Bude letošní léto chutnat jako drahý rozvod?

Internet tomu dal nálepku rich divorcée aesthetic, což fenomén trochu ochočuje a zplošťuje. Ale pod ní vyvěrá jakási touha ženy po sebevědomí, které není založeno na dokonalosti. Z vědomí, že věci přijdou a odejdou a ona to ustojí. S nonšalancí, užívá si dál život a nepotřebuje k tomu už nikoho přesvědčovat.

Není to nové. Nedávná vlna obsese Carolyn Bessette-Kennedy nebyla tolik o konkrétním oblečení, ale o pocitu menší snahy. Isabelle Adjani s cigaretou a bez plánů. Anjelica Houston na pláži atd. Dnes tomu říkáme různě a móda pro to má i další terminologii. Třeba lazy luxury: tedy estetika pohodlného luxusu bez viditelné snahy, lehká nedbalost. Ale je tu i další pojem, a to je sciura dressing. Tady si představte elegantní milánskou paní, která je celý život zvyklá na kvalitu, nese v sobě tradici i lehkou nepřístupnost. Všechny tyhle kódy skvěle ovládá Prada, Miu Miu nebo The Row.

V aktuálních kolekcích to vypadá takhle: nediskrétní šperky, šátek uvázaný na nekonečno způsobů, trochu rozbouraná smyslnost, volné kalhoty, obří kabelky, zkrátka elegance z hotelového lobby.

A samozřejmě by se dalo poznamenat, že celé to patří klubu vyvolených, tedy old money skupince. Nicméně, když trochu poodstoupíte, vzhled klidu a nezájmu je sám o sobě luxus, a to nejen finanční. Nenucenost je privilegium. Odejít od optimalizovaného kalendáře, ranní matchy a nadiktované jógy. Od té nekonečné smyčky, kdy i dovolená by měla být správně výkonná, mít správnou tvář na dokonalé fotce. Rich divorcée není o vzdoru, spíše o tom, co vám vlastně chutná. Zároveň celý internet okamžitě přeložil tuhle touhu do nákupního průvodce ve smyslu sedm tipů, jak vypadat bohatě bez peněz.

A přesto, nebo možná právě proto, chceme říci, že móda nikdy nebyla jen o oblečení, ale o náladě, kterou si chcete na chvíli půjčit. Dovolenková verze sebe sama, která neřeší notifikace a pohybuje se na území, kde vás ideálně moc lidí nezná, je příležitost. Rich divorceé není typ ženy, kterou musíte být, je to typ ženy, kterou si můžete zahrát na dva týdny, na jeden večer, na jedno odpoledne (s vínem a bez telefonu).

A pokud vás ten obraz vůbec neláká a přijde vám stejně performativní jako všechno ostatní, to je taky v pořádku.