10 000 kroků denně? Možná se honíme za špatným číslem

Mýtus z Japonska

Málokdo ale ví, že magické číslo 10 000 nevzniklo na základě lékařského doporučení. Jeho historie sahá do 60. let minulého století, kdy se v Japonsku objevilo jako součást marketingové kampaně na prodej krokoměru s názvem Manpo-kei, tedy „měřič 10 000 kroků“. A přestože se z něj postupem let stal celosvětový standard, věda dnes ukazuje, že žádná magická hranice neexistuje.

Potvrzuje to i rozsáhlá analýza BMJ Open, která shrnula výsledky deseti systematických přehledů. Autoři zjistili, že zdravotní benefity se objevují už při nižším počtu kroků. U mladších dospělých se nejnižší riziko předčasného úmrtí pojilo s přibližně 8 000 až 10 000 kroky denně, u lidí starších 60 let dokonce se 6 000 až 8 000 kroky. Mnohem důležitější než honba za jedním konkrétním číslem je tedy pravidelný pohyb.

Když místo čísel posloucháte vlastní tělo

A tak se o slovo hlásí takzvaná intuitivní chůze. Co to znamená? Místo toho, abyste každý den usilovali o stejný počet kroků, řídíte se jednoduše tím, jak se cítíte. Někdy vyrazíte na hodinovou procházku, jindy si uděláte jen dvacetiminutovou pauzu mezi pracovními schůzkami. A pokud jeden den nevyjdete vůbec, například během tropických veder, nemusíte mít pocit, že jste něco nesplnili.

Když z pohybu zmizí tlak

To samozřejmě neznamená, že bychom měli chytré hodinky hodit na dno šuplíku. Odborníci ale připomínají, že sledování kroků by mělo být pomocníkem, nikoliv zdrojem stresu. Pokud vás čísla motivují, není důvod se jich vzdávat. Jestli ale zjišťujete, že večer chodíte po bytě jen proto, abyste splnili limit, možná není od věci na chvíli vypnout statistiky a vědomě se soustředit jen na samotný pohyb.

Že na naši psychiku nepůsobí jen samotný pohyb, ale i čísla na displeji, naznačuje studie publikovaná v roce 2023 v odborném časopise Journal of Medical Internet Research. Výzkumníci zjistili, že lidé, kterým chytré hodinky záměrně ukazovaly nižší počet kroků, vnímali svou fyzickou aktivitu jako méně dostatečnou, častěji zažívali negativní emoce a hůře hodnotili své duševní zdraví, přestože ve skutečnosti ušli stejnou vzdálenost jako ostatní účastníci. Nezměnil se tedy jejich pohyb, ale způsob, jakým ho vnímali. I to je důvod, proč se někdy vyplatí přestat sledovat každý krok a soustředit se spíš na to, jak se během procházky cítíme.

Nejde o to, že by bylo 10 000 kroků špatně. Pokud vám tento cíl vyhovuje, klidně si ho ponechte. Intuitivní chůze jen připomíná, že pohyb nemusí být další disciplínou, ve které sbíráme body. Někdy totiž úplně stačí vyrazit ven jen proto, že na to máme chuť.