Proč pouhé „děkuji“ nestačí: Nová studie odhaluje, co skutečně posiluje vztahy

Poděkování je jedním z nejčastějších projevů slušnosti. Posíláme zprávy, píšeme děkovné kartičky nebo jednoduše vyslovíme známé „děkuji“. Nový výzkum publikovaný v The Journal of Positive Psychology ale naznačuje, že právě slova představují jen polovinu příběhu. Opravdovou hodnotu vděčnosti totiž vytvářejí činy – od drobných laskavostí přes pomoc až po promyšlená gesta, která dávají druhému najevo, že si jeho podpory skutečně vážíme.

Co byste svému partnerovi nikdy neměla říkat

Když mluví činy

Psychologové rozlišili dva způsoby, jak lidé vyjadřují vděčnost. Prvním je verbální poděkování – tedy známé „děkuji“, dopis nebo zpráva. Druhým je takzvaná behaviorální vděčnost, která se projevuje činy. Může jít o pomoc ve chvíli, kdy ji druhý potřebuje, oplácení laskavosti, drobný promyšlený dárek nebo čas, který někomu věnujeme. Nejde o velikost gesta ani o jeho finanční hodnotu. Důležité je, že druhému ukazuje opravdový zájem.

Výsledky byly překvapivé. Na první pohled se zdálo, že jak slova, tak činy souvisejí s vyšší životní spokojeností, silnějšími vztahy i větším pocitem sounáležitosti.

Když ale vědci oba způsoby porovnali mezi sebou, ukázalo se, že dlouhodobé pozitivní účinky přinášejí především skutky. Samotné slovní poděkování už po zohlednění behaviorální vděčnosti se silnější psychickou pohodou ani kvalitnějšími vztahy spojeno nebylo.

Proč si pamatujeme skutky víc než slova

Autoři studie se domnívají, že činy mají větší sílu proto, že vyžadují více pozornosti, času i empatie. Nestačí automaticky pronést zdvořilou frázi. Musíme se zamyslet nad tím, co by konkrétnímu člověku udělalo radost nebo mu skutečně pomohlo.

Právě tato snaha je důkazem, že druhého opravdu vnímáme. A právě proto mají podobná gesta potenciál vztahy prohlubovat.

Nejčastější chyba? Děkujeme podle sebe

Mnoho lidí podle psychologů dělá jednu nenápadnou chybu. Svou vděčnost vyjadřují způsobem, který by potěšil je samotné, místo aby přemýšleli nad tím, co ocení druhý člověk. Smysluplná vděčnost proto nemusí znamenat drahé dárky ani okázalá gesta. Někdy stačí splnit slib, nabídnout pomoc ve chvíli, kdy je potřeba, přinést oblíbenou kávu nebo si zapamatovat maličkost, o které se druhý zmínil.

Největší sílu mají slova i činy dohromady

To ale neznamená, že bychom měli přestat říkat „děkuji“. Slova mají stále své místo. Největší účinek podle odborníků přináší jejich spojení s konkrétním skutkem. Řekněte druhému, proč si jeho pomoci vážíte. A pak to ukažte způsobem, který bude dávat smysl právě jemu.

Možná právě proto si ta nejkrásnější poděkování nepamatujeme kvůli větám, které jsme slyšeli. Pamatujeme si je kvůli tomu, jak jsme se díky nim cítili.