Kolekce pro jaro a léto 2027 vychází především z odkazu Christiana Diora. Bar jacket a kruhová sukně, tedy siluety spojené s kolekcí z roku 1947, zůstávají v centru pozornosti. Anderson je však zbavuje části jejich tradiční struktury. Pevné tvary nahrazuje šifonem, vrstvením a transparentností. Bar jacket se objevuje v měkčí, téměř rozvolněné podobě, zatímco kruhové sukně získávají lehkost díky několika vrstvám velmi jemného materiálu.
Téma lehkosti prostupuje celou kolekcí. Barevná paleta přechází od bílé a krémové přes jemnou žlutou a růžovou až k tlumené modré. Květinové aplikace dostávají trojrozměrnou podobu, ale působí měkčeji než dekorativní květiny, které používal Christian Dior. Výšivky zase vytvářejí dojem objemu bez skutečné hmotnosti.
Anderson zároveň rozšiřuje slovník domu o prvky, které jsou bližší jeho vlastnímu rukopisu. Objevují se košile, smokingové siluety, khaki prvky nebo inspirace pánským šatníkem. Některé z nich navazují na jeho předchozí práci v pánských kolekcích Dioru a ukazují, že jednotlivé části jeho tvorby se postupně začínají prolínat.
Historické odkazy přitom nekončí u Christiana Diora. Kabelky a boty připomínají estetiku Johna Galliana, zatímco další doplňky vycházejí z archivních návrhů Marca Bohana. Anderson k nim nepřistupuje jako k přesným citacím. Spíše se ptá, co lze na původním řešení změnit, aby lépe odpovídalo současnému používání.
Výsledkem je kolekce, ve které se dědictví domu neobjevuje jako nostalgická připomínka minulosti, ale jako materiál pro další vývoj. Anderson ponechává základní siluety rozpoznatelné, zároveň je změkčuje a zbavuje některých historických omezení.
Nejvýraznější je možná právě tento posun: Diorova původní představa ženskosti byla založena na výrazné konstrukci pasu, objemu a formálnosti. Anderson ji pro současnost převádí do transparentnějších materiálů, volnějších proporcí a praktičtějších kombinací. Neopouští přitom charakter domu, ale hledá způsob, jak jej začlenit do dnešního šatníku.
V závěru se proto objevuje také přesně střižený černý kabát. Vedle pastelových šatů, plisé a květin působí téměř stroze. Připomíná však jednu z méně diskutovaných funkcí Dioru: oblečení pro skutečné formální příležitosti, kde není prostor pro experiment, ale pro přesnost.
Právě mezi těmito dvěma póly se Andersonova současná práce u Dioru odehrává. Na jedné straně historické kódy domu, na druhé jejich postupné odlehčování. Nejde o přepis Dioru, ale o jeho průběžnou úpravu pro současnost.
Ten nejlepší streetstyle z Copenhagen Fashion Week pro SS22
Jak nosit kalhoty a vesty s výraznými kapsami?
Haider & Jean Paul Haute couture 2023