Dva typy štěstí: Proč rychlá radost nestačí a co přináší vnitřní klid?

Když potěšení nestačí

Radost z jídla, nákupů, lajků na sociálních sítích nebo pochvaly za dobře odvedenou práci – právě na těchto prožitcích stojí takzvané hédonické štěstí. Vychází z řeckého slova hédoné a soustředí se na maximalizaci potěšení a absenci nepříjemných emocí. Tento typ štěstí vzniká rychle, je intenzivní a často úzce propojený se smyslovými zážitky. V mozku ho doprovází uvolňování dopaminu, látky, která hraje zásadní roli v systému odměn a motivace.

Čím častěji ale tyto pocity zažíváme, tím rychleji si na ně zvykáme. Jev označovaný jako hédonická adaptace bývá přirovnáván k běhu na pásu, kde neustálý pohyb nahrazuje skutečný posun. Z krátkodobé radosti se tak stává kolotoč, jenž si žádá další a další impulzy. Odborníci však naznačují, že i z tohoto nekonečného cyklu můžeme vystoupit, pokud se naučíme přesunout pozornost z vnějších stimulů na vnitřní prožívání. A je tu dobrý důvod, proč to udělat. Lidé, kteří nacházejí radost v každodenních maličkostech, kreativitě nebo smysluplných vztazích, podle studií zažívají stabilnější a dlouhodobější pocit spokojenosti.

Štěstí, které trvá

Zatímco hédonické štěstí se opírá o krátkodobé požitky, to eudaimonické vychází z hlubšího pocitu smyslu a vnitřního souladu. Slovo eudaimonia pochází z řečtiny a bývá překládáno jako blaženost nebo zdařilý život. Právě tímto pojmem se zabýval Aristoteles ve svém spise Etika Nikomachova, kde blaženost označil za nejvyšší cíl lidského života. Podle něj k naplnění člověk dospívá tehdy, když rozvíjí své schopnosti v souladu s rozumem a žije ctnostným životem – tedy způsobem, jenž přesahuje okamžité potěšení.

Na tuto myšlenku navazuje i současná psychologie, která eudaimonické štěstí spojuje s osobním růstem a budováním pevných mezilidských vztahů. Zažíváme ho ve chvílích, kdy jednáme v souladu se svými hodnotami, dáváme věcem širší kontext nebo pomáháme druhým. Hodnotu takového životního přístupu potvrzuje i jedna z nejdéle trvajících studií o štěstí a zdraví na světě – Harvardská studie vývoje v dospělosti, která sleduje kvalitu života stovek lidí již od roku 1938. Její závěr je jasný: blízké vztahy – víc než peníze nebo sláva – udržují lidi šťastnými po celý život. Posilují odolnost, zpomalují duševní i fyzické chátrání a vytvářejí základ pro dlouhodobou spokojenost.

Jak v rozhovoru pro mindbodygreen připomněl neurovědec James Doty ze Stanfordovy univerzity, nestačí vědět, co si přejeme. Důležité je zamyslet se nad tím, proč po tom vlastně toužíme. Pokud za našimi cíli stojí potřeba uznání nebo srovnávání s ostatními, štěstí se nedostaví. Teprve když se přání opírají o smysl, vztahy a hodnoty, získává i životní směřování pevnější základ. A právě tehdy vzniká štěstí, které nekončí dosažením cíle, ale roste spolu s námi.