebou několik rekonstrukcí, bylo jí od začátku jasné, že ani tentokrát nechce postupovat bez odborného partnera.

„Nebyl to první byt, který jsem rekonstruovala, a tak jsem věděla, že ke spolupráci přizvu architekta. Už při prohlídce jsem o názor požádala Miroslava Pazderu. Líbilo se mi, jak o prostoru přemýšlí, jeho zkušenosti ze zahraničí a hned jsme se shodli v tom, co by se s ním dalo udělat. Bylo vlastně okamžitě jasné, že rekonstrukci zvládneme společně,“ vzpomíná investorka.

Pro architekta byl byt zajímavou, ale ne úplně jednoduchou výzvou. Jeho půdorys určoval betonový nosný skelet, do kterého nebylo možné zasahovat, i stoupačky soustředěné na jednom místě. Bylo proto nutné pracovat s tím, co dům dovoloval, a technická omezení proměnit v přirozenou součást nového řešení.

„Znal jsem základní požadavky klientky, které jsem se musel co nejcitlivěji prolnout omezeními prostoru původního bytu,“ říká Miroslav Pazdera.

Úkolem architekta nebylo pouze navrhnout líbivý interiér. Musel rozhodnout, které příčky odstranit, kudy vést nové průhledy, jak dostat denní světlo co nejhlouběji do dispozice a kam umístit jednotlivé funkce, aby byt dobře fungoval dnes i v budoucnu. Nosné konstrukce a překlady, které nebylo možné odstranit, návrh neskrývá. Naopak je využívá k vymezení jednotlivých zón nebo k zapuštění vestavného nábytku.

Architekt následně provedl investorku celým procesem – od návrhu nové dispozice přes technická rozhodnutí až po koordinaci se stavbyvedoucím, stavebním dozorem a jednotlivými řemeslníky.

„Já jsem od první vteřiny ladila barvy. Architekt mě krotil, že nejdřív musíme promyslet dispozici,“ směje se majitelka.

Zařizování bytu ji baví a tentokrát si na něm chtěla dát obzvlášť záležet. Když byla vyřešena dispozice a všechny technické otázky, dostaly prostor barvy, materiály a vybavení. Na výsledné paletě se nakonec shodli všichni včetně přizvané dekor stylistky Kláry Tománkové.

Jak zkrotit dlouhou nudli

Největší část bytu tvoří prostor dlouhý šestnáct metrů a široký pouhých tři a půl metru. Dispozice připomínající úzkou nudli měla pojmout ložnici, obývací pokoj i jídelnu. Přáním majitelky bylo ponechat minimum pevných stěn a zachovat co nejvíce denního světla. Současně však nechtěla rezignovat na soukromí v ložnici.

Řešením se stala velká dřevěná prosklená stěna sahající téměř až ke stropu. Strukturované pruhované sklo propouští světlo, ale rozostřuje pohled a vytváří potřebný pocit intimity. Ložnice se tak dá uzavřít, aniž by se z dlouhého prostoru stala řada malých a tmavých místností.

Nadstandardně vysoké dveře navíc zdůrazňují původní velkorysou výšku bytu. Světlé jasanové rámy, prosklené plochy a horní světlíky společně vytvářejí rytmus, který dlouhou dispozici opticky člení, ale nezkracuje ji. I po uzavření dveří zůstávají zachovány průhledy, pocit vzdušnosti a přirozené proudění světla.

Motiv jasanového dřeva a strukturovaného skla se opakuje také v dalších částech bytu. Nejde tedy jen o praktickou příčku, ale o hlavní architektonický prvek, který celý interiér sjednocuje.

Místo klasických zdí prostor člení materiály, nábytek vyrobený na míru a jemné změny barevnosti. Výsledkem je byt, který zůstává otevřený, ale nepůsobí jako jedna dlouhá místnost bez řádu.

Parkety, které vyprávějí historii bytu

Jedním z nejvýraznějších původních prvků byly dřevěné parkety. Po odstranění příček se však ukázalo, že v každé místnosti mají jinou šířku a délku.

Místo kompletní výměny se majitelka rozhodla jejich odlišnost přijmout. Řemeslníci pouze doplnili místa, na kterých dříve stály příčky, novými parketami. Přechody v podlaze dnes nenápadně připomínají původní členění bytu a zároveň přirozeně vymezují ložnici, obývací část a jídelnu.

Právě toto rozhodnutí dodalo jinak modernímu interiéru charakter. Nové zde se starým nesoutěží. Naopak na něj navazuje a nechává historii domu čitelnou.

Různé směry položení parket navíc pomáhají rozbít extrémně protáhlý půdorys. To, co se zprvu mohlo jevit jako nedokonalost, se tak stalo jedním z nejzajímavějších detailů celého bytu.

