Pamatuji si, jak jsem před lety měla možnost navštívit archivy značky Chanel. Vše pečlivě katalogizované a uložené v klimatizovaném prostředí. Každá položka zakódována s celým příběhem. Archiv je mnohem víc než jen úložný prostor, je to stroj času. Dýchne na vás celá ta historie, čeho všeho to oblečení bylo svědky, kdo ho oblékl. Je to jako nekonečný proud inspirace. Myslela jsem tehdy na návrháře, který dostane takový archiv do rukou.
Kdysi dávno byly módní archivy posvátnými prostory, skrytými za zavřenými dveřmi a přístupnými pouze návrhářům, kurátorům a výzkumníkům. Časy se ale mění. Hranice mezi módou, uměním a kulturou se stírají více než kdy jindy a luxusní značky začínají sdílet své dědictví se světem.
Před několika lety se otevřely brány vintage světa. Existoval i předtím, ale platil za trochu pomačkaný a zaprášený paralelní svět. Dnes vintage už není niche. Pre-loved a archivní sekce sídlí vedle butiků s novým zbožím, nebo jsou do nich dokonce integrovány. Nosit starou, trochu „zavanutou“ kabelku se ze společenského faux pas proměnilo v módní postoj. Možná jste si nedávno všimli určité glorifikace designérských kabelek, které za sebou mají očividně již bohatý život. Věkem prověřená kvalita má zkrátka žádoucí auru. Archivní kousky se staly něčím exkluzivním, jakýmisi osobními úlovky, trofejemi, status symboly.
S tím, jak se luxusní móda propadla do krize, prodeje se zpomalily a loajalita zákazníků klesla, se archivy pro módní domy stávají „bezpečným přístavem“. Pro ty s historií jsou archivy reálnou hodnotou, připomínají to, co je činí unikátními, rozpoznatelnými. Odrážejí rostoucí touhu zpomalit a zamyslet se nad minulostí. V době definované rychlou módou a digitálním přetížením nabízí pečlivé kurátorství smyslový, emocionální a intelektuální únik. Znovu nás spojují s řemeslným zpracováním, příběhy a kulturním kontextem.
S tím, jak se móda vyvíjela, stalo se uchování a odkazování na minulost nezbytným. Například Chemena Kamali po svém příchodu do Chloé prozkoumala archiv značky se zvláštním zaměřením na tvorbu Karla Lagerfelda z konce 70. let. Mělo to úspěch – jako by se značka oklepala z nánosů času a znovu rozvibrovala svou vlastní energii. „Jediný způsob, jak najít nápady, je podívat se na to, co se udělalo v minulosti,“ mínila Vivienne Westwood.
Pro Fausta Puglisiho, kreativního ředitele značky Roberto Cavalli, je archiv nástrojem učení. „Vždycky se rád dívám do budoucnosti, ale krása archivu spočívá v tom, že vám umožňuje poznat méně známé aspekty kreativity zakladatele.“ Je ale jasné, že potřebujete nový kontext, aby to fungovalo. Čisté vytahování z archivu samo o sobě může působit vyčpěle. A právě tady začíná ta tenká hranice mezi inspirací a paralýzou.
V poslední době jsou to především kabelky a jejich reedice. Chloé Paddington se znovuzrodila v lehčí verzi, Dior Saddle Bag byla představena dokonce i s ikonickým novinovým motivem z dob Johna Galliana, Balenciaga představila Le City jako vyspělejší variantu kultovní City bag. Proč právě kabelky? Slouží jako první rozpoznatelný vstupní produkt do světa značky a sází na komerční úspěch. „Je to osvědčená metoda, jak přivést zpět bývalé zákazníky, kteří si chtějí znovu prožít určitý styl, a umožňuje novým nakupujícím zapojit se do nostalgie archivního designu,“ říká Anthony Barzilay Freund z 1stDibs. „Vydávání zcela nových tvarů každý rok může být úspěšné, ale opětovné vydání archivních designů posiluje identitu značky a zajišťuje, že určitá kabelka je s danou značkou okamžitě spojena.“
Jesper Richardy z Time’s Up Vintage se domnívá, že značky pouze znovu uvádějí na trh staré hity, aby konkurovaly second hand trhu. „Značky zjistily, že jejich kabelky se dobře prodávají na sekundárním trhu, na kterém samozřejmě nemají podíl z prodejů. Nabízejí tak i jednodušší možnost pro zákazníky, kdy na rozdíl od vintage kousku nemusíte složitě ověřovat pravost.“ Ceny luxusního zboží ale rostou, a tím opět roste i trh s vintage zbožím.
