Jak se hádat s partnerem, který nesnáší hádky?

Proč se partner bojí konfliktů?

Někdo v hádce vybuchne, jiný se raději stáhne. Právě ti, kteří se při neshodě uzavírají do sebe, to obvykle nedělají kvůli nedostatku zájmu, ale především z obavy, že by situaci nezvládli. Psychologové vysvětlují, že tento vzorec chování často vzniká už v dětství – třeba když člověk vyrůstal v prostředí, kde se hádky řešily křikem, nebo se o nich naopak vůbec nemluvilo. V dospělosti pak může i obyčejná neshoda vyvolat vnitřní poplach.

V takové chvíli se spouští obranný mechanismus a tělo přechází do režimu „bojuj, nebo uteč“. Člověk ztrácí schopnost reagovat a snaží se napětí co nejrychleji ukončit – mlčí, odchází z místnosti nebo rychle mění téma. Pro druhého může být takové chování matoucí a zraňující, ve skutečnosti ale nemusí jít o lhostejnost. Partner se prostě jen snaží vyhnout situaci, která je pro něj příliš napjatá a citově vyčerpávající.

Co při hádce rozhodně nedělat

Pokud se váš partner konfliktům ustavičně vyhýbá, přirozeně vás to může svádět k tomu, abyste na něj víc tlačili. Jenže právě to bývá podle odborníků na vztahy největší chybou. Nátlak totiž vede k ještě většímu uzavření, a čím víc se snažíte rozhovor vynutit, tím silnější odpor tím vyvoláte. I když to někdy může být opravdu těžké, vyplatí se zadržet nutkání vysvětlovat, přesvědčovat nebo zvyšovat hlas.

Stejně kontraproduktivní je ironie a pasivní agrese. Věty typu „stejně se s tebou nedá mluvit“ sice uleví vaší frustraci, pro druhého ale mohou být potvrzením, že hádky nepřináší vůbec nic dobrého. Stejně tak mlčení, ignorování nebo odměřené chování po konfliktu situaci jen zhoršuje. Vaším cílem by nemělo být donutit partnera, aby reagoval, ale vytvořit atmosféru, v níž se vám nebude bát otevřít.

Co funguje?

Když se rozhovor s partnerem pokaždé zadrhne dřív, než se dostanete k jádru věci, pomáhá změna přístupu. Místo snahy prolomit ticho silou se vyplatí přistupovat k hádce jako k dialogu.   

1. Začněte rozhovor v klidu. Napjatá atmosféra spouští obranné reakce a vede spíš k úniku než porozumění.  

2. Popište své pocity a potřeby místo výčitek. Věty začínající „já“ místo „ty“ snižují napětí a dávají druhému prostor reagovat bez potřeby bránit se.  

3. Buďte konkrétní a struční. Dlouhé vysvětlování nebo znovuotevírání starých křivd jen zvyšuje odpor.  

4. Dopřejte mu čas na odpověď. Krátká pauza není odmítnutí, ale způsob, jak si promyslet, co říct.  

5. Naučte se poznat, kdy vzít zpátečku. Jakmile ucítíte, že napětí stoupá, raději se zastavte. Odstup pomůže oběma zpracovat emoce a pokračovat později s čistou hlavou.  

6. Všímejte si drobných pokroků. Každý pokus o otevřený rozhovor (i ten nedokonalý) je posun správným směrem.