Další cesta za novým cílem

Obchodní ředitelka Budějovického Budvaru pro mezinárodní trhy Renata Pánková je na své pozici už více než osmnáct let. Ročně dostává do světa více než milion hektolitrů piva, a budějovický ležák si tak můžete objednat v Hongkongu, New Yorku či Réunionu.
komerční článek
——
17. dubna 2024

Foto: Milan Bureš

Jaké události, setkání, úspěchy či neúspěchy se podílely na tom, kde jste právě teď?

Za ta léta se odehrálo mnoho věcí, které měly vliv na můj následný rozvoj. Kromě těch pozitivních a příjemných je třeba se nebát i těch opačných. Třeba když vám opakovaně říkají, že na obor, který chcete studovat, berou spíš muže nebo když se v rámci personálního výběrového řízení dozvíte, že hodnocení máte výborné a váš jediný „handicap“ je, že jste žena. Takové překážky mě nepoložily, ale „nakoply“ a šla jsem si dál za svým.

Měla jste i někdy později ve své profesi pocit, že musíte až příliš bojovat nebo se obhajovat?

S ostatními nesoupeřím, nebojuji, to patří na kurt nebo na hřiště. Sama se sebou naopak bojuji neustále. Jsem velmi zodpovědná se sklony k perfekcionismu a jsem velmi náročná. Stává se mi třeba, že bych chtěla stihnout příliš mnoho věcí, než je v rámci jednoho dne možné. Pořád chci být naplno manažerkou i mámou. Vytvářím tak tlak sama na sebe. Bojuji s časem a se skutečností, že den má pouze 24 hodin.

Renata Pánková

„Když chcete dostat svoje pivo do světa, musíte mít vlastní vizi a musíte se umět přizpůsobit. Příležitostem, potřebám trhů, zákazníkům i preferencím spotřebitelů. Musíte rozumět i těm, kteří jsou schopni dát si na pivo šlehačku a posypat ji skořicí,“ říká Renata Pánková. Jako ředitelka pro exportní trhy řídí zahraniční obchodní politiku jednoho z největších českých pivovarů a definuje obchodně marketingovou strategii Budějovického Budvaru pro mezinárodní trhy. Vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE a zároveň Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově. Do Budvaru nastoupila v roce 2001. „Na začátku jsem měla na starosti vybrané země západní Evropy či zahájení vývozu do Afriky, Austrálie nebo na Nový Zéland. Po dvou letech jsem dostala na starost dceřiné společnosti, což byla více než polovina tehdejšího exportního objemu. Od roku 2005 jsem pak vedla celý export, který tehdy tvořil zhruba asi třetinu celkových prodejů pivovaru. Od té doby jsme však neustále rostli, objem ztrojnásobili a podíl exportu se dostal až na tři čtvrtiny celkového výstavu pivovaru. Jedinou výjimkou byl rok 2007, kdy jsme proti předchozímu roku ztratili asi 7 tisíc hektolitrů – tehdy jsem ale byla půl roku na mateřské,“ říká.

Jaké své vlastnosti považujete za určující?

Vyrostla jsem v prostředí, kde platilo – nejdřív práce, potom zábava. Pomáhá mi, že věci neodbývám. Jsem poměrně cílevědomá a soutěživá, k čemuž určitě přispělo i to, že jsem od dětství závodně sportovala. Nerada se vzdávám. Vždy najdu způsob nebo řešení. Nechávám se ráda inspirovat, ale nikdy slepě nepřebírám cizí myšlenky, hledám vlastní cestu. Nemám ráda rutinu, neustále potřebuji dělat něco nového, objevovat nové příležitosti, zlepšovat se. 

Co jste se za poslední rok naučila nového?

Můj syn mi loni v rámci školního semináře udělal test typologie osobnosti. Díky tomu jsem se poprvé dozvěděla, že jsem typ architekt. To mi poskytlo vysvětlení k mým základním povahovým rysům. Třeba že mě nikdy plně neuspokojí dosažení výsledku či cíle, protože už se v ten daný okamžik zaměřuji na cíl nový. Nahlížím na věci většinou jinak. To není vždy jednoduché. O architektech se také píše, že nemají rádi klepy, a s tím se naprosto ztotožňuji. Informace musí být postaveny na faktech.

Pivní kultura není všude stejná. Jakých si všímáte nejzajímavějších rozdílů?

Existuje mnoho rozdílů napříč světem, například v postsovětských zemích mají spotřebitelé rádi třpytivý obal, zlaté prvky, pestré květy. V Koreji preferují hravé věci, v Číně sladší chutě piva, v Británii se tradičně podává pinta čepovaného piva bez pěny.

Vaše práce spočívá v tom, že Budvar exportujete do zahraničí. Učíte jiné pít české pivo na český způsob, nebo je nutné produkt přizpůsobovat zvyklostem?

Reprezentovat národní pivovar Budějovický Budvar znamená pomáhat šířit slávu českého piva v zahraničí. Nabízíme spotřebiteli možnost vidět a vědět, jak vypadá česká pivní kultura, způsob, jak se pije pivo u nás, jakým způsobem se čepuje a servíruje. Zároveň respektuji, že v jiných zemích je pivní kultura jiná, a když chcete uspět, musíte rozumět potřebám zákazníků a preferencím spotřebitelů, které se v každé zemi mohou lišit. Musím ale jasně říct, že nepřizpůsobujeme produkt. Ležák Budweiser Budvar Originál je vždy vyrobený podle tradiční receptury, jen a pouze v Českých Budějovicích. Jako obchodníci hledáme nejvhodnější způsob, formát, obal, distribuční kanál, jakým náš produkt dostat k zákazníkům a ke spotřebitelům a jak je o naší existenci informovat.

Jsou v konzumaci piva nějaké trendy?

Poslední dobou vnímáme, že pivní trh prochází proměnou. Na našich klíčových trzích se obecně snižuje konzumace piva v restauracích na úkor rostoucí spotřeby piva doma. Tento trend byl zaznamenán silněji po covidu a s nástupem mladší generace. Lidé také pijí piv méně, preferují piva s nižším obsahem alkoholu anebo úplně nealkoholická. To souvisí s vývojem společnosti a s tím, že se lidé mnohem více starají o své fyzické i duševní zdraví.

Jak udržujete svůj work-life balance?

Mám v tomto směru velké rezervy. Jsem z generace, která je zaměřená na výkon. A jelikož mě má práce baví, nabíjí mě energií, nepřemýšlím o tom, kolik hodin pracuji. Další mou velkou vášní je sport v aktivní i pasivní podobě. Dokonce tak velkou, že předplatné sportovních kanálů si v naší rodině kupuji já. A při běhání na pásu nejraději sleduji nějaké sportovní klání.

Objednejte si předplatné Harper’s Bazaar

Časopis Harper’s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu