Co se stalo se starým dobrým martini?

Restaurace a bary se předhánějí v tom, kdo má propracovanější recept, větší výběr vermutů nebo originálnější způsob podávání. A místo odpočinku vás tahle objednávka spíš stresuje.

Všechno to kličkování v kulinářském světě mě začíná trochu unavovat. Chápu, doba je těžká a trendy se mění rychleji než počasí – zvlášť když je diktují dvacátníci na TikToku. Ale někdy mám pocit, že jsme s tou snahou všechno inovovat zašli až příliš daleko. Milovníci klasického martini by se mnou jistě souhlasili. Nechci další „vylepšené“ okurky ani inovovanou pizzu, na kterou musím čekat půl hodiny. A rozhodně nepotřebuju martini, které „změní můj pohled na svět“.

Dneska má každý podnik své speciální martini. Jeden tvrdí, že je nejstudenější ve městě. Druhý nabízí seznam vermutů, ze kterého si mám vybrat. A co ty trendy? Martini už nejsou jen „dirty“, ale rovnou „filthy“. No vážně! Martini by měla být jednoduchá objednávka, která nevyžaduje dlouhé přemýšlení. Je to snadné jako meditace: vypnout mozek a užít si to.

View this post on Instagram

A post shared by Zola Ganzorigt (@nailsbyzola)

Honba za trendy ničí klasiku

Když si objednám martini, netoužím po přednášce o různých druzích vermutů ani barmanské show, která trvá déle než můj večer. Chci suché martini, většinou dirty, jindy jen s citronovou kůrou. A přiznávám, že preferuji verzi s vodkou, což moje snobské přátele v Curychu – kteří nemají slovanský původ jako já – přivádí k šílenství.
Přesto nemám problém ani s ginem. Pravdou je, že ať už jste v luxusní restauraci, nebo v podniku na nároží, záleží hlavně na tom, jestli barman zná základní pravidlo: trocha vermutu, vodka nebo gin, led – a voilà. Jakmile ale začnete klást zbytečné otázky nebo mě nutíte přemýšlet, riskujete, že u baru předvedu naprostý rozklad osobnosti. Buď ho umíte udělat, nebo mi nalijete sklenici studeného vermutu s kapkou ginu a tolik olivové šťávy, že po jednom loku budu potřebovat infuzi NAD+.

Nejlepší martini na světě?

Přiznávám, že pár výjimek mě přece jen zaujalo. Mandarin Oriental v Lucernu servíruje martini, které se blíží naprosté dokonalosti. Nebo ten malý bar v tokijské Ginze, jehož jméno si už ani nevybavím, kde barman v bílém smokingu poslouchal zvuk ledu ve sklenici, aby poznal, kdy je drink hotový. A samozřejmě Forbína bar, Four Seasons a W Hotel v Praze, Giardino Cordusio v Miláně a londýnský Dukes Bar. Ale moje srdeční záležitost? Restaurace Kronenhalle v Curychu. Dirty martini před steakem s hranolkami a další místo dezertu – to je prostě život.

Zní to možná směšně, ale nejlepší martini, které jsem kdy měl, připravil mladý barman, který sotva dosáhl na barový pult. Použil velký shaker, dvěma rukama nalil drink do malé sklenky, přidal pár oliv, a bylo hotovo. Žádná show, žádné otázky. Prostě čistá dokonalost.

A jestli si myslíte, že martini je jen obyčejný drink, vzpomeňte si na Samanthu Jones ze Sexu ve městě. Ty malé, slané, sexy koktejly zbožňuje, a dokonce jeden vychrstla do tváře nevěrnému milenci v páté sérii. To je přesně ta energie, kterou martini potřebuje: ikonická, drzá, nezapomenutelná. Na zdraví klasice!