Osobní předěl pro mě byl, když jsem přestala pracovat pro někoho, tím myslím pro korporát, a začala pracovat pro sebe. Nečekaně následovala i odměna, to když jsem vyhrála na Designbloku a dostala se do finále v Czech Grand Design. To všechno rozjelo následné vytváření světa Tititi.
Už od začátku mi šlo hlavně o portréty. O vizuální ztvárnění a uchopení světa a lidí kolem mě. Jsem sama překvapená a vlastně pořád nadšená, že nečekané spojení hračky, figurky a ztvárnění daného člověka je tak zábavné.
Dřevo je pro mě plátno a další moje experimenty se dřevem jsou snadnější než s jiným materiálem. Zatím jsem možnosti dřeva nevyčerpala, ale jestliže objevím limity, tak možná budu uvažovat o změně materiálu, ale to je zatím v nedohlednu.
Na houpačkách. V podstatě jde o závěsnou figurku s touto funkcí.
Eva Slunečková, editorka z Elle Decoration, nedávno napsala článek věnující se slavné skupině Memphis. Dovolím si citovat ze jejího článku: „Osmdesátková divočina hýřící barvami, tvary a vzory, co zvysoka kašle na ‚správnou’ podobu, funkci nebo účel předmětů, o revoltě, co ze srdce nesnáší minimalistické tvary, uhlazenost a eleganci modernismu, bláznivá ‚shotgun wedding’ mezi Bauhausem a hračkářstvím Fisher-Price.“ Až mě to dojalo, úplně jsem už zapomněla na přednášky dějin na UMPRUM od úžasné profesorky Martiny Pachmanové, profesora Kamila Nábělka a dalších. Znova jsem si připomněla, že je posunutí do současnosti samozřejmě nezbytné, ale jedním z mých stavebních kamenů definujících dobrý design je právě tato věta.
GASTRO FEVER
Zpověď Dominiky Petrtýlové, umělecké sklářky
Kateřina Zbortková: Léčivé umění