Konflikt mezi Íránem a Izraelem má vedle devastujících humanitárních dopadů i další, méně viditelnou rovinu. Začíná měnit chod průmyslů, které ještě donedávna působily téměř nedotknutelně. Jedním z nich je i móda. Především její nejrychlejší a nejobjemnější část, tedy fast fashion, která je existenčně závislá na neustálém toku zboží, levné logistice a přesně načasovaných dodávkách.
Do problému se navíc dostávají města, jež byla dlouho vnímána jako relativně chráněná centra globálního obchodu. Právě Dubaj, jejíž letiště patří k největším a nejdůležitějším v regionu, se nyní stává symbolem toho, jak rychle se může zdánlivě vzdálený konflikt propsat do fungování celého dodavatelského řetězce. Jakmile se zastaví letecký provoz, nezačne kolabovat jen turistika nebo obchodní cesty. Zadrhne se logistika zboží, které má dorazit do evropských obchodů v přesně daném rytmu.
Nejcitelnější dopad je zatím vidět právě u letecké přepravy. Zrušené lety nad oblastí Blízkého východu nekomplikují jen přesuny lidí, ale také zásilky fast fashion, které proudí z výrobních zemí jižní Asie dál do Evropy. Zboží tak zůstává ve výrobních centrech nebo na letištích a celý model, postavený na rychlosti a obrátkovosti, najednou naráží na realitu, s níž příliš nepočítal.
Právě tady se ukazuje zranitelnost systému, který dlouhodobě staví na maximální efektivitě a minimální rezervě. Jakmile se přeruší jedna důležitá trasa, celý mechanismus začne ztrácet tempo. A v případě fast fashion přitom nejde o detail. Rychlost dodání je jedním ze základních pilířů celého obchodního modelu. Podle údajů citovaných Reuters měl Inditex, vlastník značek Zara, Bershka, Massimo Dutti nebo Oysho, v roce 2023 rozsáhlou síť dodavatelů v jižní Asii. Konkrétně 150 v Bangladéši, 122 v Indii a 69 v Pákistánu. Jakmile se tedy zkomplikuje pohyb mezi tímto výrobním prostorem a Evropou, dopad není okrajový, ale strukturální.
Výrobci už se snaží hledat náhradní řešení, jenže ani ta nejsou bez komplikací. Jeden z manažerů bangladéšské výrobní společnosti v rozhovoru pro Reuters vysvětlil, že po omezení provozu v Dubaji firma hledá jiné způsoby, jak zboží dostat do Evropy. Problém je, že všechno je nyní dražší. Nejen samotné lety. Problémem jsou také alternativní logistické cesty.
Část značek proto přesouvá přepravu na moře. Ani tato varianta však nepřináší skutečnou úlevu. Naopak. Situaci dál komplikuje poloha Íránu u Hormuzského průlivu, jedné z nejdůležitějších námořních tras na světě. Jakékoli ohrožení nebo omezení v této oblasti okamžitě zvyšuje náklady na přepravu a prodražuje celý proces od expedice až po finální dodání. To, co fast fashion dlouho umožňovalo fungovat téměř bez viditelného odporu, byla předvídatelnost. Výroba daleko od cílového trhu se vyplácela jen proto, že doprava byla relativně levná, plynulá a rychlá. Jakmile se tyto podmínky naruší, začíná se celý model citelně prodražovat.
Druhým velkým problémem je ropa. Hormuzský průliv totiž není klíčový jen pro přepravu zboží, ale pro světové dodávky ropy. Touto trasou prochází pětina globální nabídky, a právě proto se napětí v regionu rychle propsalo do cen. Podle deníku Sole 24 Ore letos ropa dosáhla ročního maxima a zdražila o 23,38 procenta na 119,5 dolaru za barel. Tento pohyb přitom neznamená jen vyšší cenu paliva. V módním průmyslu má mnohem širší důsledky. Dražší doprava znamená dražší logistiku. Dražší energie zdražuje výrobu. A dražší ropa nakonec zvyšuje cenu materiálů, které jsou na petrochemickém průmyslu přímo závislé.
Právě fast fashion je vůči tomuto typu šoku mimořádně citlivá. Funguje totiž na tenkých maržích, obrovských objemech a materiálech, které jsou levné právě proto, že jejich produkce vychází z dosavadního modelu globalizované výroby.
Brian Baskin, který se v minulosti věnoval také ropnému průmyslu, upozornil v rozhovoru pro BoF, že okamžitý problém dnes představuje především omezené cestování do nejbohatších měst Blízkého východu a celkové zpomalení nákupního apetitu. Ještě důležitější ale může být to, co teprve přijde. Nejvíce totiž podle něj zasáhne módní sektor samotný dodavatelský řetězec.
Právě dodavatelský řetězec může být v příštích měsících pod největším tlakem. Náklady na přepravu zboží porostou kvůli omezením v přístavech i kvůli cenám ropy. A do toho se přidá zdražení syntetických vláken, jako jsou nylon a polyester. To jsou přitom materiály, na nichž fast fashion ve velké míře stojí. Najednou tak nejde jen o zpožděné balíky nebo komplikovanější logistiku. Začínají se otřásat samotné základy levné a rychlé módy, jak jsme ji v posledních letech znali.
Zajímavé je, že právě v této situaci se znovu jako nejlogičtější ukazují řešení, o nichž se v módě mluví už dlouho, ale která často zůstávala spíš na úrovni deklarací než skutečné systémové změny. Baskin jako nejrozumnější cestu zmiňuje využívání přírodních vláken, výrobu blíže ke konečnému zákazníkovi a větší zapojení obnovitelných zdrojů energie do produkce.
Jinými slovy, konflikt znovu odhaluje, jak křehký je model postavený na levné syntetice, vzdálené výrobě a logistice, která musí fungovat bez jediného zádrhelu. Fast fashion byla dlouho vnímána jako téměř nezastavitelný mechanismus. Současná situace ale ukazuje, že i ten se může velmi rychle ocitnout ve stavu nejistoty. Válka na Blízkém východě sice nevytvořila slabiny fast fashion, ale velmi ostře je odkryla. Ukázala, jak moc tento segment závisí na levné energii, stabilních trasách a globálním systému, který se tváří jako samozřejmost jen do chvíle, než se začne rozpadat.
Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.
Summer fashion podle Eriky Palkovičové
Teniskologie: nová pravidla exkluzivity
Street Style z Copenhagen Fashion Week 2025: Inspirace přímo z ulic Kodaně