Iluze kognitivní nadřazenosti aneb Návod na to, jak zůstat pokorní, když máte vždycky pravdu

Bias pravdy

Psychologové tento jev znají jako tzv. bias pravdy (truth bias) nebo také jako iluzi kognitivní nadřazenosti. Jinými slovy má náš mozek tendenci věřit, že jeho vlastní závěry jsou přesnější než ty cizí, protože jsou prostě naše. Podle studie z roku 1999 (Dunning & Kruger, Journal of Personality and Social Psychology) lidé s nižšími kompetencemi v dané oblasti mají často přehnaně vysoké sebevědomí, co se týče jejich schopností. Dnes se tomu říká Dunning-Krugerův efekt. Ale pozor, tento fenomén se netýká jen „těch druhých“. Dokonce i velmi inteligentní lidé (nebo právě oni) bývají občas slepí ke svým vlastním chybám, protože svou inteligenci považují za záruku pravdivosti.

Z psychologického hlediska je to elegantní obranný mechanismus ega. Přiznat si, že jsme se mýlili, bolí. Doslova. MRI skeny mozku ukazují, že když je naše přesvědčení zpochybněno, aktivují se centra spojená s bolestí a ohrožením. Je to skoro, jako bychom se dotkli rozpálené plotýnky.

A co když se opravdu mýlím?

Pocit pravdy je návykový. Uklidňuje, zahřívá ego a dává našemu vnitřnímu světu jasný řád. Ať už jde o vztahy, práci, nebo běžné debaty, většina z nás se nechce mýlit. Protože mýlit se znamená přiznat si svou zranitelnost. Jenže co když právě schopnost připustit si omyl dělá člověka silným a charismatickým?

Pokora není o tom, že se vzdáme pravdy. Je to schopnost uznat, že ne všechno víme, a být otevření náhledu někoho jiného. A to je, paradoxně, známkou intelektuální síly. Navíc pokora je nesmírně sexy. Nic neodrazuje tolik jako „všeználek“, který má odpověď na všechno. Lidé, kteří umí naslouchat, klást otázky a přiznat „tohle nevím, pověz mi víc“, vyzařují sebevědomí, které nepotřebuje křičet do světa.

Jak na to prakticky?

1. Zeptejte se sami sebe: Chci mít pravdu, nebo chci porozumět? První otázka může vyhrát bitvu, zatímco ta druhá často vyhrává vztahy.

2. Opřete se o zvědavost místo obrany. Zkuste se ptát: Jak člověk dospěl k tomuto závěru? Co ovlivnilo jeho pohled? Možná objevíte nové úhly pohledu. Anebo zjistíte, že on/ona má pravdu a vy jste právě osobnostně vyrostli.

3. Praktikujte tzv. „intelektuální skromnost“. Nejde o sebepodceňování. Jde o vědomí, že i při nejlepší snaze můžeme být ovlivněni předsudky, neúplnými daty nebo emocemi.

Připustit chybu není prohra. Je to schopnost, kterou psychologové nazývají intellectual humility, tedy intelektuální pokora. Nejde o to být skromný ve smyslu „já nic nevím“, ale mít dostatek sebedůvěry na to říct: možná existuje jiný úhel pohledu. Studie z University of California ukázala, že lidé, kteří tuto schopnost rozvíjejí, jsou v dlouhodobých vztazích spokojenější a ve své kariéře úspěšnější. Ne proto, že by se vzdávali svých názorů, ale protože naslouchají. A právě to je klíčem k respektu – a paradoxně i k většímu vlivu.