Je osobní rozvoj pro vztah hrozbou, nebo příležitostí?
Touha stát se lepší verzí sebe sama je bezpochyby inspirující. Ve vztazích ale otevírá zásadní otázku: dokážeme vůbec růst společně?
Žijeme ve světě, v němž je osobní rozvoj pevnou součástí životního stylu. Podcasty, knihy, workshopy a rady influencerů nás každým dnem motivují hledat nové výzvy, budovat sebevědomí a rozšiřovat své obzory.
V partnerských vztazích se však osobní růst projevuje různými způsoby. Zatímco někdy je impulzem k větší blízkosti, není výjimkou, že působí i opačně: způsobuje odcizení, protože jeden z partnerů může získat pocit, jako by nestíhal. To, zda se osobní rozvoj stane zdrojem napětí, nebo naopak pevnějšího pouta, záleží hlavně na tom, jak s ním dvojice dokáže pracovat.
Když pokrok stmeluje
Osobní rozvoj se v romantickém vztahu může stát silným pojítkem. Výzkumy ukazují, že páry, které se věnují novým aktivitám společně – ať už jde o cestování, společné projekty nebo kurzy – zažívají vyšší spokojenost a naopak nižší riziko odcizení. Sdílené výzvy totiž přinášejí do vztahu svěžest, posilují intimitu a podporují pocit, že společně rostete.
Pozitivní efekt má i to, když partneři navzájem fandí svým individuálním cílům. Sebevědomý a naplněný člověk přináší do vztahu víc energie a stability, a pokud mu protějšek poskytuje podporu a uznání, stává se z úspěchu jednoho společná radost. Růst tak zajišťuje nejen větší respekt a obdiv, ale i pocit, že se díky lásce oba stávají lepšími verzemi sebe sama.
Růst jako zkouška vztahu?
Touha po nových zkušenostech a posouvání hranic však dokáže být nejen zdrojem inspirace, ale i nejistoty. Psychologické studie (včetně výzkumu publikovaného roku 2021 v Journal ofPersonality and Social Psychology) ukazují, že pokud jeden z partnerů dlouhodobě roste sám – například profesně, osobnostně či duchovně – a druhý se na jeho cestě nepodílí, může se od sebe dvojice začít vzdalovat.
Právě tento vývojový nepoměr bývá jedním z nejčastějších důvodů, proč se vztahy ocitají v krizi. Jeden partner si užívá nové obzory a sebevědomí, druhý se cítí odstrčený či nedostatečný. Pokud navíc chybí otevřená komunikace, vzniká mezi nimi tichá propast – sdílených témat ubývá, intimita slábne a dříve společná cesta se začíná rozcházet. Růst se tak může poměrně jednoduše změnit v katalyzátor odcizení, a to i ve vztazích, které jinak fungují bez větších konfliktů.
Jak růst spolu, ne od sebe
Aby se osobní růst nestal hrozbou, je třeba hledat rovnováhu mezi svým a partnerovým tempem. Nemusíte mít stejné cíle ani identické zájmy, podstatné je, abyste o svých proměnách mluvili a dávali si najevo vzájemnou podporu. Ať už se pouštíte do nového projektu nebo procházíte osobní transformací, otevřené sdílení plánů a snů, stejně jako drobných každodenních posunů, udržuje pocit, že jste pořád na společné cestě.
Známý americký psycholog Carl Rogers kdysi řekl, že nejde o to druhého měnit, ale snažit se vytvářet vztah, jenž mu umožní růst. A právě v tom spočívá podstata partnerství – být si navzájem bezpečným přístavem, kde se můžeme vyvíjet po svém, ale stále bok po boku.
Tereza Zajíčková
Beauty a self-care redaktorka vyhledávající (a bořící) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní ráda zdokonaluje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni stejně důležitá jako šálek dobré kávy.
Last minute destinace na „girls only“ výlet
“MINX” aneb když se potěšení s politikou mísí a feministky objektivizují muže
Pracovní horoskop: Srpen 2024
