Magie nejdůležitější věty v lásce

Erotická nejednoznačnost

Když zazní na počátku vztahu MILUJI TĚ, může to signalizovat, že se otevírají dveře další fázi vztahu, něčemu zavazujícímu a exkluzivnímu, na co ten druhý musí se stejnou váhou zareagovat. Podle psychoterapeutky Marie Popové je předčasné vyslovení jako zaklínadlo. Může poukazovat na to, že milujeme spíš představu o tom druhém, zidealizovaný obraz, formu, do které si druhého doslova zaklejeme. Vztahová guru, americká psycholožka Esther Perel, ke které se v redakci pravidelně obracíme, míní, že v rané fázi vztahu má nevědomost i své kouzlo. „Když neexistuje žádný explicitní závazek, ani žádné rozhodnutí o tom, zda je to vážné, nebo nevážné, jsou všechny možnosti možné. Každý společně strávený okamžik je volbou, nikoli povinností nebo očekáváním. Nejednoznačnost může působit eroticky, zaplavuje nás svou novostí a překvapením. S touto svobodou však přichází i jistá míra nejistoty. Někteří to tak mají rádi, někteří ne,“ říká psychoterapeutka Perel.

Nový slovník 

Je jasné, že zatímco v období zamilovanosti jde o idealizaci toho druhého, přitažlivost a chemii, plnokrevná láska je založena na realitě a v milování toho druhého v jeho celistvosti se všemi nedostatky a zvláštnostmi. Tohle by mohla být chvíle, kdy se věta MILUJI TĚ řekne nahlas a v plném významu, ale mnohým právě v té době nejde přes ústa, ani když si to opravdu myslí.
Pravděpodobně proto, že jsme si prohlášení MILUJI TĚ ověsili očekáváním, závažností a romantickými představami jako vánoční stromek, navíc každý úplně jinými, ovšem mezitím už jsme stihli čelit a přežít v realitě romantickým představám na hony vzdálené. Randíme ve středním věku, často máme za sebou hluboké vztahy, rozchody i rozvody. Do vztahů vstupujeme se svými už naplněnými životy s vědomím toho, jak bolestně něco, co začalo prohlášením o lásce, dokázalo skončit. Taková byla i startovní čára Lenky. Měla za sebou rozchod po patnácti letech vztahu a tyto týdny s novým mužem si chtěla užít bez závazných výhledů do budoucnosti. Proto ji MILUJI TĚ tak vyděsilo. Že přitom i nezávazné vztahy mohou být hodnotné, míní i Esther Perel. „Můžeme někoho milovat a chtít zachovat neformální vztah. Můžeme milovat - a mít vztah - s více lidmi najednou, pokud jsme všichni na stejné vlně. Moderní láska má mnoho podob. A pokud nemluvíme o tom, jakou formu chceme, nezbývá nám než předpokládat, že chceme totéž. Touto optikou ovšem může dojít k mnoha nedorozuměním a zraněním.“ Proto se má MILUJI TĚ ozvat ve chvíli, kdy lidé v páru vykládají karty na stůl. Anebo ani nemusí, stačí si i jen otevřeně definovat, jak to jako pár mají. „Je důležité si uvědomit, že lidé, které milujeme, nemusí být nutně ti samí, s nimiž můžeme žít společný život. Můžeme prožít nádhernou krátkodobou známost, zcela odtrženou od naší reality, a může to být dokonalé. Ale ne pro život.“ To vykládání karet na stůl doporučuje Perel dělat opakovaně, jelikož naše očekávání se mohou v průběhu času měnit.

Popsat nevyřčené 

Psycholožka Tereza Králíčková se silou komunikace ve vztazích zabývá už dvacet let. Nakolik je přesvědčená o mysteriu slov, pro zlepšení komunikce mezi dvěma lidmi není třeba cizelovat slovní zásobu. Když přijde na slova, stačí se pečlivě vzájemně poslouchat. „Hodně se žvaní, ale málo bytostně promlouvá. Navíc se lidé skrývají, bojí se odmítnutí. V dnešním světě podnětného přehlcení už nemáme kapacitu se vnímat opravdu do hloubky. Často chybí pocit, že mě někdo vnímá a přijímá a nechává má slova doznít. Někdy stačí jen vyslechnout a třeba ani nic neříct. Nehodnotit, neradit, jen nechat slova vyřčená. Ani není nutné vždycky hledat řešení,“ míní psycholožka Králíčková. Když se bavíme o tom, jestli předčasně vyřčená prohlášení mohou vztah naopak ochromit, rozesměje se. Vždycky jde o jedinečný kontext mezi dvěma lidmi. Ona sama mimochodem slyšela vyznání MILUJU TĚ hned v počátku vztahu, ale nevyděsila se, ani neutekla, do půl roku byla svatba a se svým manželem je jednadvacet let. „Potřebujeme vždycky nacítit každou situaci, každý kontext. Slovo rozumění nevychází ze slova rozum, ale z umění rozlišovat. Rozlišujeme, když nasloucháme. Někdy můžete brilantně vyjádřit svůj vztah slovy, přesto k porozumění nemusí dojít, protože každý má své vnímání. Jsme bytosti, které mají dvojí svět. Zjevný a skrytý. Duševní obsahy jsou ty nezjevné a díky řeči je můžeme vyjádřit, ovšem nejdřív je musíme umět pozorovat a zachytit. A zároveň je vždycky dobré počítat s tím, že nedorozumění k nám lidem prostě patří. Povaha lidského bytí je komplexní, tajemná, zajímavá a pořád je co objevovat. A to je krásné, protože díky tomu je zachovaná smysluplnost našeho žití,“ říká Králíčková.