V říši snů Borise Krále

Vzkaz od Audrey

Elegance je jeho zaklínadlem, ostatně i jeho přehlídka byla na míle vzdálená brutalistnímu prostoru Velké sázkové haly na závodišti ve Velké Chuchli, kam letos pořadatelé pražského fashion weeku prezentace návrhářů, k radosti pražských taxikářů přivážejících návštěvníky z města, přesunuli. Jeho jedenáct modelek sošně postávalo v sále Collegium pětihvězdičkového pražského hotelu Andaz, elegantní dřevem obložené místnosti, v níž intimní atmosféru umocňovala vůně Prague Olibanum českého parfumerského domu Pigmentarium a soundtrack sestavený dýdžejkou ktva alias Kristýnou Coufalovou. „Když jsem ten soundtrack slyšel poprvé, rozplakal jsem se,“ přiznává návrhář ve svém nově zřízeném ateliéru v ulici U Milosrdných, kam se přestěhoval teprve před několika měsíci. Dojalo ho, že na něm zazní i hlas Audrey Hepburn, která se vyznává ze své lásky ke krásným šatům a haute couture. Americká herečka a múza Huberta de Givenchyho je společně s Mariií Callas Královou ikonou. Přehlídka pojatá jako exkluzivní setkání pro uzavřenou skupinu vybraných hostů měla fenomenální úspěch a byla vrcholem fashion weeku.

Některé z jeho dvanácti představených modelů, které Kráľ označuje jako occassionwear, přitom vypadaly povědomě. Návrhář aktualizoval střihy, s nimiž pracoval ve svých předchozích dvou kolekcích (rovněž prezentovaných na MBPFW) a zároveň sáhl do svého archivu a vylovil nápady, které se zatím nedočkaly realizace. Od poslední Královy přehlídky přitom uplynuly dlouhé tři roky, měl tak dostatek času si vše promyslet. „V poslední době za mnou chodily ženy s požadavkem na vytvoření outfitu pro nějakou speciální příležitost či slavnostní event. To je poloha, která je mi v současné době nejmilejší. Neříkám, že budu do smrti tvořit večerní šaty, ale tentokrát jsem cítil, že to tak má být,“ vysvětluje Kráľ.

Jeho dvanáct modelů spojuje i motiv kohoutí stopy, který se objevuje v oversize štrasových aplikacích, jež milující rukou před přehlídkou přímo na modelkách došívala Králova maminka, či v podobě tvaru výstřihu. „Miluji vzor kohoutí stopy, je to naprostá klasika typická pro vlněné tkané látky, které mám nejraději,“ dodává. Jeho kolekce je milostným dopisem velkým couturiérům – Diorovi, Givenchymu, Balenciagovi. „Vypasovaná saka už dnes vymírají. Velké kabáty alias opera coats už také moc nevidíte, protože se nenosí velké róby. Baví mě tyto pozapomenuté kousky znovu vytahovat a hrát si s nimi, dávat jim nový, modernější nádech,“ dodává. Typická je pro něj i barevnost, nebojí se pracovat s fuchsiovou či ostře žlutou. „Vůbec nepoužívám černou, černé věci jsou krásné, dá se vyhrát s detaily, ale přijde mi to trochu prvoplánové. S barvami dostává oděv novou hloubku, byť je občas náročnější s nimi pracovat, ale rád si dávám takové malé výzvy,“ Kolekci zvládl vlastnoručně ušít ve svém novém ateliréu za pouhé dva měsíce.

Vlastní rukou

Jeho nespornou výhodou je jeho krejčovský talent a cit pro materiál. Zatímco většina českých tvůrců se spoléhá na větší či menší týmy krejčových a stážistů, kteří jejich vize dokážou převést z papíru na ženské tělo, Kráľ si všechny modely vytváří od á do zet sám. Konstrukčně se přitom jedná o náročné kusy. Pro dokonalou fazonu evokující Diorovu poválečnou a nejslavnější kolekci New Look přitom musí pracovat s množstvím vycpávek v ramenou a dalšími „honzíky“ na bocích, navrch pracuje s náročnými materiály, jako jsou vlněné a těžké kabátovky či samet, který neodpustí žádnou chybu. „Kamarádka mi říkala, že nedělám oblečení, ale čalouněný nábytek,“ směje se Kráľ. Taková krejčovina je náročná i pro samotného tvůrce, protože až do poslední chvíle není jasné, jak bude oděv vlastně vypadat. Než se všijí a správně usadí všechny vycpávky a poposouvají všechny švy, spolyká to desítky hodin práce a šaty či kabát do poslední chvíle žijí jen v Králově hlavě. „Všechno se odehrává uvnitř oděvu, pod podšívkou, ale sebemenší odchylka či chyba se promítnou do výsledku,“ podotýká Kráľ.

