MILUJE VÁS K ZBLÁZNĚNÍ

Holky, mám se s ním rozejít? Tak uvedla svůj dotaz Radka a ve svém příspěvku na anonymním fóru webu, kde diskutují mámy převážně o radostech a strastech mateřství, v několika větách popsala svého přítele, který se na ni poslední dobou prý hodně zlobí. Po porodu syna jako by jí přeskočilo a „přítel mi to často říká. Že se chovám, jako kdybych se zbláznila. Může to být pravda? Může porod způsobit něco s mozkem? S přítelem se taky hodně hádáme, křičÍ na mě, když špatně uklidím nebo když se směju nahlas. Jsem zoufalá, mám ho ráda, ale bojím se, že se se mnou rozejde a zůstanu na všechno sama. Mám pochyby jak o sobě, tak i o svém úsudku,“ píše a sesypalo se na ni mnoho odpovědí, z nichž jen pár radí promluvit si s odborníkem. S někým, s kým by mohla řešit domácí násilí. Všechno nasvědčuje tomu, že nebohá Radka má co do činění s gaslightingem, formou manipulace, kdy se agresor ve své oběti snaží vzbudit pochybnosti o sobě samé, znejistit realitu, a tím si nad ní získat kontrolu a moc. „Nejde o jednorázový akt, ale je to postupné znejišťování. Je to proces. Tím, že se děje postupně, je horší si uvědomit, že se něco děje, a uvědomit si, že vám to někdo dělá naschvál. Ke gaslightingu se většinou uchylují lidé, kteří navenek působí mile, přátelsky, pozorně. Jako dobří manipulátoři mají dvojí tvář, na veřejnosti a v soukromí. A i to může být součástí tak-tik, když pak své oběti řeknou, že kdyby se někomu svěřila, stejně jí nikdo neuvěří,“ říká Branislava Marvánová-Vargová, psycholožka a vedoucí služby odborného sociálního poradenství organizace ROSA, která pomáhá obětem domácího násilí. Gaslighting je zrádný v tom, že se v oběti snaží vyvolat pochybnosti o sobě samé jako o důvěryhodném svědkovi svých vlastních zážitků. „Je to jemná forma psychického násilí. Ale je velmi zrádná. Často se toho dopouštějí velmi inteligentní lidé, kteří jsou schopni vymyslet dobré konstrukty. Mají potřebu moci a přináší jim to uspokojení,“ dodává Branislava Marvánová-Vargová.

Jako žába v horké vodě

Termín gaslighting pochází z divadelní hry z třicátých let s názvem Gas Light, podle níž byl v roce 1944 natočen film s Ingrid Bergmanovou a Charlesem Boyerem v hlavních rolích. V ní manžel svou ženu přesvědčuje, že si představuje něco, co se ve skutečnosti nestalo. Aby jeho manipulace byla věrohodná, tajně ztlumuje a rozsvěcí plynové osvětlení v domě a trvá na tom, že se jí to jen zdá, čímž ji nutí věřit, že je šílená. Žena postupně uvěří, že se zbláznila. Jakkoli zní fakt, že se člověk může zbláznit na základě toho, že mu někdo stále opakuje, že je blázen, jako filmová nadsázka, ve skutečnosti to není tak nereálné. „Platí pořekadlo, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Když vám někdo třeba neustále přemísťuje věci, říká vám, že si nic nepamatujete, že to bylo jinak, než jak říkáte, že se s vámi přece na ničem nedomluví, pomalu začnete zpochybňovat realitu a sebedůvěru. Budete přemýšlet nad tím, jestli se opravdu můžete spolehnout na to, co vnímáte, co cítíte a co si pamatujete. Gaslighting lze dobře znázornit na příkladu s žábou. Když ji hodíte do vařící vody, tak vyskočí. Ale když žábě budete zatápět postupně, nepozná, kdy už je ve vodě natolik horké, že se vaří. Gaslighting se děje postupně, a to vede ke znejistění,“ upozorňuje psycholožka.

