Když k nám tělo promlouvá a my si raději zacpeme uši

Všechna má přání při sfoukávání svíček nebo řas z konečku prstu se točí okolo zdraví. Abychom s mými milovanými měli na všechno dostatek času. Bojím se o mámu, bojím se o bráchu, o tátu, o prarodiče... o svého novomanžela asi úplně nejvíc. A dva týdny zpátky jsem přidala novou zkušenost – poprvé jsem se bála sama o sebe. Trnula jsem hrůzou, že jsem něco podcenila, i když jsem problém začala řešit téměř okamžitě, jak se objevil.

Lékaři stále dokola nabádají, ať nezanedbáváme prevenci. A my ji stále dokola zanedbáváme. V poslední době jí nepřály ani pandemie koronaviru a s ní spojené karantény a izolace. V první polovině loňského roku, kdy navíc došlo k téměř úplnému zastavení neakutní péče, přišlo na kontrolu k lékaři o pětinu méně lidí než obvykle. Ve druhé půlce roku 2020 to už byla třetina. Je pravděpodobné, že přibude pacientů, kteří se začali léčit později, než by měli.

Jsou tu ale i lidé, kterým situace pravděpodobně zachránila život. Jako jednomu mladému člověku, který si šel k doktorovi pro postcovidové lázně, se symptomy, kterým by možná v normálním světě ještě chvíli nepřikládal velký význam... a včas odhalil vážnou nemoc. Kterou zvládne, protože má sakra pro co žít. Myslím, že z tohoto příběhu si můžeme vzít poučení úplně všichni. 

Kdo má zdraví, má všechno

Obavy o mé zdraví se po druhém, podrobnějším vyšetření nenaplnily. Úlevou jsem si trochu pofňukala a pak o tom teprve řekla mámě. A začala přemýšlet nad tím, proč stíháme všechna setkání s přáteli i půlku všech seriálů na Netflixu, ale máme tendence odkládat návštěvu lékaře, i když nám tělo často našeptává něco zásadního, co je ale pohodlnější přehlušit smíchem nebo cinkáním skleniček. Kdy jsme se dostali do bodu, že přes hluk a shon civilizace už nezvládneme poslouchat sami sebe?

Jsme vytížení. A často taky nesmrtelní, především v mladším věku. A krevní testy se dělají vážně hrozně brzy ráno... žijeme v té šťastlivé části planety, kde je prevence braná pomalu jako zbytečnost. Mezi jednu ze svých největších životních výher řadím dostat možnost a čas zpřeházet si priority. Přeji vám pevné zdraví, protože kdo ho má, má všechno. A také priority srovnané do latě, protože spoustě věcem se dá předejít. 

Život a ženství pohledem novinářky Lucie Ptáčkové. V pravidelných sloupcích najdete jak úvahy, tak reflexi současného dění. A třeba tam někde najdete i samu sebe.