Český šperk: Tereza Bílá, new chapter

Nejde přitom o nostalgický návrat ani o doslovnou práci s folklorem. Bílá staré motivy rozkládá, abstrahuje a převádí do současného šperku ze zlata a přírodních diamantů. Kolekce vznikala více než rok a půl a z původních více než dvaceti návrhů nakonec zůstalo sedm. Každý z nich má vlastní příběh, zároveň ale dostává prostor tomu, kdo jej bude nosit, aby mu postupně vytvořil svůj vlastní.

Po letech budování značky Still Life přicházíte s novou autorskou značkou Tereza Bílá Studio, která je doslova návratem ke kořenům. Co vás přimělo vrátit se právě k tomuto období života a místu, které vás formovalo? Byl to konkrétní impuls, nebo vás k němu přirozeně dovedla vaše životní cesta? 

Myslím, že to bylo obojí. Vždycky jsem chtěla vytvořit něco, co bude opravdu moje. Nejen esteticky, ale něco, co vychází z toho, co jsem zažila, odkud pocházím a co si s sebou celý život nesu. Je vlastně zvláštní, že jsem musela odjet tak daleko, abych se ve své tvorbě vrátila úplně na začátek. Žila jsem na různých místech a kontinentech, dnes žiju na Bali, ale když jsem začala přemýšlet nad tím, co je opravdu moje a odkud pochází moje kreativita, pořád jsem se vracela do Čech a k času strávenému s prarodiči. Právě odtud pochází spousta mých nejsilnějších vzpomínek – věci, které jsem jako dítě možná ani nevnímala jako něco výjimečného, ale zůstaly ve mně. Staré předměty, ornamenty, způsob, jakým můj dědeček pracoval rukama, vztah k umění a k věcem, které už před námi měly svůj příběh.

Tereza Bílá Studio je pro mě vlastně způsob, jak se k tomu všemu vrátit, ale ne nostalgicky. Nechci reprodukovat minulost ani český folklor. Zajímá mě, co se stane, když vezmu něco velmi osobního a starého a přenesu to do šperku, který je současný a který může jednou vytvořit zase úplně nové vzpomínky někomu jinému.

Každý z vašich šperků vznikl z konkrétní osobní vzpomínky. Existuje mezi nimi motiv nebo příběh, který je pro vás emocionálně nejsilnější? Čím je pro vás výjimečný?

Většina šperků v kolekci má svůj vlastní příběh, ale asi nejsilnější je pro mě motiv tulipánu. Vychází z několik století staré malované rodinné truhly, kterou můj dědeček vlastníma rukama restauroval. Jako malé dítě jsem ho při práci pozorovala a pamatuji si hlavně jeho neuvěřitelnou trpělivost a péči. Myslím, že právě od něj pochází můj vztah k řemeslu a k věcem, které mají svou historii a mohou přežít několik generací.
Až při práci na této kolekci jsem ale zjistila něco, co mě na tom motivu začalo fascinovat ještě víc. Tulipán, který jsem celý život vnímala jako něco velmi českého, protože jsem ho znala z naší staré truhly a lidových ornamentů, vlastně vůbec nemá český původ. Do Evropy přišel z Východu a tehdy to byla vzácná, exotická květina, kterou byste na běžné venkovské zahradě ani nenašli. Její obraz se sem dostával přes drahé textilie a dekorativní umění a postupně si ho lidoví řemeslníci přetvořili po svém. To zjištění mě baví i v souvislosti s mým vlastním životem. Sama jsem se hodně stěhovala, žila na různých kontinentech a dlouho hledala, co vlastně považuji za svůj domov a svoje kořeny. A pak zjistím, že motiv, ke kterému se po letech vracím jako k něčemu velmi českému a osobnímu, před stovkami let také cestoval přes různé země a kultury. Možná právě proto mi dnes připadá ještě bližší. Z Východu se dostal až na českou rodinnou truhlu, můj dědeček ji o mnoho let později zachránil a já jsem ten samý motiv teď přenesla do zlata a diamantu. Je v tom určitý kruh, který jsem na začátku vůbec neplánovala.

Ve vaší kolekci se objevují motivy slovanských ornamentů, květin a lidového dekoru, přesto ale nepůsobí folklorně. Jak náročné bylo najít rovnováhu mezi tradiční estetikou a současným designovým jazykem?

Právě to bylo asi nejtěžší. Od začátku jsem věděla, že nechci folklor doslovně citovat ani tradiční ornamenty jednoduše převést do šperku. Chtěla jsem, aby tam jejich původ byl stále cítit, ale aby výsledný šperk působil současně a mohl fungovat úplně sám o sobě. 
Jednotlivé motivy jsem nesčetněkrát překreslovala, rozkládala a znovu skládala. Vznikla spousta prototypů a také mnoho slepých cest. Některé návrhy byly příliš doslovné a folklorní, jiné se naopak původní inspiraci vzdálily natolik, že ztratily to, co pro mě bylo důležité. Najít přesně tu hranici mezi tím bylo asi nejtěžší. A pak přišla ještě výroba. Něco může skvěle fungovat na papíře, ale ve chvíli, kdy to převedete do zlata a přidáte diamanty, začne se šperk chovat úplně jinak. Musela jsem řešit proporce, tloušťku materiálu i to, jak zachovat jemnost ornamentu, aby nepůsobil těžce. Celý proces od prvních kreseb až k finálním šperkům trval přes rok a půl. Byla to spousta pokusů a změn, ale myslím, že právě tím jsem nakonec našla způsob, jak s těmi starými motivy pracovat po svém, aniž bych z nich udělala folklorní šperk.

