Ženy české módy: Mária Štraneková

Práce akademičky, umělkyně a módní designérky jsou velmi odlišné. Jak se vám tyto role daří propojovat? 

Tyto mé identity dlouhodobě a přirozeně propojuji a neumím si představit jedno bez druhého. Moje aktivity se každodenně prolínají, vzájemně ovlivňují a věřím, že i obohacují. V poloze autorské tvorby se neustále toužím zdokonalovat, hledat nové možnosti a akceptovat výzvy a projekty, které častokrát nabízí právě akademické prostředí. Bohaté praktické zkušenosti pak mohu s nadšením předávat právě studentkám a studentům, které se nám daří zapojovat do reálných designérských či jiných projektů, jako například spolupráce na mezinárodním projektu EU Worth Partnership Project.

Můžete nám přiblížit, kde se vzal nápad skloubit současnou módu právě s architekturou zámku Kačina?

Přiznám se, nikdy bych si nemyslela, že právě klasicistní architektura bude částečně mou inspirací, vzhledem k tomu, že má témata vycházejí více z pozorování každodenního života, vztahů, lidí a přírody. Zámek Kačina u Kutné Hory mi představila má kolegyně, kurátorka Silvie Stanická z Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně, která zde každoročně pořádá výtvarné sympozium. Právě genius loci tohoto místa jsem přijala jako výzvu a velmi zajímavou příležitost.

Jakým způsobem vás při tvorbě kolekce architektura zámku Kačina inspirovala nebo ovlivnila?

Editorial byl vytvořený exkluzivně v prostorách zámku Kačina, který patří mezi nejvýznamnější stavby v Česku a je národní kulturní památkou známou zejména za hranicemi díky mezinárodním filmovým produkcím. Kolekce se inspirovala čistotou klasické chrámové architektury, velkolepou knihovnou a zajímavým interiérem. Velmi to ovlivnilo můj výběr materiálů – samet, hedvábí, jemné plisé v pudrové barvě, ale i barevnost, kterou jsem doposud v tvorbě nepoužívala. Díky neomezenému přístupu do prostor zámku jsem měla možnost v sobě objevit novou kreativní polohu.

Jakou roli hrála spolupráce se studenty při focení tohoto editorialu?

Nedocenitelnou. V rámci projektů se snažím o kolegiální profesionalitu, studenti ode mě ve společné tvorbě dostávají plnou důvěru. Při editorialu Kačina jsme společně se Silvií Stanickou vybírali ze studentů domácí Fakulty multimediálních komunikací, konkrétně z řad organizátorů neziskového projektu Fashion Eventu Dotek. Osloveným fotografem se stal Vojtěch Plhák, který čtyři roky stál za fotografickými výstupy Doteku. O produkci a styling se pak postarala Aneta Zelenková, studentka ateliéru Arts Management, která stejně jako Vojtěch v Doteku působila čtyři roky na několika vedoucích pozicích. Při výběru mě přesvědčily reference a jejich zápal do společných projektů. Po prvním brainstormingu jsem věděla, že nadšení a naše vize jdou správným směrem.

Editorial bude již tento pátek 14. 6. představen v bratislavské galerii Zahorian & Van Espen jako součást již zmíněného projektu Identita. Můžete nám přiblížit koncept a hlavní myšlenku tohoto projektu? 

Projekt Identita konceptuálně řeší pojem identity z různých úhlů pohledu skrze soustředěnější ponor do vlastního já. Věnuji se výtvarným aspektům oděvu, zejména pak identitě české a slovenské módy. Proto je jedna část kolekce inspirovaná prostředím mladého dynamického ateliéru Arts Management ve Zlíně, druhá představuje identitu mého bratislavského ateliéru. Samozřejmě stále rozvíjím nové podoby inovativních zero waste střihů. Jsem moc ráda, že realizaci podpořil Fond na podporu umění.

Co kromě editorialu ze zámku Kačina návštěvníci na prezentaci uvidí? 

