Jak nepodlehnout syndromu spolubydlících
Foto: Profimedia
Foto: Profimedia
Syndrom spolubydlících je fenomén objevující se nejčastěji v déle trvajících vztazích, kdy se dvojice začnou chovat více jako spolubydlící nežli jako partneři. Rodinná a manželská terapeutka Gayane Aramyan to vysvětluje jako jev, který nastává, jakmile pár uvízne ve spletité pavučině každodennosti společného soužití bez nutnosti vynakládat jakékoliv úsilí k tomu, aby se viděli. Syndrom spolubydlících není nikterak výjimečným jevem. Dobrou zprávou však je, že se mu dle rad řady odborníků lze snadno vyhnout. Jak?
Jakmile spolu začnete bydlet, logicky zmizí možnost odebrat se „k sobě“, kde můžete sami v klidu zpracovat pocity tak, jak v dané chvíli potřebujete – například po hádce. Aramyan svým klientům radí, jak se naučit takové konflikty ve společné domácnosti zvládat. Především doporučuje vzájemné nastavení základních pravidel. Na zpracování emocí potřebuje každý odlišné množství času, proto je třeba se ve společném prostoru vzájemně respektovat, dopřát si čas a k řešení problému se vrátit, až budou obě strany opět v naprostém klidu a bez zbytečných emocí. Pokud se vám problém nedaří vyřešit doma, zkuste změnit prostředí a přesuňte se s jeho řešením na neutrální půdu. Vaše oblíbená restaurace může být v tomto případě skvělou volbou.Je však také důležité regulovat čas, který ve „svém koutě“ strávíte – nemělo by se jednat o místo, do kterého budete vy nebo partner utíkat pokaždé, když se naskytne nějaký problém nebo když budete mít volnou chvíli. Musíte umět trávit čas spolu a těšit se na něj. Podle terapeutů byste spolu měli trávit alespoň 90 minut týdně. Bez telefonu a televize. Jen sdílet své zážitky, pocity, ale i trable a radosti.
Jedním z prvních příznaků syndromu spolubydlících je pokles vášně. Ať už se tato problematika týká vás, či partnera, je na čase se tomuto tématu začít opět aktivně věnovat. Profesorka sexuální a vztahové komunikace z kalifornské univerzity Tara Suwinyattichaiporn doporučuje zařadit mezi vaše běžná témata také ta intimního rázu. Tyto hovory vás nejen navnadí na lehce erotickou vlnu, ale také vám mohou přiblížit vaše sexuální sny a touhy. Ty se poté lépe realizují z pouhé teorie do praxe. Už jste spolu nějaký čas, tudíž je ve vašem vztahu dostatek důvěry pro zkoušení nových věcí, kterými můžete váš vztah okořenit a opět v něm díky novým společným zážitkům zažehnout novou jiskru. Suwinyattichaiporn dodává, že by se sex ve vztahu neměl stát rutinní záležitostí, jelikož od rutiny k nudě je už jen velmi malý krůček. Pakliže je vaše libido na nule a partnerovo na stovce, pokuste se najít kompromis, který bude akceptovatelný pro obě strany – oba si totiž musíte vycházet vstříc. A pokud se druhá strana s tímto kompromisem nehodlá spokojit, může být problém o něco hlubší.
„Spravedlivé“ rozdělení prací ve vaší společné domácnosti je podle většiny vztahových koučů nesmírně důležitým bodem. Pokud toho bude mít totiž jeden z vás na starosti mnohem více než ten druhý, mohou se dříve nebo později ve vztahu objevit neshody. Aramyan doporučuje nastavit si rozdělení domácích prací podle toho, co koho baví – a tento model se snažit udržovat v aktivním módu. Je zároveň důležité zohlednit čas a energii, kterou daným činnostem věnujete, aby se ani jeden z vás necítil, že toho dělá více. Role můžete měnit a upravovat podle úrovně únavy nebo zaneprázdnění v práci – je třeba být ohleduplní vůči nečekaným situacím, které nastávají za chodu. Na druhou stranu ale nesmíte být jeden k druhému nekompromisní a používat vykonanou práci jako zbraň ve smyslu „neumyl jsi nádobí, tak já nevynesu odpadky“. Je třeba být chápaví k dané situaci, ale zároveň si nepsat v hlavě za každou cenu splněné skóre. Není to soutěž, ale rodinný život.
I když spolu sdílíte domov, nezapomeňte se podporovat v individuálních aktivitách. Hraje váš partner pravidelně fotbal s přáteli, chodí rybařit nebo se neobejde bez fitness centra? Respektujte jeho záliby a dopřejte mu na ně dostatek času, a to bez výčitek (pokud se nejedná o čas, který by měl být vyhrazen na vaše společné chvíle). Podle psychologů je tento „váš“ čas ve vztahu důležitým nejen pro osobní rozvoj každého z vás, ale také proto, že si díky němu budete moct vzájemně chybět a budete se na sebe mít možnost těšit.
Syndrom spolubydlících není žádným novým úkazem na poli vztahů. Může se snadno stát i vám. Důležité ale je pamatovat si, že pokud budete mít pocit, že jste se do této situace dostali, existují způsoby, jak se z ní při troše snahy dostat a dát vašemu vztahu opět nový náboj. Navíc, jak se shodují vztahoví terapeuté, vše je vždy otázkou volby obou partnerů. Na vztazích se musí neustále pracovat a jedná se o práci mnohdy složitou, která stojí spoustu energie, řadu ústupků a nespočet kompromisů. Je to ale „práce“, která rozhodně stojí za to. Mít totiž dlouhodobý a funkční vztah je jednou z nejcennějších věcí, které můžete v životě získat.