Poprvé jste pracovala výhradně se zlatem a přírodními diamanty. Jak tato změna ovlivnila samotný proces navrhování i výroby? Přistupovala jste ke kolekci jinak než u značky Still Life?

Úplně jinak. Musela jsem se toho opravdu hodně naučit. Práce se zlatem a přírodními diamanty má úplně jiná pravidla a najednou záleží na každém milimetru, proporci i gramu materiálu. Některé věci, které jsem byla zvyklá dělat ve stříbře, tady jednoduše nefungovaly. Také jsem začala mnohem víc přemýšlet o tom, že ten šperk má opravdu přetrvat. Nechtěla jsem ale, aby luxus znamenal jen více zlata nebo větší diamant. Pro mě je mnohem zajímavější najít správnou proporci, detail a kvalitu tak, aby měl šperk hodnotu i za dvacet nebo padesát let. Do celého procesu navíc přišel poměrně dramatický růst ceny zlata, takže jsem se musela vrátit k některým už hotovým návrhům a znovu je přemýšlet. Ubrat materiál, aniž bych ubrala šperku jeho charakter, byla docela zajímavá disciplína. Možná i díky tomu se kolekce hodně pročistila. Z více než dvaceti původních návrhů jich nakonec zůstalo jen sedm.
Still Life vzniká úplně jinak. Je spontánnější, hravější a pracuji tam především se stříbrem. Hodně ho ovlivňuje můj současný život na Bali, oceán, cestování a všechno, co vidím kolem sebe. Tereza Bílá Studio má naopak mnohem pomalejší rytmus a je pro mě osobnější. Vychází z mých českých kořenů, rodinných vzpomínek a příběhů, které už nějaký čas přežily. Proto mi zlato a přírodní diamanty začaly dávat smysl i jako materiály – chci, aby ty šperky mohly udělat totéž. Aby jednou mohly pokračovat dál s někým jiným.

Kdybyste měla vybrat jediný šperk z nové kolekce, který podle vás nejlépe vystihuje filozofii Tereza Bílá Studio, který by to byl a proč?

Byl by to asi přívěsek ve tvaru srdce. Byl jedním z prvních návrhů, u kterých jsem měla pocit, že jsem konečně našla to, co jsem celou dobu hledala – něco velmi jednoduchého a současného, co v sobě ale pořád nese odkaz na ornamenty a příběhy, ze kterých celá kolekce vychází. Mám na něm ráda i to, že není na první pohled okázalý. Je to šperk, který můžete nosit každý den a postupně se stane vaší součástí. A možná právě to pro mě nejlépe vystihuje Tereza Bílá Studio. Nechci vytvářet šperky, které jsou výjimečné jen tím, že jsou ze zlata a mají diamanty. Chtěla bych, aby jejich skutečná hodnota vznikala i tím, co s nimi člověk prožije a jaký vlastní příběh si časem nesou.

Tereza Bílá Studio vzniká vedle vaší zavedené značky Still Life. Jak budou oba projekty fungovat do budoucna? V čem se budou doplňovat a čím se naopak budou vědomě odlišovat?

Obě značky budou fungovat vedle sebe, každá se svým vlastním světem a vlastním tempem. Still Life za ty roky vyrostlo společně se mnou a vytvořilo si komunitu zákaznic, které se k němu vracejí. Je hravější, pracuje především se stříbrem a hodně do něj vstupuje můj současný život – Bali, oceán, cestování a všechno, co mě obklopuje.

Tereza Bílá Studio vychází z jiné části mě. Je osobnější, vrací se k mým českým kořenům, rodině a vzpomínkám a pracuje se zlatem a přírodními diamanty. Část šperků bude také vznikat na zakázku. U obou značek bych si do budoucna chtěla zachovat svobodu tvořit v jejich přirozeném tempu. Nechci je stavět na neustálém přidávání nových kolekcí jen proto, že to vyžaduje sezona nebo kalendář. Mnohem důležitější je pro mě dlouhodobě budovat jejich vlastní charakter a přicházet s novými věcmi ve chvíli, kdy pro ně mám skutečný důvod.

Moje kreativita se navíc vždycky pohybovala v mnoha směrech a myslím, že právě to moji práci posouvá. Za svůj život jsem prošla různými kreativními disciplínami a stále mě baví učit se nové věci a objevovat další. Nevnímám to ale jako odcházení od šperku. Naopak, všechno, co se naučím jinde, se nějakým způsobem vrací zpátky do mé práce a ovlivňuje způsob, jakým přemýšlím a tvořím.
Still Life i Tereza Bílá Studio proto vnímám jako dlouhodobé projekty, které se budou dál vyvíjet společně se mnou. Každý jiným způsobem, ale oba mají v mé tvorbě své pevné místo.