Krása spočívá ve velikosti a řádu, napsal Aristoteles. Právě jeho Poetika se stala východiskem nové kolekce Zuzany Kubíčkové, která principy dramatické harmonie přenáší do každodenního života ženy. Nikoli jako předem napsaný příběh, ale jako prostor pro vlastní rozhodnutí. Každá žena si sama určuje rytmus svého dne, jeho jednotlivé role i to, co si pro ně oblékne. Poetica zachovává řád, ale odmítá pevně daný scénář.
Pravidla, která si píšeme samy
Svoboda je ústředním motivem kolekce a prostupuje všemi jejími vrstvami. Doslova i metaforicky. Oděvy pracují s proměnlivým pořadím jednotlivých vrstev, asymetrií i detaily, které se záměrně vymykají očekávání. Náušnice nemusejí tvořit pár, precizní krejčovské zpracování se setkává s nezapravenými okraji a zdánlivá nedokončenost se stává vědomým estetickým rozhodnutím.
Zuzana Kubíčková přitom neopouští pravidla svého řemesla. Naopak. Právě jejich dokonalé ovládnutí jí umožňuje hledat nové možnosti, jak s nimi zacházet. Poetica zachycuje přechodové okamžiky mezi soukromím a veřejným prostorem, mezi jedním oděvem a druhým, mezi zahalením a odhalením. Zkoumá chvíle, kdy se žena proměňuje, aniž by přestávala být sama sebou.
Síla ukrytá v detailu
Na první pohled působí Poetica téměř minimalisticky. Barevná paleta se omezuje na bílou, šedou a černou, které jen místy prozařují zlaté akcenty. Absence výrazných barev však neznamená jednoduchost. Pozornost se přesouvá ke střihu, materiálu a textuře, k detailům, které se odhalují postupně a odměňují pozorný pohled.
Měkké, organicky působící materiály se potkávají s přísnou geometrií plisé. Jednotlivé struktury vstupují do nečekaných dialogů a tradiční krejčovské postupy získávají novou perspektivu. Některá vlákna jsou ručně barvená čajem, zapínání i záševky vedou jinudy, než bychom očekávali, a drobný knoflík ručně vyšitý miniaturními korálky se proměňuje v malý šperk.
Hranice mezi oděvem a šperkem se zde místy zcela stírá. Perličkové náušnice APART se stávají součástí dekoru malých černých šatů, zatímco korálkové aretace na zakončení sukní plní současně estetickou i praktickou funkci: zdobí a zároveň brání třepení materiálu. Ornament tak není pouhým doplňkem, ale vstupuje přímo do konstrukce oděvu.
Ženskost bez velkých gest
Poetica nevnímá ženskost jako něco, co je třeba zdůrazňovat za každou cenu. Pracuje s ní subtilně, prostřednictvím náznaků a napětí mezi tím, co oděv odhaluje, a tím, co si ponechává pro sebe. Hluboký výstřih na zádech nebo odkrytý průramek přitahují pozornost, aniž by rušily prostor pro tajemství.
Kolekce vznikla s myšlenkou na české ženy. Nabízí jim modely, ve kterých mohou najít něco důvěrně známého, ale také objevit novou podobu sebe sama. Zůstává civilní, nikoli však všední. Materiály respektují přirozený pohyb těla a střihy nepůsobí jako omezení, ale jako jeho prodloužení. Teprve na konkrétní ženě se naplno ukazuje jejich charakter. Zdánlivě každodenní oděv ustupuje do pozadí a do popředí vystupuje osobnost své nositelky.
Právě v této schopnosti podpořit individualitu ženy vidí Zuzana Kubíčková širší smysl módní tvorby. Oděv by neměl ženu definovat ani jí předepisovat, jak má působit. Měl by jí nabídnout prostor, ve kterém se může svobodně rozhodnout.
Den bez pevně daného začátku a konce
Tuto myšlenku odráží i samotná prezentace kolekce. V intimním prostředí ateliéru v Pařížské ulici dostávají modely prostor vyniknout z bezprostřední blízkosti. Jejich další vrstvy se odhalují až v pohybu, v proměně světla a v detailech, které při prvním pohledu snadno uniknou.
Dramaturgie přehlídky nemá jednoznačný začátek ani konec. Cyklický rytmus otevírá otázku, zda musí mít den každé ženy stejnou strukturu, a zda je vůbec nutné rozlišovat mezi jeho jednotlivými rolemi tak striktně, jak jsme zvyklí. Jednotlivé modely postupně přecházejí od světlých odstínů k tmavým a vytvářejí obraz dne, jehož podobu si může každá žena napsat sama.
Poetica tak není jen kolekcí pro jednotlivé příležitosti. Je úvahou o vztahu mezi oděvem a identitou, mezi řádem a osobní svobodou. Připomíná, že skutečná elegance nemusí spočívat v dodržování pravidel, ale v jistotě, s jakou se rozhodujeme, která z nich jsou pro nás důležitá.
A možná právě proto Aristotelova myšlenka o kráse, velikosti a řádu získává v podání Zuzany Kubíčkové nový význam. Řád zůstává. Příběh je na nás.
Útoky na Dior a Cartier: Proč si hackeři zamilovali luxus?
Gucci + Demna + celebrity = renesance Toma Forda?
Brože letos rozkvetly. Na podzim je připneme na saka, svetry i obyčejná trička