Filozofka Svetlana Boym kdysi psala o dvou způsobech, jak se dívat na minulost. Můžete se snažit ji přivést zpátky – tedy kopírovat, co bylo. Nebo s ní vstoupit do dialogu – vzít podstatu, ale transformovat ji pro dnešek. První cesta je bezpečná, ale slepá. Druhá je riskantní, ale otevřená. Domy jsou posedlé definováním a obranou svého estetického teritoria, oslavují okamžiky minulé slávy a zároveň chtějí zůstat v nové době relevantní. Demna pro značku Gucci vytvořil kolekci „La Famiglia“, jež oživila řadu looků z různých období značky, které podle návrháře definují „gucciness“, s odkazem na Toma Forda, Alessandra Micheleho a další. Kolekce byla uvedena dokonce ve florentských archivech značky.
Ve svém debutu u Balenciagy se Pierpaolo Piccioli opřel o „manifest“: „Stopy minulosti jsou nově definovány pro budoucnost. Vzpomínky na dílo Cristóbala Balenciagy vyvolávají instinktivní reakci. Je to více než pocta, jsou to stíny Balenciagových architektonických forem vepsaných do dnešní reality,“ uvádí se v tiskové zprávě. Navzdory dobrým úmyslům a touze znovuobjevit Balenciagovu metodu ale riskuje přílišnou akademičnost, která nemusí vyznít pokrokově.
Je pravda, že umělečtí ředitelé se až příliš často obracejí k archivu, aby prokázali svou kvalifikaci, aby demonstrovali mistrovské ovládání repertoáru, ale neztratí tím svůj vlastní hlas? Slova, příběhy, vzpomínky jsou často silnější než pouhé obrazy pro ty, kteří se snaží najít smysl prostřednictvím módy. Rovnováhu mezi minulostí a budoucností kdysi skvěle ovládal Karl Lagerfeld a vydláždil tak cestu dalším kreativním ředitelům, kteří mají za úkol jak zachovat, tak transformovat ikonické domy. Definoval vizuální jazyk a znovu ho hravě aktualizoval. Tvíd udržoval téměř čtyři dekády živý. Přesně toho dosáhl i Matthieu Blazy ve své debutové kolekci pro Chanel. Ctil „les codes“ a zároveň resetoval sdělení samotnými základy značky. Navázat relevantní dialog s minulostí se podařilo i Jonathanu Andersonovi v Dioru.
Nové touhy na základě zkoumání minulosti dokáže probudit i dlouholetý návrhář jako Anthony Vaccarello v Saint Laurent. Rád pracuje se siluetami obráceného trojúhelníku z počátku osmdesátých let a neředěným francouzským sexy glamourem, vyznává lásku Paříži stejně jako sám zakladatel značky.
Přesto Vanessa Friedman z New York Times nedávno varovala před archaičností neustálého recyklování. Upozorňuje, že nestačí si jen hrát s kdysi šokujícími vzhledy minulosti, historie je učinila mainstreamovými. Uchylovat se pouze k nostalgii v této chvíli se jí zdá stále více odpojené a statické.
Skutečný luxus zkrátka nespočívá v dokonalé kopii minulosti, ale v její chytré proměně. Ve schopnosti najít v archivech prvky, které rezonují s dneškem, a vdechnout jim novou energii.
Jak řekla Miuccia Prada: „Móda není něco, co existuje jen v šatech. Móda je na nebi, na ulici, móda má co do činění s tím, jak žijeme a co se děje.“
MBPFW pro sezonu FW22 je již za dveřmi. Co nás čeká a nemine?
Jak nosit trendy odstíny hnědé barvy?
Louis Vuitton představuje ikonickou putovní výstavu 200 TRUNKS 200 VISIONARIES