4 nejčastější důvody, proč mají lidé milostné aféry
Předejít nevěře díky odhalení jejích příčin. To je, oč tu běží!
Petra Štepánková
——
8. dubna 2024
Foto: Profimedia
Zjištění, že má vaše polovička aféru, je vždy bolestivé – ať jste na počátku vztahu, nebo v několikaletém svazku. Má mnoho různých podob a pro každého je její hranice někde jinde. Pro někoho se jedná o nevěru už v momentě, kdy jeho protějšek s někým flirtuje přes zprávy, jiní považují za zradu tajné schůzky (kde ani nutně nemusí dojít k jakémukoliv fyzickému kontaktu) a pro jiné se může o nevěru jednat pouze tehdy, když se do celé situace přimíchávají romantické city a fyzický akt lásky. Byť se mohou definice a hranice aféry lišit, jedná se o akt, kdy člověk sdílí své city, intimitu a emocionální spojení s jiným jedincem než s tím, s nímž má oficiální svazek. A i když ne všechny aféry končí rozvázáním původních partnerských vztahů, vždy bolí a přináší (mnohdy nezacelitelnou) trhlinu do vzájemné důvěry.
Pro to, aby se aférám předešlo, je důležité pochopit, proč k nim dochází. V momentě, kdy totiž porozumíme důvodům, které partnery k nevěře vedou, budeme schopni na daných problémech společně pracovat a předejít tak této nepříjemné (a většinou pro vztah fatální) situaci.
Co tedy vztahoví terapeuté považují za obecně nejčastější příčiny milostných afér?
Fyzická přitažlivost
Příležitost dělá zloděje – a kontext tohoto přísloví platí i pro nevěry a aféry. Mít totiž příležitost být nevěrný je podle odborníků v dnešním světě mnohem jednodušší, než tomu bylo dříve. Důvodu je hned několik. Muži a ženy spolu mnohem úže pracují a jejich cesty se intenzivněji protínají. Velkou vinu na tom mají sociální média, ba i aplikace typu OnlyFans, které nabízejí virtuální aféry. Většina milostných afér začíná pomalým a postupným sbližováním. Ona pověstná jiskra tak dokáže přijít jak z míst opravdových, tak těch virtuálních.
Nedostatek emocí ve vztahu
Přesněji řečeno emocí, kterých se vám ve vašem oficiálním vztahu nedostává. Vztahoví terapeuté uvádí tzv. emoční prázdnotu jako hlavní důvod toho, co jednoho z páru „vehnalo“ do náručí někoho jiného. Tito jedinci tak hledají pochopení, něhu nebo zájem jinde, jelikož se jim těchto věcí nedostává od vlastního partnera. Odborníci proto jako jednu z nejúčinnějších prevencí proti nevěře doporučují najít si se svým partnerem alespoň devadesát minut týdně jeden na druhého. Bez telefonů, mailů, sociálních sítí, dětí nebo přátel – jen sami dva. Komunikujte o své práci, přátelích, o tom, co se vám během týdne přihodilo, ale také nezapomínejte mluvit o svých citech jeden k druhému.
Pocit nedocenění
Jak vyplývá z předchozích řádků, jakmile se ve vztahu někteří jedinci přestávají cítit šťastně nebo naplněně, mají místo řešení problému tendence poohlížet se jinde. Řešit problémy je pochopitelně náročné a mnohdy to představuje běh na dlouhou trať – byť se podle psychologů často jedná o stejné (banální) věci. Velice často se totiž partneři ve vztahu cítí nedocenění – zdá se jim, že nemají od druhého respekt, lásku, pochopení nebo v nich nemají tak velkou oporu. Pakliže do tohoto koktejlu přidáte neschopnost (nebo neochotu) komunikovat z obou stran, máte zaděláno na velkou vztahovou trhlinu. Zde je často řešení ještě banálnější než problém sám – chvála, vděčnost a komplimenty. Coby dospělí jedinci necítíme často potřebu jeden druhého chválit a na komplimenty jsme často skoupí. To je však velká chyba, jelikož pochvala bývá (nejen ve vztahu) velkým motivátorem. Jen si vzpomeňte, jak se vám samotným vždy rozzáří oči, když partner ocení váš outfit. Poděkování za večeři, pochvala toho, jak partner vypadá (jak krásně voní jeho parfém) – nikoliv prázdné lichotky, ale opravdové komplimenty –, to vše bude sloužit jako palivo pro pozitivní emoce, které si s vámi bude partner asociovat.
Zbanálnění vztahu
Obzvlášť v dlouhodobých vztazích máme dle psychologů tendence brát lásku a náklonnost našich partnerů jako samozřejmou věc, o níž se už není třeba starat, protože zkrátka „je“. Nic ale není samozřejmé, a to bychom měli mít vždy na paměti. Jak upozorňují pároví terapeuté, největší chybou ve vztazích je přestat se snažit. Vztahy, a především ty dlouhodobé, vyžadují velkou investici ze stran obou zúčastněných. V začátcích vztahů za nás většinu pozitivních pocitů odpracují hormony, postupem času je však třeba přiložit ruku k dílu a o harmonický vztah se zasloužit společnými silami. Podle párových terapeutů jsou to také často ony hormony nebo „motýli v břiše“, kterých se časem partnerům v dlouhodobém vztahu nedostává, a tak mohou snadno podlehnout kouzlu „něčeho nového“. Je proto klíčové udržovat intimní jiskru stále naživu, což je ve skutečnosti velmi složitý úkol, pro který musí být motivovaní oba.
Dolce far niente much?
5 (ne)vztahových rad, které potřebujeme slyšet (včas)
Přerušovaný ghosting a udržování naděje? Welcome to benching