Když chtějí moc

I když mediálně je téma poměrně dobře zpracované (vždyť o něm mluví i diskutující na eMiminu!), stále jde o relativně nově popsaný jev, který teprve probádávají sociologové. „Ačkoli máme tendenci uvažovat o gaslightingu jako o problému mezi dvěma lidmi ve vztahu, odehrává se také jako součást nerovného sociálního kontextu. Gaslighting se živí sociálními zranitelnostmi a stereotypy. Upevňuje již dosavadní nerovnováhu moci a zároveň podporuje novou. Existují čtyři hlavní kontexty, v nichž
se gaslighting obvykle vyskytuje: jako součást domácí násilí, mezi intimními partnery, mezi rodiči a dětmi a na pracovišti. Tyto formy gaslightingu se opírají o odlišnou dynamiku. Například situace domácího násilí většinou zahrnují slovní urážky, zatímco gaslighting na pracovišti často souvisí s genderovou diskriminací. Vždy však jde o nerovnováhu moci. To je důležité, protože pak bychom se měli ptát hlavně na to, kdo a jakým způsobem určuje moc a autoritu,“ říká socioložka Paige L. Sweet, která se na problematiku gaslightingu zaměřuje na Michiganské univerzitě. Strategie zneužívání se v jednotlivých případech liší, všechny ale závisí na mocenské nerovnováze v neprospěch oběti. Kontrola zdrojů je jedním z klíčů, jak se vytváří nerovnováha moci. Kdyby výše zmíněná Radka měla zdroje, aby se mohla osamostatnit a žít sama jen s dítětem, neměla by větší odvahu k rozchodu? Lidé, kteří zažívají gaslighting v souvislosti se svou materiální závislostí, jsou obzvláště ohroženi tím, že zůstanou ve špatných vztazích déle. Gaslighting bují hlavně v izolaci. Té však často propadnou i samy oběti. Cítí se dezorientované a nejisté, obracejí se do sebe a věří jen svému manipulátorovi. Pro ty, kteří prožívají gaslighting a ještě o tom nevědí, bývá častý stud. Ten o to silněji udržuje oběti v pasti a o to déle čelí útokům na vlastní integritu. Záleží proto na pevných sociálních sítích přátel, rodiny a sousedů. Obecně platí, že lidé, kteří dokážou rychle opustit vztahy s gaslightingem, měli kolem sebe někoho blízkého, kamarádku, někoho, na koho se mohli spolehnout, kdo potvrdil jejich realitu. „Je vhodné se svěřit. Nebo zavolat anonymně na linku bezpečí nebo do Rosy. To vše je důležité pro objektivní zpětnou vazbu,“ říká psycholožka Marvánová-Vargová s tím, že je vhodné psát si deník a dělat si poznámky. A protože nemusí být úplně bezpečné mít deník fyzicky v bytě, lze využít chytré aplikace Bright Sky, kam je možné ukládat psaný text, videa, fotky, nahrávky, ale má k tomu přístup jen oběť. „Je dobré sbírat nějaké důkazy, ale nekonfrontovat je s manipulátorem, to by mohlo dojít k eskalaci. Důkazy jsou vhodné proto, aby oběť získala pocit, že může věřit svým pocitům a své paměti,“ dodává psycholožka.

Ctít hranice druhého

U gaslightingu si oběť nemusí dlouho připadat jako oběť. Připadá si jako blázen. Nebo jako chorobně žárlivá. Nemocná. Iracionální. Gaslighting se projevuje popíráním a zkreslováním, izolací, studem a útoky na důvěryhodnost, zamlčováním a převracením scénářů. „Když někdo nerespektuje vaše hranice, když chce vědět, kde jste, s kým jste, určuje, co máte mít na sobě, kdy máte přijít domů, to jsou varovné signály. Když v okamžiku, kdy se vymezíte, zaznamenáte nějakou formu manipulace nebo vyvolávání pocitů viny, mějte se na pozoru,“ upozorňuje psycholožka. Láska by nikdy neměla být otázkou moci, ale spíše respektu. S láskou svobodně projevujeme svůj názor, své po-
třeby a přání, aniž je druhý koriguje nebo odsuzuje. A pro jistotu se vždycky hodí mít kolem sebe alespoň další blízkou osobu, která vám v případě potřeby potvrdí, že nejste blázen.