The Best of: London Fashion Week FW2023

Barvy a energii do šedé Británie vždy vnáší východní vlna – tentokrát v podobě kolekce návrhářky Priyi Ahluwalia, která svůj brand založila teprve před pěti lety. Klasické kostýmy kombinuje s výraznými barvami a grafickým designem odkazujícím na její nigerijsko-indické kořeny, a estetiku i siluety odvozuje od streetové popkultury nultých let, kde se mísí soul, R&B a Bollywood. Jednoduché Y2K siluety tak nabírají kořeněný říz patchwork, digitální batiky a upcyklace.

Ozvěny přelomu milénia zněly však z kolekcí mnoha značek – Conner Ives vytáhl z archivu přiléhavé sety s úplnými midi, bokové boyfriend s řetízkovým páskem nebo (speciálně oblíbenou) kombinaci slip-on šatů s vlajícími volány na zvonových džínách. Chet Lo nám připomněl období Matrixu a rave subkultury (ó, jak britské!) a Yuhan Wang nás zas „tokio-driftovala“ do šatníku Destiny's Child a TLC.

Mowalola Ogunlesi přenesla „street boy vibe“ New Yorku do Londýna, kdy apropriovala logo Yankees, hip-hoperské Timberlands a oversize šedivé acid-wash džíny. BTW: Insert Disc Here? Elegantní hádanka pro Gen Z, kteří zřejmě netuší, o co jde.

Dávku emotivní nostalgie nám přinesla i kolekce Dilary Findikoglu – ta nás na chvíli vrátila do éry Diora za vlády Johna Galliana, mladého McQueena a vrcholné tvorby Westwood – hlavních „módních hooligans“. Krajka a latex, průhledné korzety, historický romantismus, punk a teatrálnost na 110 %. A jediné oko nezůstalo suché… Mimochodem: Ano, to brnění à la Mugler je z příborů. To je důvod, proč si Britové schovávají #FamilySilver.

Christopher Kane byl jeden z těch, u nichž jsme letos mohli obdivovat onu legendární britskou krejčovinu, jejíž reputace daleko překračuje Savile Row. Strohé kalhotové kostýmy zdobily jen oddělené kapsy, geometrické nákrčníky a vystouplá ramínka s výšivkou flóry. Ledový pragmatismus doplňoval element romantiky i smyslnosti v podobě krajkových mini, celoflitrovaných midi nebo vinylových mermaid sukní s volány na bocích s nádechem fetišismu. A přiléhavé šaty se satirickým printem krys, kuřat a vepřů… Lukáš Krnáč, is that you?

Pokud ale máme ocenit se vší vážností i minimalistický tailoring, tak musíme vzdát hold Pronounce pod vedením Yushana Li and Juna Zhou, kteří se sice zaměřili na menswear, ale ve finále vytvořili velmi organický přerod 70's retra s výraznými statement kusy z pletenin a army žaketů.

Uniformní look ve sportovním provedení byl asi nejlepší v podání Edwarda Crutchleyho, který propojil formální siluetu s teplákovými sety. Jednoduchý a jasný koncept, a velmi #InstagramFriendly.

JW Anderson tentokrát opět po svém představil pop-artovou kolekci v kolaboraci s choreografem Michaelem Clarkem. To vysvětlovalo nápisy jako „Is there nightlife after death?“. Kolekce je tak výsledkem ponoření se do archivu obou umělců – Anderson vytáhl ze šuplíku námořní trička, oversize kabáty s masivními límci a kalhoty s nohavicemi poletujícími v časoprostoru, ba i kusy, které se nikdy nedostaly do výroby. Clarkova přítomnost byla v kolekci představena pouze jako neonové nápisy, boa nebo plastové elementy. Návrhář přepracoval i mnoho svých „poznávacích znamení“ do nové podoby – kovové přezky, které byly dříve na mules, nyní tvořily podpatek, chlupaté topy se zkrátily a revival měla i textura pneumatik – tentokrát v nové podobě.

Nejočekávanějším bodem programu byla však premiéra Daniela Lee pro Burberry. Jako teaser jsme nedávno dostali novou podobu loga domu, které slibovalo novou identitu brandu, kterou se měl přiblížit zřejmě k mladšímu publiku – v roce 2001, kdy na místo kreativního ředitele přišel Christopher Bailey, dostal za úkol přetransformovat britský dům, který byl tou dobou až moc asociován s tzv. chavs (aka Vicky Pollard z Little Britain) – mladou street kulturou zcela odvrácenou od tradiční estetiky. Bylo proto velmi ironické spatřit kolekci, která se mladé kultuře zcela poddala. Z původního rytíře, trenchcoatu Thomase Burberryho a Baileyho monogramových ponč nezbylo nic. „Šachovnice“ získala nové odstíny royal blue, „rolnické žluté“ aka barvy služebnictva nebo extravagantní purpurové, symbolizující moc a bohatství. Divoké kachny byly tentokrát i na pletených čepicích a „anglické růže“ se objevily na vektorových výkresech na tričkách…

P. S.: Zlatého bludišťáka si letos bezesporu odnáší wunderkid Steven Stokey-Daley, jehož brand S.S. Daley se za poslední dva roky stal (i díky spolupráci se stylistou Harryho Stylese, Harrym Lambertem) hotovou senzací. Námořnickou přehlídku zahajoval svým poetickým čtením Sir Ian McKellen. Jeho kolekce však byla jednou z vůbec nejsilnějších na LFW – ať už to bylo okouzlující prací s pleteninami, porcelánovými talíři zakomponovanými do hedvábných šatů, nebo erotickým printem nesoucím v sobě popkulturní odkazy na červenou knihovnu avantgardního filmu.