Na eventu kromě editorialu představím svou výtvarnou polohu – obrazy, které nazývám textilními malbami. Také oděvní objekty a různé variace nových podob zero waste střihu, které se liší novou siluetou a variabilitou rukávů. 

Za prací pravidelně cestujete mezi Zlínem a Bratislavou. Jak se do projektu Identita promítají aspekty české a slovenské módní identity?

Citlivě vnímám obě prostředí, která jistým způsobem považuji za svůj domov. Velmi si všímám kulturně-společenských rozdílů mezi oběma městy a prostředími, na základě kterých se pak formuje můj pohled na módu jako takovou. Zlín inspiruje k dynamičnosti, tvorbě produktového designu, až k jisté modernistické agresi v pozitivním smyslu. Tvorbu na Slovensku vnímám jako více autorskou a směřující spíše k řemeslné tradici.

Vaším dosavadním největším projektem byla kolekce Natural Mode, pro kterou jste vytvořila inovativní zero waste střihy a kterou jste letos představila i v rámci Milano Design Week. Jak projekt Identita na rozsáhlou kolekci navazuje?

Absolutně navazuje. I tentokrát pokračuji v tvorbě nadčasového oděvu a hledání inovativních střihů, čímž rozšiřuji jejich paletu o nové siluety. Ještě více rozvíjím svůj pojem CBD – Creative Business Dress, v kolekci Identita se zaměřuji na kalhotový kostým. Natural Mode byla postavená na inspiraci přírodou a přírodními materiály, v čemž pokračuji i tentokrát.

Jak se projekt Identita slučuje s vaší dlouholetou udržitelnou a zero waste praxí? 

Ve své tvorbě se dlouholetě snažím naplňovat téměř všechny polohy pojmu trvale udržitelný a zároveň inovativní design. Projekt Identita považuji za vrchol mého snažení. Pro mě je slow fashion zejména to, co vám vydrží nejen kvalitou, ale jistým způsobem i mentálně. Oděv, který nechcete jen tak vyhodit, protože k němu máte vybudovaný určitý vztah i jistý jedinečný osobní příběh. Charakter jedinečnosti jednotlivým modelům dodává idea – visačky s popisem „Life Care Instruction“. Parafrází na klasické ošetřovací symboly visačka poukazuje na skutečnost, jak si zlepšit život a naplno využít svůj talent.

Udržitelnému navrhování se věnujete více než dvacet let. Vnímáte ve společnosti změnu postoje k tomuto tématu?

Určitě ano, i přestože samotný pojem trvale udržitelného designu se neustále vyvíjí a mění. I když se ale zdá, že jsme uvědomělejší a že pomalá móda je trendy, v Evropě aktuálně řešíme ještě složitější a agresivnější problematiku – rozmach žalostně levných východoasijských online obchodů a účelového greenwashingu. Před několika týdny jsem měla tu čest být součástí panelové diskuze na mezinárodním festivalu New European Bauhaus, kde jsme trvale udržitelný design probírali zejména z legislativního hlediska. Nestačí než doufat, že se dočkáme pozitivnějších opatření a výsledků v co nejbližší době.

Kromě udržitelnosti je pro vaši tvorbu důležitá spolupráce, především se studenty.  Jak moc se interakce s mladou generací propisuje do vašich modelů?

Studentky a studenti posouvají mé hranice vnímání estetiky a aktuálního módního dění. V módě působím již od svých mladých let, obgenerace tak cítí oděv úplně jinak, než ho po letech vnímám já osobně. Názory na siluetu a barvy si vyměňujeme v rámci konzultací v mém ateliéru, to je pro mě jedna z nejpřínosnějších věcí celého tvůrčího procesu. Díky času strávenému se studenty se také lépe pohybuji ve světě rychle se měnících mikrotrendů a technologických novinek. Prostor mezigeneračního dialogu je pro mě v tvorbě velmi inspirativní, a proto jsem s mladými kreativci z řad studentů pracovala i na nejnovějším projektu Identita.