Kolikrát jste si řekli, že tentokrát budete jíst „lépe“, a už o pár hodin později vás přepadla neodolatelná chuť na sladké? Podle odborníků nejde o selhání disciplíny. Chuť k jídlu totiž není jednoduchý vypínač, který lze zapnout nebo vypnout podle potřeby. Je výsledkem složité komunikace mezi mozkem, trávicím systémem, hormony, střevním mikrobiomem i prostředím, ve kterém každý den žijeme.
Právě proto se dnes stále více mluví o tom, že dlouhodobě nefungují restrikce ani neustálé počítání kalorií. Mnohem důležitější je pochopit biologii vlastního těla.
První signály sytosti překvapivě nevznikají až během trávení. Mozek se na jídlo připravuje už ve chvíli, kdy ho vidíme, cítíme jeho vůni nebo si ho sami připravujeme. Krájení zeleniny, míchání omáčky nebo pečení nejsou jen kuchyňské rituály – aktivují procesy, které připravují celý trávicí systém na příjem potravy. Právě proto odborníci doporučují nepodceňovat domácí vaření. Nejde jen o kvalitu ingrediencí, ale také o kontakt s jídlem samotným.
Jakmile jídlo doputuje do žaludku a následně do střev, začnou se uvolňovat hormony, které mozku oznamují, že energie přichází a hlad může ustoupit. Tyto mechanismy ale fungují nejlépe tehdy, když jíme skutečné potraviny bohaté na vlákninu, kvalitní bílkoviny a zdravé tuky. Vysoce průmyslově zpracované potraviny nebo tekuté náhrady jídel projdou trávicím traktem příliš rychle a tělo nestihne aktivovat všechny procesy, které vytvářejí dlouhodobý pocit sytosti.
Velkou roli přitom hraje i střevní mikrobiom. Bakterie ve střevech zpracovávají vlákninu a vytvářejí látky, které podporují tvorbu hormonů regulujících chuť k jídlu ještě několik hodin po jídle.
Ne každý hlad vzniká proto, že tělo potřebuje energii. Existuje také takzvaný hédonický hlad – tedy chuť vyvolaná emocemi nebo okolním prostředím. Stačí projít kolem oblíbené pekárny, zahlédnout reklamu na čokoládu nebo sledovat sociální sítě plné dokonale naservírovaných dezertů. Mozek reaguje na podněty, i když má organismus energie dostatek.
V dnešní době je právě tento typ hladu jedním z největších důvodů, proč jíme více, než skutečně potřebujeme. Ne proto, že jsme slabí, ale proto, že naše prostředí je navrženo tak, aby naši pozornost neustále obracelo k jídlu.
Lidský organismus miluje předvídatelnost. Když jíme přibližně ve stejnou dobu, začínají se hormony regulující hlad synchronizovat s naším denním rytmem. Trávicí systém se připravuje předem a celý proces trávení funguje efektivněji.
Stejně důležité je i tempo samotného stolování. Jíst ve spěchu, cestou do práce nebo během vyřizování e-mailů znamená, že tělo zůstává ve stresovém režimu. Trávení přitom nejlépe funguje tehdy, když se aktivuje parasympatický nervový systém – tedy stav klidu, ve kterém organismus může věnovat energii vstřebávání živin.
I několik hlubokých nádechů před jídlem nebo pár minut strávených u prostřeného stolu může mít větší efekt, než se na první pohled zdá.
Moderní medicína dnes nabízí stále více možností, jak regulovat chuť k jídlu – od nových léků až po personalizovanou výživu. Přesto odborníci upozorňují, že základem zůstává porozumění vlastnímu tělu. Hlad totiž není chyba organismu ani nepřítel, kterého je potřeba umlčet. Je to jeden z nejsofistikovanějších signálů, který nám tělo vysílá. A čím lépe mu porozumíme, tím snazší bude vytvořit si vztah k jídlu, který nebude založený na zákazech, ale na důvěře.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Quiet thriving: Jak najít smysl v práci, kterou (zatím) nemůžete opustit?
Astrologie v ložnici: Co by (ne)mělo být tam, kde spíte
Mezitím v karibském ráji…