JAK SE Z LÉTA NEZBLÁZNIT

Ale možná jen trochu přeháním. A i kdyby se měly v našich letních itinerářích vyskytnout nedokonalosti, všechny zmizí jako mávnutím kouzelného proutku v okamžiku, kdy smočíme prsty na nohou v chladivém moři, kdy se naše rty dotknou orosené skleničky s oblíbeným koktejlem a oči pohladí pohled na západ slunce za obzorem. To vše ideálně najednou. Anebo stačí, když si uvědomíme, že teď opravdu nemusíme vůbec nic a že nám nic nebrání v tom, abychom strávili celé odpoledne ve stínu stromu s knížkou v ruce nebo s hlavou milované osoby ve klíně.

Mám léto ráda a umím si ho výborně užít. A tím nemyslím to, že mám konečně čas uklidit si kancelář, udělat pořádek ve skříních, srovnat vše do precizních, podle barvy rozdělených komínků. Těším se z toho, že nemusím vstávat brzy ráno, tahat oprděné puberťáky z postele a patrolovat domácí úkoly. Posledních pár let si užívám, že i ten můj nejmladší je už vlastně samostatná jednotka. Že nemusím vymýšlet program ani jídelníček. Že si můžu koupit pět knížek a pět knížek dokonce i přečíst! Nenosit make-up, vlasy slepené slanou vodou nechat schnout jen tak a pak chodit jako divoženka – i když k tomu nemám daleko ani po zbytek roku –, ignorovat všechny pozvánky, a ani na jednu neRSVP. Užívat si prázdného města, ulic a silnic bez dopravních zácp. Chodit všude bosa. Vydat se někam autem bez detailního plánu s okénky dokořán a hudbou na plné pecky. Udělat si čas na své BFF, ale taky ho trávit sama – na přední verandě, studený Arnold Palmer v ruce a jen tak splývat. Miluju naši letní „open door policy“, kdy se u nás dveře netrhnou, sousedé, girlfriends, boyfriends, kamarádi dětí, čím víc, tím líp, impromptu grilovačky, přespávačky a house parties dlouho do noci. A taky vůni čerstvě natrhané bazalky a ruce upatlané od melounu.

Aby nebyly prázdniny a dovolené stresující, stačí málo. Moc neplánovat, nechat čas plynout, být spontánní, a pokud možno zařídit dětem jeden tábor za druhým. Nebo je poslat aspoň na měsíc k babičce a dědečkovi. Ano, už zase přeháním.
Pro mě jsou vizitkou dobře prožitého léta pihy na tváři, sluncem políbená pokožka, auto zaprasené od písku tak, že se moje polovička nestačí divit, spousta neobyčejně obyčejných momentů sdílených s rodinou a nějaké to kilo navíc jako důkaz, že jsem to nicnedělání brala vážně. Tak snad se to podaří i letos.