Zkazí spoilery pokračování filmu Ďábel nosí Pradu ještě před premiérou?

V roce 2006 jsme si sedli do kina s popcornem a nevěděli nic. Neznali jsme jméno Andy Sachs, netušili jsme, co nás čeká, a módní průmysl pro nás zůstával zakletým světem za skleněnými dveřmi redakce Runway. Dnes, téměř dvacet let poté, přichází pokračování filmu, který proměnil vnímání práce ve fashion světě, jenže tentokrát s jedním zásadním rozdílem. Víme všechno dopředu! Z natáčení unikají fotky, hlavní hvězdy teasují detaily na instagramu a módní média už analyzují styling postav, které se ještě ani neobjevily na plátně. The Devil Wears Prada 2 se stává zrcadlem digitální doby, kdy předčasné informace ukusují z autentického zážitku a kdy si filmy prožíváme ještě předtím, než vzniknou.

Vintage Jean Paul Gaultier, Gabriela Hearst a Chanel: první looky z The Devil Wears Prada jsou venku

Natáčení dlouho očekávaného pokračování je v plném proudu, a přestože premiéra je stanovena až na květen 2026, svět už teď mluví o každém detailu. Jenže právě tady nastává problém. Jsou dnešní diváci schopni dočkat se filmu, aniž by dopředu znali každý outfit, každou repliku a každý zvrat? Nebo jsme se dostali do bodu, kdy už reálný zážitek v kině nikdy nebude tak překvapivý jako kdysi, protože jsme všechno podstatné viděli dávno předtím na instagramu?

O čem bude Ďábel nosí Pradu 2?

Aline Brosh McKenna, scenáristka původního filmu, připravuje nový příběh, ve kterém se Miranda Priestly (Meryl Streep) musí vyrovnávat s úpadkem klasických módních časopisů a soupeřit s Emily Charlton (Emily Blunt), která se mezitím vypracovala na vlivnou manažerku luxusního konglomerátu. Změnil se i Mirandin osobní život. V pokračování se objeví její nový manžel v podání Kennetha Branagha, zatímco kontroverzní partner Andy, Nate (Adrian Grenier), už ve filmu nebude.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Deadline (@deadline)

Když spoilery přebijí film

Jen několik týdnů od prvních natáčecích dní zaplavily sociální sítě fotky Anne Hathaway v ikonických outfitech, včetně legendárního blankytně modrého svetru. Hathaway sama přidala příspěvky ze zákulisí, čímž ještě víc podpořila mediální humbuk.

Diskuse o stylingu a kontroverze ohledně nových kostýmních designérů také neutichají. Místo legendární Patricie Field se totiž objevilo duo Molly Rogers a Danny Santiago (známí ze seriálu A jak to bylo dál...), což zákonitě okamžitě vyvolalo bouři diskusí. Co však začalo jako příjemné natěšení, rychle přerostlo v toxickou bouři komentářů. Kostýmy jsou ještě nedokončené, ale online soudy už běží naplno. Média detailně rozebírají jednotlivé outfity. Na sítích se rozhořely debaty, zda by Andy opravdu nosila takový kabát, nebo proč má Miranda zase stejný účes. Všichni se vyjadřují k věcem, které zatím nikdo reálně neviděl v kontextu.

Jak digitální kultura mění filmový zážitek?

Když v roce 2006 přišel Ďábel nosí Pradu poprvé do kin, byli jsme překvapení a fascinovaní. Nikdo neměl možnost analyzovat každý outfit předem, první záběr Anne Hathaway po proměně byl skutečným šokem a zároveň módní senzací. Dnes máme předžvýkané i to, jaký lak na nehty bude mít hlavní hrdinka v každé scéně. To není jen problém jednoho filmu.

Podobná situace se stala například u série o Carolyn Bessette-Kennedy od Ryana Murphyho nebo nového zpracování Sněhurky od Disney, kde veřejná kritika uniklých fotografií donutila studio třikrát přepracovat scény, což skončilo katastrofálním přijetím v kinech.

U Ďábel nosí Pradu 2 je navíc očekávání publika téměř nemožné splnit. Původní film definoval celou generaci a stal se ikonou módního světa. Fanoušci si vytvořili nereálné představy, které už dopředu odsuzují film k selhání. Místo radosti z návratu Mirandy Priestly se na sítích spíše šíří pesimismus a názory „stejně to nebude tak dobré jako první díl“.

Je ještě vůbec možné mít autentický zážitek?

Digitální éra přinesla filmům obrovskou publicitu, ale také je připravila o kouzlo autentického překvapení. To, co bylo kdysi jedinečným momentem, je dnes rutinně probráno ještě dřív, než film přijde do kin. Zážitek z filmu tak riskuje, že se stane jen potvrzením našich očekávání, a nikoli skutečným setkáním s novým uměleckým dílem.

Možná je tedy na čase se zamyslet nad tím, zda v této hře médií a veřejnosti není nakonec poraženým divák. Protože pokud film, na který čekáme téměř dvacet let, zažijeme nejprve přes instagram, co nám vlastně zbyde na velké plátno? Ať už film nakonec dopadne jakkoli, diskuse o něm předběhla samotnou premiéru o několik let. A to je, jak by řekla Miranda Priestly, skutečně groundbreaking.