Každé léto se opakuje stejný scénář. Proč jsme najednou tak unavení?

Naše tělo je naprogramované zpomalit

Když nás uprostřed letního odpoledne přepadne únava, většinou automaticky hledáme řešení. Dáme si další ledovou kávu, projdeme se nebo se snažíme být produktivnější. Co když si ale tělo „jen“ říká o odpočinek?

Odborníci se v posledních letech stále více přiklánějí k názoru, že potřeba zpomalit během horkých dnů nemusí souviset pouze s horším spánkem nebo nedostatkem tekutin. Naznačuje to i výzkum neurobiologů z Northwestern University, podle kterého může být potřeba odpočinku během nejteplejší části dne hluboce zakořeněná v naší biologii. Horko totiž zřejmě spouští procesy, které nás přirozeně vedou k menší aktivitě a většímu odpočinku.

Jinými slovy: možná není potřeba pokaždé bojovat s tím, že se nám ve tři odpoledne nechce dobývat svět.

Horko spotřebovává více energie, než si myslíme

Asi nemusíme číst vědecké studie, abychom tušili, že tropické dny dávají tělu zabrat. Stačí se projít rozpáleným městem nebo nastoupit do tramvaje bez klimatizace.

Když teploty stoupají, naše tělo se neustále snaží udržet v rovnováze. Více se potíme, jsme pomalejší a někdy máme pocit, že nám nefunguje ani mozek na plný výkon. Není to náhoda. I když sedíme u počítače nebo ležíme na dece v parku, organismus pracuje na tom, aby nás ochladil. Není divu, že se po obyčejném horkém dni cítíme unavení víc než po hodině v posilovně.

Když ani osm hodin spánku nestačí

Na letní únavě má svůj podíl i spánek. Teplé noci sice působí romanticky, našemu organismu ale příliš neprospívají. Abychom dobře usnuli, naše tělo potřebuje snížit svou teplotu. A to jde v přehřáté ložnici těžce. Výsledkem jsou častější probuzení, méně hlubokého spánku a pocit, že ráno vstáváme méně odpočatí než obvykle. Připočtěte k tomu dlouhé večery na zahradách a není divu, že se únava během léta začne pomalu sčítat.

Možná od sebe žádáme příliš

Zároveň se od léta snažíme vytěžit maximum. Po práci běžíme k bazénu, o víkendu vyrážíme na výlet a každý slunečný den bereme skoro jako povinnost. Jako by nám někdo připomínal, že za pár měsíců bude zase listopad. Jenže naše tělo o tomhle plánu zřejmě nikdo neinformoval.

Zatímco my se snažíme stihnout všechno, ono si často říká o pravý opak. O pomalejší tempo, více stínu a trochu více odpočinku. Tak ho tentokrát možná zkusme poslechnout.