4 populární wellness trendy, které mohou vést k přejídání (i přibírání na váze)

V honbě za tím, co je správné, lze totiž lehce ztratit kontakt s tím, co je přirozené. Naslouchání tělu nahrazuje sledování makroživin a „zdravé“ volby se stávají výmluvou, proč jíst víc, než je potřeba. Některé wellness trendy sice opravdu fungují, často ale jen do chvíle, než začnou ovlivňovat vztah k jídlu tak, že se z rovnováhy stane posedlost. Které populární stravovací návyky, jež se tváří jako součást zdravého životního stylu, mohou ve skutečnosti působit kontraproduktivně?

Odměna, která se může vymknout kontrole

Jednou týdně si dopřát cokoli, na co máte chuť – právě tím láká cheat day (neboli hezky česky „prasečák“). Oblíbená strategie řady sportovců i fitness influencerů funguje psychologicky jako úleva a motivace: po dnech přísné sebekontroly přichází chvíle, kdy pravidla neplatí. Jenže právě tenhle kontrast může být problematický, protože místo rovnováhy velmi často nastupuje extrém. Volný den se z plánované odchylky snadno změní v nekontrolovaný nápor jídla, jenž smaže veškerý kalorický deficit z předchozích dnů.

Nejde však jen o kalorie. Studie publikovaná v časopise Appetite (2018) ukázala, že lidé konzumující takzvané „cheat meals“ vykazují vyšší tendenci k emočnímu přejídání. Kromě fyzických dopadů může navíc tento wellness trend podporovat i pocity viny a nezdravý vztah k jídlu, což začarovaný kruh diety a přejídání ještě umocňuje.

Zero cukru, víc hladu

Sladká chuť bez cukru a výčitek zní jako ideální kompromis, právě proto jsou také „zero“ limonády, proteinové dezerty se sladidly a light sirupy tak oblíbené. Mnozí je vnímají jako zdravější alternativu klasických sladkostí, která pomůže zvládnout chutě a zároveň nepřekročit kalorický limit. Jenže i tato zdánlivě nevinná volba může v těle spustit reakce, které jdou proti původnímu záměru. 

Problém představuje hlavně sukralóza, která je obsažena v řadě potravin, od zero limonád a žvýkaček přes snídaňové cereálie až po sportovní výživu. Nedávná studie publikovaná v Nature Metabolism zjistila, že konzumace sukralózy zvyšuje aktivitu hypotalamu (oblasti mozku zodpovědné za regulaci hladu) více než cukr nebo voda, a to zejména u žen a obézních osob. Tento stav přetrvává až 35 minut po konzumaci a naznačuje, že sukralóza může chuť k jídlu zvyšovat, místo aby ji potlačovala.

Kromě biologické reakce navíc hraje roli i psychika. Konzumace produktů bez cukru totiž často vytváří falešný pocit, že si můžete dovolit víc. Tento kompenzační mechanismus vede u mnoha lidí k nadměrnému příjmu kalorií, aniž by si to vůbec uvědomili. Umělá sladidla navíc udržují chuť na sladké, kterou se pak tělo nenaučí regulovat přirozeně. V důsledku toho můžete i ve snaze jíst zdravěji snadno sklouznout k přejídání, které není řízené hladem, ale iluzí.

Mýtus beztrestného mlsání

S nástupem proteinového boomu a virálních receptů na TikToku se tvaroh, řecký jogurt a proteinový pudink proměnily v dezerty, kterým k dokonalosti nic nechybí – mají krémovou texturu, sladkou chuť i pověst zdravé volby slibující beztrestné mlsání. Právě tato „fit“ image ale vede k tomu, že si možná přestanete hlídat množství. Když potravina působí výživně a vyváženě, snadno si přidáte ještě lžičku navíc, a místo dvou lžic skončíte u celé misky.

Z psychologického hlediska jde o klasickou výměnu zakázaného za povolené, akorát bez ohledu na kalorickou realitu. Tvarohový krém s proteinem zkrátka působí výživněji než čokoládový dort. Ve výsledku ale může jít o srovnatelnou (nebo dokonce i vyšší) kalorickou nálož, jen zahalenou do líbivějšího obalu. Když máte pocit, že se stravujete správně, je pak vcelku snadné ignorovat signály sytosti. I tento typ „zdravého“ mlsání tak může vést k přejídání a narušovat vztah k jídlu, přestože se všechny makroživiny zdají být v normálu.

Když čísla přehluší signály těla 

Sledování příjmu živin přes mobilní aplikace si získalo popularitu jako moderní nástroj kontroly nad jídelníčkem. Každý den máte dokonalý přehled o tom, kolik bílkovin jste snědli, kolik sacharidů zbývá k překročení limitu a jaký byl váš denní příjem energie. Tento systém může být užitečný pro lepší orientaci ve stravě, problém však nastává ve chvíli, kdy se z čísel stane hlavní autorita. Pocit sytosti přestává hrát roli, protože aplikace tvrdí, že vám ještě něco chybí. I bez pocitu hladu tak sáhnete po další porci, jen abyste splnili daný plán.

Z dlouhodobého hlediska pak může být těžké vnímat, co vaše tělo skutečně potřebuje. Jídlo přestává být odpovědí na hlad a stává se úkolem k odškrtnutí. Tento přístup vede k odpojení od přirozených signálů a v některých případech i k úzkostem spojeným s jídlem (protože když není poměr maker přesný, přichází pocit selhání). V honbě za ideálním poměrem pak paradoxně přijímáte víc energie, než tělo potřebuje, a zároveň ztrácíte důvěru ve vlastní intuici.