Láska bez iluzí aneb Jak vypadá zralý vztah, když odhodíte růžové brýle?

Když realita nahradí idealizaci

První fáze vztahu bývá rychlá, intenzivní a silně návyková. A to nejen emocionálně, ale i chemicky. Mozek je doslova zaplavený hormony – dopaminem, oxytocinem a serotoninem –, které podporují touhu, důvěru a pocit výjimečného propojení. Právě tady má svůj základ staré rčení „láska je slepá“.  Výzkumy ukazují, že v tomto okamžiku nejvíce toužíme po všem, co je neznámé, napínavé a nejisté, protože právě takové pocity aktivují v mozku centrum odměn. Partner se jeví jako někdo výjimečný, často i proto, že v něm vidíme příslib úniku od každodennosti. Jenže ani tato fáze nevydrží věčně. Jak ve své knize Can Love Last? The Fate of Romance Over Time (2003) upozorňuje psychoanalytik Stephen Mitchell, mnoho vztahů přechod do reality nepřežije. Potřeba, aby partner odpovídal určité představě, je zkrátka natolik silná, že brání v přijetí jeho skutečné podoby. Odložení růžových brýlí ale naštěstí nemusí být jen ztrátou kouzla, ale také šancí zjistit, jestli má vztah pevný základ.

Proč zamilovanost končí (a proč je to dobře)?

Přechod od takzvané „líbánkové fáze“ k běžnému partnerskému fungování bývá pro řadu párů zásadní zkouškou. Ne proto, že by se vztah nutně zhoršil, spíš kvůli jeho měnící se dynamice. „Jakmile odezní fáze líbánek, vy i váš partner se pravděpodobně stanete víc svými autentickými ‚každodenními‘ já a začnete si uvědomovat nedostatky toho druhého,“ říká pro Verywell Mind terapeutka Leanna Stockard ze společnosti LifeStance Health. „Během této doby musíte zhodnotit, jak se cítíte, a rozhodnout se, zda můžete ve vztahu s partnerem pokračovat – s chybami i bez nich.“ 

Partneři, kteří tento zlomový bod přečkají, se dostanou do nové fáze: klidnější, stabilnější a mnohem hlubší. Psychologové ji označují jako takzvanou přátelskou lásku (companionate love), tedy formu vztahu s menší intenzitou vášně, zato založenou na blízkosti, respektu, důvěře a dlouhodobém závazku. Tady už nejde jen o sdílení citů, ale o sdílení života jako takového.

Jak vypadá zralý vztah?

Když se vytratí potřeba zaujmout a nahradí ji klidná přítomnost, rodí se jiný typ blízkosti. Už se dál nesnažíte, aby všechno působilo výjimečně, ale aby vám spolu bylo dobře i v těch nejběžnějších chvílích. Zralý vztah nestojí na dokonalosti, ale na vzájemném respektu, schopnosti mluvit o věcech na rovinu a unést, když má ten druhý jiný názor nebo špatný den.

V takovém partnerství není třeba nic předstírat. Každý má svůj prostor, ale zároveň ví, že se má o koho opřít. „Zralá láska podporuje prostředí, ve kterém se může oběma partnerům dařit, a nabízí pevný základ pro zvládání životních výzev,“ vysvětluje pro Brides klinická psycholožka Yasmine Saad a dodává, že takový vztah přispívá k emocionální pohodě.

Přátelství jako nejpevnější základ lásky

Za dlouhodobým partnerstvím často nestojí oslnivá vášeň ani bouřlivý začátek, ale hluboké přátelství. To tvoří základ, jenž vydrží i v obdobích, kdy zamilovanost ustupuje do pozadí. Podle Johna Gottmana, psychologa z Washingtonské univerzity a autora knihy Sedm principů spokojeného manželství (1999), je právě přátelské pouto jedním z nejspolehlivějších ukazatelů toho, zda spolu dva lidé zůstanou a jestli budou skutečně spokojení. 

Přátelství pomáhá partnerům lépe zvládat tlak zvenčí i neshody uvnitř vztahu. Umožňuje jim mluvit otevřeně, řešit konflikty s respektem a nevnímat krize jako hrozbu. Díky tomu nevzniká tolik napětí, které by jinak oslabovalo důvěru. Tahle forma propojení se navíc často odráží i do intimní roviny: když se mezi partnery vytvoří bezpečné prostředí plné důvěry, sexuální život přestane být o výkonu nebo dokonalém načasování a stane se přirozeným vyjádřením náklonnosti.

Jak přátelství ve vztahu budovat a chránit?

Přátelství mezi partnery obvykle nevydrží samo od sebe. Je potřeba ho aktivně udržovat, stejně jako cokoli jiného, na čem vám záleží. To znamená mluvit spolu i tehdy, když zrovna nic nehoří, nebo se zajímat o to, co váš protějšek právě prožívá. „Lásku udržuje při životě to, že si dokážete uvědomit, že svého partnera neznáte dokonale, a přesto jste zvědaví a stále zkoumáte,“ říká pro The Harvard Gazette Richard Schwartz, docent psychiatrie na Harvard Medical School. Zachovat si partnerské přátelství v praxi je o tom najít prostor mimo rutinu.

Vědomě si vytvářet chvíle, které nejsou jen o organizaci nebo řešení problémů, a taky nezapomínat na lehkost – vtip, nadhled, sdílené hlouposti. Právě ty totiž často rozhodují o tom, jestli vedle sebe jen žijete, nebo se máte opravdu rádi.