Existuje jeden nenápadný mechanismus, který dokáže podkopat motivaci i těch nejschopnějších lidí. Ne proto, že by pracovali málo nebo nebyli dost ambiciózní. Ale proto, že se cíl, ke kterému směřují, neustále vzdaluje.
Představte si fotbalový zápas. Tým postupuje po hřišti, zbývá už jen pár metrů do cílové zóny a vítězství je na dosah. V tu chvíli ale někdo oznámí: „Odteď má hřiště dvě stě metrů.“ Přesně tak popsal jeden z lídrů neziskové organizace situaci, kterou zažil během výzkumného rozhovoru. Jeho tým nejenže plnil plán, ale dokonce směřoval k výsledku o dvacet procent lepšímu, než se původně očekávalo. Pak však přišla otázka: „Proč neděláme ještě víc?“ Žádný nový plán, žádné nové podmínky. Jen pocit, že dosavadní úsilí najednou nestačí.
V organizacích, které mají silné poslání, zní slovo „víc“ téměř vždy pozitivně. Více lidí, kterým pomůžeme. Více pacientů, studentů nebo rodin, které podpoříme. Větší dopad. Problém nastává ve chvíli, kdy se z „víc“ stane „nikdy dost“.
Výzkumy psychologie práce dlouhodobě potvrzují, že jasně definované, měřitelné a dosažitelné cíle zvyšují motivaci i výkon. Pomáhají soustředit pozornost, udržet vytrvalost a dávají lidem pocit, že jejich úsilí směřuje ke konkrétnímu výsledku. Fungují však pouze tehdy, pokud lidé věří, že cílová čára skutečně existuje. Jakmile se začne neustále posouvat, mizí nejen motivace, ale i důvěra.
Psychologové popisují fenomén známý jako efekt cílového gradientu. Čím blíže jsme cíli, tím více energie jsme ochotni investovat. Proto sprintujeme v posledních metrech závodu, dokončujeme úkol těsně před termínem nebo nás motivují věrnostní programy, když nám zbývá už jen pár bodů do odměny. Blížící se konec dodává mozku energii.
Jenže co když konec nikdy nepřijde? Dobrým příkladem jsou videohry. Některé mají jasně rozdělené úrovně. Porazíte protivníka, uložíte hru a máte pocit, že jste něco dokončili. Jiné fungují jako otevřený svět. Vždy existuje další úkol, další území k prozkoumání nebo další výzva. Jsou zábavné právě proto, že nikdy nekončí. Současně ale hráče udržují ve stálém napětí a často je nutí vracet se zpět.
Stejně může fungovat i práce lídra. V organizacích, jejichž smyslem je pomáhat druhým, totiž vždy existuje někdo další, komu je možné pomoci. Vždy lze získat více financí nebo rozšířit dopad projektu. Právě proto je důležité vědomě vytvářet okamžiky uzavření.
Ambice samy o sobě nejsou problém. Naopak – jsou jedním z motorů kvalitního leadershipu. Nebezpečné je něco jiného: když dosažené výsledky přestanou mít hodnotu. Pokud tým splní cíl a okamžitě slyší „a proč ne ještě víc“, postupně se učí, že žádný výkon nebude nikdy dost dobrý. Úspěch se mění pouze v přestupní stanici k dalším požadavkům. Taková kultura postupně vede k tomu, že lidé přestávají věřit samotným cílům.
Psychologické studie navíc upozorňují, že příliš agresivní nebo neustále rozšiřované cíle mohou přinášet řadu vedlejších efektů. Samotný problém přitom často nespočívá v náročnosti cíle, ale v tom, že se požadavky zvyšují, aniž by se měnil čas, počet lidí nebo dostupné zdroje.
Psychologové dlouhodobě upozorňují také na jiný fenomén. Nedokončené úkoly zůstávají v mysli aktivní mnohem déle než ty uzavřené. Mozek si vytváří takzvané otevřené smyčky. Neustále se vrací k otázkám:
Tyto myšlenky si lidé často odnášejí domů. Nejde už jen o pracovní úkoly, ale o psychickou zátěž, která komplikuje odpočinek, regeneraci i schopnost být skutečně přítomní mimo práci. A právě lídři svým chováním určují, zda podobná kultura vznikne i v jejich týmech.
Udržitelné vedení neznamená rezignaci na růst ani odmítání ambiciózních plánů. Znamená schopnost rozlišit mezi zdravým rozvojem a nekonečným rozšiřováním očekávání. Pokud se mají cíle změnit, mělo by být jasně řečeno proč. Pokud organizace potřebuje udělat více, musí být otevřeně pojmenovány také nové zdroje, priority i kompromisy. A když tým dosáhne významného milníku, zaslouží si chvíli, kdy může svůj úspěch skutečně prožít. Teprve potom má smysl otevřít další kapitolu.
Protože lídři potřebují uzavírat stejně jako plánovat. Bez pocitu dokončení se totiž každý úspěch okamžitě promění jen v další začátek a člověk nikdy nezíská psychologické svolení zastavit. A právě schopnost definovat, co je „dost“, může být jedním z nejdůležitějších předpokladů dlouhodobě udržitelného leadershipu. Jen tak se vytvoří prostor pro regeneraci, ocenění dosaženého a energii, se kterou se dá znovu vykročit vpřed.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Super Bowl Halftime Show 2022 se ujali rapový velikáni a hvězdy současnosti
Týdenní horoskop 8.7.2024-14.7.2024
Jaký druh odpočinku právě teď potřebujete?