Cítí se i muži někdy osaměle?

Magazín The Guardian se letos zaměřil na vliv osamělosti na lidské zdraví. Z výzkumů vyplynulo, že je stejně škodlivá jako kouření a může vést k různým komplikacím – onemocněním srdce počínaje, mrtvicí a demencí konče. Pravděpodobnost předčasného úmrtí dlouhodobě osamělých lidí je o 26 % vyšší, a přesto se o tomto problému příliš nemluví. Nebo alespoň ne v případě mužů, kteří k němu paradoxně tíhnou víc než „něžnější pohlaví“.

Me time: proč si zamilovat čas o samotě (i když nejste single)

Neviditelný problém

Zatímco ženy bývají od dětství vedeny k tomu, aby si vážily přátelství, svěřovaly se a prohlubovaly intimitu s ostatními lidmi, mužům je stále ještě vštěpováno, že vyjádření citů je projevem slabosti. Správný chlap nebrečí, nefňuká a nestěžuje si. A už vůbec o svých emocích nemluví, nedej bože s terapeutem. Muži tak mohou, přestože jimi nelomcuje hormonální nerovnováha tolik jako s ženami, tíhnout ke skutečnému osamění.

Obklopeni lidmi, přesto sami

Nepředstavujte si ale osamělé muže jako smutné single osoby sedící doma před televizí. Obvykle mají spoustu přátel, jen je pro ně těžké s nimi navázat hlubší vztah a požádat je o pomoc. Heterosexuální přátelství mezi muži se vyznačuje jistou mírou chlubivosti – ať už jde o sexuální zkušenosti, finanční zajištění, sportovní úspěchy, nebo nezávislost. A mít problém není něco, čím byste se před ostatními rádi vytahovali. Ono je vůbec nejbezpečnější, když se o něm nikdo nedozví…

Začarovaný kruh

Navíc jde o mezigenerační záležitost, která se točí v cyklech. Otcové odrazují své syny od projevování slabosti, synové napodobují stoické chování svých otců… Tímto způsobem se stigma citového napojení na jiné osoby přenáší z jedné generace na druhou.

Vliv ženy

Těmi nejosamělejšími muži jsou ti, kteří přišli o své partnerky. Ženy jim bývají citovou oporou, jsou to právě ony, kdo si pamatují všechny narozeniny, plánují setkání s přáteli a domlouvají rodinné výlety a dovolené. Jakmile muž o svou partnerku přijde, ztratí také sociální tmel, což může vést ke ztrátě přátel a společenských příležitostí.

Jak to celé uchopit?

Bylo by snadné radit, aby se každý muž, který se cítí sám, vrhnul po hlavě vstříc novým zážitkům, kde se seznámí s podobně smýšlejícími lidmi. Co když ale právě tyhle lidi ve svém životě nechce? Ideální je proto začít blízko – vážit si rodiny a věnovat jí víc času. A v neposlední řadě se nebát a promluvit si o svých pocitech s terapeutem. Otevřít se zcela cizímu člověku je dobrý první krok k tomu naučit se pustit si ostatní blíž k tělu.