Jeho krejčovského talentu a vášni pro tvorbu oděvu využili i další čeští návrháři, se kterými ho pojí silné přátelské pouto. Kráľ již několik let spolupracuje s návrhářem Janem Černým, jedním z nejvýraznějších mladých módních tvůrců, který má za sebou i stáž v ateliérech Louis Vuitton, či Jakubem Polankou a Vandou Jandou. „Nedělá mi problém šít pro jiné. Vyčistím si tím hlavu, musím totiž najednou přemýšlet nad jinými věcmi, přenastavit se do jiného stylu, materiálu, technologie... Odejdu ze svého světa a vstoupím do jiného a pak se zase vracím ke své vlastní tvorbě,“ popisuje Kráľ, jehož řemeslným snem je naučit se pracovat s kůží.

Dekáda u šicího stroje 

Kráľ pochází ze slovenského Martina. O módu se začal zajímat už jako čerstvě náctiletý, kdy nonstop sledoval módní přehlídky na YouTube. O volbě střední školy tak bylo rozhodnuto, zapsal se na tehdejší Střední uměleckou školu v Trenčíně, kde studovala i Beáta Rajská či Marcel Holubec. „Od čtrnácti let sedím za strojem.“ Když přemítal o svém dalším směřování, vypustil okamžitě Prahu a UMPRUM. „Tehdy to vypadalo, že mají všichni studenti trochu depresi, bylo to na mě moc velké umčo,“ vzpomíná. Zalíbily se mu ale studentské kolekce z Ateliéru designu oděvu Univerzity Tomáše Bati ve zlíně a přihlásil se. Byl to silný ročník, potkal se v něm s Janem Černým či Lukášem Krnáčem, kteří dnes patří již k etablovaným jménům. Brzy ale získal pocit, že se zejména po řemeslné stránce nemá moc co nového naučit, do toho udeřil covid a vztahy mezi studenty a profesory se zakalily. To vše vyústilo k tomu, že ve třetím ročníku Kráľ ze školy odešel a začal se věnovat vlastní tvorbě. Měl to jednodušší v tom, že nějaké povědomí o jeho jméně již v módních kruzích bylo. V roce 2019 se zúčastnil soutěže Van Graaf Junior Talent v rámci MBPFW. Jeho kolekce výrazných barev i střihů inspirovaných New Lookem zvítězila a následující sezonu Kráľ představil další kolekci, v níž opět hlavní roli hrála saka a prvky klasické krejčoviny v novém podání.

Vlastní království

Boris Kráľ se netají tím, že mu současný stav módní branže není úplně po chuti. Miluje haute couture v jeho prapůvodním smyslu – perfektně padnoucí model z těch nejlepších materiálů vyrobený téměř kompletně lidskýma rukama vyjadřující kreativního ducha návrháře i osobnost jeho nositelky. Taková móda není pro každého, a ani nemá být přístupná většině. Kráľ touží proměnit své ženy ve „velké dámy“, které se budou v jeho modelech procházet na červeném koberci či zdobit lóže ve vídeňské opeře. „Podívejte se, jak vypadá představa o luxusní módě dnes. Jediné, na čem záleží, je profit, všechny kolekce jsou si navzájem podobné a velké módní domy prodávají trička s potiskem, náramky přátelství a tenisky,“ rozčiluje se.

V jeho pětadvaceti letech se nabízí otázka, co má v plánu dál. Kráľ však žádné velké ambice o dobytí módního olympu nemá. „Lidé mi říkají, že bych měl začít prodávat ven, třeba na Net-a-porter. Ale podívejte se, jak to tam chodí, posílají vám pak e-maily, ať si koupíte zboží v 70% slevě. Já bych se hanbou propadl, kdyby se moje oblečení prodávalo se 70% slevou.“ Je spokojený tam, kde je. Ve svém ateliéru s fotografií Christiana Diora na stole, u svých šicích strojů a krejčovskými nůžkami na krku. Vede svoji one man show a vše je tak, jak má být. Možná je to celé naopak, Boris Kráľ se narodil v té nejlepší možné době.