Nábytek, který se přizpůsobil architektuře

Atypický půdorys si vyžádal velké množství nábytku na míru. Vestavěné skříně a úložné prostory využívají niky i místa vzniklá kolem překladů a nosných konstrukcí. Tam, kde by běžný solitér překážel nebo zbytečně ubíral prostor, vznikla vestavba přesně kopírující architekturu bytu. Nábytek nakreslil také architekt na míru požadavkům investorky, vnitřní uspořádání si majitelka rozmyslela sama, na míru svým vlastním potřebám.

Šedomodře mořená kuchyňská sestava plynule navazuje na knihovnu a televizní stěnu, zatímco hluboký odstín burgundy dodává interiéru kontrast a osobitost. Stejná barva se objevuje na skříních v předsíni a šatně i na dlouhé nízké komodě v jídelní části. Doplňuje ji světle růžová v kuchyni a koupelně, světlé jasanové dřevo dveří a teplý tón původních parket.

Kuchyň je navržena jako plnohodnotná pracovní část, ale díky tlumené barevnosti a nábytkovému pojetí nepůsobí technicky. Otevřené police odlehčují vysoké sestavy, zatímco uzavřené skříně poskytují dostatek úložného prostoru. Šedomodré dřevo, jemná růžová a černé detaily společně vytvářejí nečekanou, ale kultivovanou kombinaci.

„Kladli jsme velký důraz na detaily a na to, aby se všechny prvky skutečně přizpůsobily prostoru. Měla jsem štěstí na mistra stavby, který se svým týmem zvládl téměř všechny práce. Z dalších dodavatelů jsme potřebovali už jen specialisty na dřevěné konstrukce a výrobu nábytku,“ říká majitelka.

Výsledkem je interiér, který nepůsobí přeplněně, přestože nabízí velkorysé množství úložných prostor. Většina z nich je totiž přirozenou součástí architektury. Část skříní téměř splývá se stěnami, jiné se naopak díky výrazné burgundy stávají svébytným barevným prvkem.

„Vestavné prvky, vymyšlení samostatné šatny, uschování prací věže do chodby, nebo vměstnání luxusně velkého sprchového koutu bych sama nikdy nevymyslela. Vím, že jsem s tím architekta potrápila, ale nakonec to vymyslel úplně parádně!“

Barvy, které se nebojí být vidět

Barevnost bytu nevznikla jako dekorace přidaná na konci. Je jedním z prostředků, kterými se dlouhý prostor člení a získává vlastní rytmus. Investorka si přála skandinávský šrmc a francouzský chic styl v jednom.

Základ tvoří bílé stěny, původní dřevo a tlumená šedomodrá. Proti nim stojí sytá burgundy, která se objevuje v různých místnostech a vede interiérem jako výrazná linka. Jemná růžová v kuchyni a koupelně pak celek zjemňuje a dodává mu hravost.

Přestože jsou použité odstíny výrazné, byt nepůsobí roztříštěně. Opakování stejného dřeva, skla, úchytek a barev v různých částech dispozice vytváří vizuální kontinuitu. Každá místnost má vlastní atmosféru, ale stále je zřejmé, že patří do jednoho celku.

Čtyři měsíce od původního bytu k novému domovu

Kompletní rekonstrukce trvala pouhé čtyři měsíce. Vzhledem k rozsahu prací, atypické dispozici a množství prvků vyráběných na míru považuje investorka takový výsledek téměř za malý zázrak.

„Ani nám se během stavby nevyhnuly problémy. Některé věci bylo potřeba řešit operativně a hledat jiné cesty, než jsme původně plánovali. Díky vstřícnosti architekta i všech řemeslníků jsme to ale nakonec zvládli,“ dodává.

Vznikl domov, který je současný, ale nepopírá dobu svého vzniku. Původní parkety, vysoké stropy a proporce bytu se v něm potkávají s nábytkem na míru, strukturovaným sklem a výraznou, přesto kultivovanou barevností.

Především je to ale byt navržený s výhledem do budoucnosti. Bezbariérový, praktický a dostatečně variabilní na to, aby se dokázal přizpůsobit měnícím se potřebám své majitelky.

„Chtěla jsem byt, ve kterém už budu moci zůstat. A ten sen se mi splnil. Jsem ráda, že jsem se do toho pustila teď, dokud jsem měla energii. Už jsem totiž zapomněla, jak náročné – časově, fyzicky i finančně – je rekonstruovat starý byt. Teď už to mám za sebou a můžu si svůj domov jen užívat.“

Architekt: Ing. arch. MgA. Miroslav Pazdera
Fotografie: Jan Kolský
Konzultace a dekor styling: Klára Tománková
Realizace stavby: Č. M. M. STAV s. r. o.